Přínos církve kultuře a některé stinné stránky v dějinách

Hlavním posláním církve je Boží chvála a spása lidí, ale vedle toho přináší na poli sociálním a kulturním obohacení lidstva. Evropa by byla chudá bez  křesťanské kultury, bez krásných kostelů, klášterů, soch, obrazů, hudby, knih…

Ve stavitelství rozeznáváme u církevních staveb tyto slohy: Románský 1000 – 1250 jde o sloh zaoblený, gotický 1250 – 1500 sloh špičatých věží, např. sv.Vít v Praze, renesanční 1500 – 1600 sloh kopulovitý, znovuzrození antiky, barokní 1600 – 1720 sloh baňovitý, mušlovitý, bohatý, rokokový 1720 – 1800 sloh asymetrický, vzletný. Od r. 1800 následuje empír, biedermeier, klasicismus, novorománský, novogotický. Novověk má svůj stavitelský styl: staví se ve tvaru lodi, stanu atd. materiálem je beton, sklo, železo. Má naznačit putující Boží lid.

Význační církevní umělci: Leonardo da Vinci, Rafael, Michealngelo – sochaři, malíři. Bach, Händel, Mozart, Beethoven – hudebníci. V literatuře jsou to staré překlady Biblí, církevních zpěvníků atd. V divadelnictví jsou to pašijové hry, hry u jesliček, opery např. Giuseppe Verdi atd.

Církev v oblasti sociální činnosti obohatila zejména školství. Zřizovala školy, zabývala se zemědělstvím – zejména kláštery např. Benediktini, dále se starala o chudé, nemocné, staré zřizováním nemocnic, starobinců, sirotčinců. I dnes existuje charitativně- sociální činnost církve. Např. organizace Misereor – ta koná sbírky ve prospěch nuzných v Latinské Americe. Adveniat – jde o adventní pomoc finanční pro hladové. Caritas – jde o sbírky pro potřeby všeho druhu z lásky k bližnímu.

Vedle velkého přínosu církve na poli náboženském, mravním, kulturním a sociálním nechceme však zakrýt lidské nedostatky, hříchy a omyly v církvi během dějin – za co se musíme stydět – ale také to chceme umět pochopit s ohledem na tehdejší dobu. Jedná se hlavně o tyto nedostatky:

1) Simonie = kupování duchovních úřadů (hlavně ve středověku bez ohledu na vhodnost osoby duchovní ).

2) Křížové výpravy ve 12. a 13. století za účelem osvobození Svaté země od Mohamedánů. Byly 3 výpravy a 1 dětská výprava v r.1212. Nepřinesly trvalý úspěch a naopak mnoho utrpení na obou stranách.

3) Inkvizice: Dnes je náboženská tolerance, ale ve středověku byl stát a církev ve spojení a náboženské bludy a sekty narušovaly jednotu nejen církve, ale byly považovány za činy protistátní. Drastické metody výslechu (právo útrpné), tvrdé tresty při zatvrzelosti (např. upalování zavedl císař Bedřich II.). Papež Řehoř IX. v r.1231 zavedl inkvizici.

4) Hon na čarodějnice: Lidé, kteří se upsali ďáblu a vykonávali vliv na lidi – proti těmto lidem se postupovalo ze strany církve hystericky. My dnes chceme věřit více v Boží sílu než se bát panicky síly zla.

5) Špatní papežové: Většina papežů byla svatých (např. prvních dvacet), ale několik asi 12 bylo skvrnou (např. papež VIII., Alexandr VI. a další.

6) Případ Galilei:  1564 – 1642 Tvrdil, že země obíhá kolem slunce…Církev mylně tvrdošíjně hlásala opak, neboť se držela doslovného smyslu Bible i ve věcech nenáboženských.

7) V 17. a 18. století se vyskytovalo mnoho knížecích biskupů, kteří vykonávali obojí poslání: světské i náboženské.

Jistěže mnoho kritického je v některých případech přehnáno určitými autory nebo použito i záměrně proti církvi. Také mnoho událostí je možno částečně omluvit nebo pochopit vzhledem k historické době, ale pokorně musíme i přiznat, že tyto události se nemohou omluvit především ke Kristovu evangeliu. Papež Jan – Pavel II. vykonal během svého pontifikátu veřejnou omluvu za všechna tato selhání církve během dějin.

Jistě i zlý duch má moc působit v církvi (i Ježíš byl jím pokoušen) a mohou mu mnozí podlehnout, ale v církvi vždy platilo a platí „ felix culpa“, tj. šťastná vina, neboť ze svých chyb se církev nejen vždy očistila, ale i poučila a napravila. Stále platí a bude platit, že ve své božské části bude církev stále svatá, ale v lidské se musí stále očišťovat a konat pokání. (Viz podobenství o koukoli mezi pšenicí Mt 13,24).

Na druhé straně se proti církvi užívá i mnohých pomluv např.:

1) Církev je prý proti dělníkům. Opak je pravdou. Církev je prý nástrojem kapitalismu. Avšak učením církve je, že se neváže na žádný politický a hospodářský systém. Církev je prý proti pokroku. Naopak církev vždy byla nositelkou školy pokroku a civilizace podle slov Bible: „Podmaňte si zemi.“ Gen 1,28.

2) Mnoho jiných pomluv, nepochopení budeme slyšet na církev. My se však můžeme radovat, neboť Pán řekl.:“Není učedník nad mistra, jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás…“, „kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá…“, „kdo vytrvá až do konce bude spasen“, „brány pekelné mou církev nepřemohou“.

Ecclesia semper reformanda. Credo in unam, sanctam, catholicam et apostolicam ecclesiam.