Svátek Křtu Páně “ B „

Východní křesťané slaví dodnes společně v jednom dni jak narození Ježíše tak i příchod mudrců a křest Páně. Toto společné slavení dává lépe vyniknout tomu proč Ježíš přišel na svět, totiž aby spasil všechny lidi jak Židy tak pohany a spasení získá ten, kdo uvěří v Ježíše a bude pokřtěn křtem Ježíšovým. Západní křesťané rozdělili událost narození, příchod mudrců a křest Páně, ovšem všechny tyto události jsou součástí vánoční doby a proto slavíme dnes svátek Křtu Páně a tím i ukončujeme vánoční období. Ježíš se dobrovolně zařadil mezi lidi čekající na křest Janův. Ten spočíval v tom, že lidé vyznávali nejprve své hříchy a pak byli v řece Jordánu pokřtěni a tím byli připraveni přijmout spásu a setkat se s Bohem. Ježíš chtěl být solidární s hříšníky a přijmout Janův křest, být lidem nablízku, protože věděl, že jedině on jim může pomoci. Je to podobné jako s lékaři, psychiatry: nemohou pomoci svým pacientům, když budou nad nimi vládnout, přikazovat jim, ale když s nimi budou solidární, když se k nim sníží. Ježíš udělal ještě něco navíc: vstoupil do řeky Jordánu do řečiště, do kterého jakoby stekly ve křtu hříchy lidí – hříchy malé i velké. I když se říká, že voda Jordánu je čistá, duchovně si musíme tuto řeku představit velmi kalnou, zakalenou hříchy. Proč tam Ježíš vstoupil? Aby tyto hříchy lidí – on zcela bez hříchu – přijal na sebe. A když z vody vystupoval Duch sv. jako holubice na Ježíše sestoupil a tím Bůh potvrdil, že se mu toto Ježíšovo zástupné a spasitelné jednání líbí, že má v Ježíšovi své zalíbení. Vstoupení Ježíšovo do řeky a vystoupení z řeky v síle Ducha sv. je předobrazem výstupu Ježíše na kříž hříchů lidí a výstup z hrobu – vzkříšení v síle Ducha sv. A zde se naskýtá spojení Ježíšova křtu s velikonocemi a jelikož křest Pána Ježíše patří do vánoční doby tak i spojení s vánocemi. Bez vánoc by nebylo velikonoc a bez velikonoc by nebylo Ježíšova křtu. A my pokřtění Kristovým křtem bychom si měli uvědomit velikost tohoto Božího daru. Křest Ježíše nás obmyl od dědičného i každého osobniho hříchu těžkého i lehkého. Křest Pána Ježíše nás naplnil Duchem sv. tj. náš smrtelný život dostal Boží nesmrtelný život s příslibem vzkříšení. A každý pokřtěný byl také prohlášen za jeho milované dítě: za syna nebo dceru Boží. Proto také první křesťané měli vysoké mínění o svatém křtu a o Božím lidu pokřtěných, který si říkal svatý lid Boží, proto jen pokřtění a jen oni byli zváni k večeři Beránkově, ke svátosti Božího milosrdenství, proto pro pokřtěného jen svátostné manželství bylo to žádoucí, proto pro Boží dítě bylo ctí, že se smí modlit k Bohu Otče náš. Docenit velikost a důstojnost křtu svatého to neznamená být povýšený nad jiné lidi, snad být pyšný, ale cenit si s vděčností tento dar nade všechno co je pouze lidské, nad všechno co je pouze hmotné a světské a snažit se stále více žít podle učení Pána Ježíše což vlastně vyjadřuje již zmíněná modlitba Otče nás: Otče, přeji si, abych sám byl stále více svatý, aby království lásky, dobroty a milosrdenství se šířilo a bylo stále dokonalejší, Otče přeji si, aby se naplňovala Tvá vůle – aby lidé žili podle Tvých mravních zásad, aby se snažili šířit Tvůj pokoj a lásku, aby lidé ve světě se uměli rozdělit tak, aby jedni neměli nadbytek a druzí hlad, ale všichni byli spokojeni a šťastní, Otče ať stále se snažím jít dopředu a vzhůru a proto ať lítostí odhazuji přítěž hříchů a Ty mi dávej milost odpuštění, Otče ať do mezilidských vztahů vnáším to nejcennější tj. dopouštějící lásku, vždyť vím, čím jsem starší, že ve světě i ve mně je zlo i zlý duch, který mně i druhého svádí a pokouší. Drazí,proto pokřtěný přichází do kostela, že je tam jeho Otec nebeský, že je tam Ježíš narozený a vzkříšený jako Bůh a člověk, že v kostele je tedy předchuť nebe, že tam jsou stejně smýšlející a pokřtění Boží děti, bratři a sestry, že je kostel jakýmsi druhým domovem pro pokřtěného.. Amen.