2. tajemství: s kterým jsi Alžbětu navštívila I.

Papež Pavel VI. i  2. Vatikánský koncil mluví o potřebě mariánské úcty, ale správně zaměřené tj. liturgicky, biblicky, kristologicky. Maria je matkou Krista a církve a v církvi se uskutečňuje správná mariánská úcta bez nesprávností a pověrčivostí.

Návštěva u Alžběty je zapsána u sv. Lukáše 1,39 – 45. Je to první cesta Panny Marie s Ježíšem. Cesta z Nazareta do Ain Karim je asi 130 km dlouhá. Maria se jistě připojila k nějaké karavaně putující tímto směrem. V duchovním smyslu je to putování Božího Slova: z nebe na zem, z Galileje do Judska, z Jeruzaléma do celého světa. Nejen člověk hledá Boha, ale především také Bůh v Ježíši hledá člověka: slovem Božím, milostí Boží, zejména prostřednictvím církve. Církev jako kdysi Maria roznáší Ježíše lidem a jde jako Maria za lidmi.

Člověk i církev jsou zde na zemi poutníkem, nemají zde trvalý domov, vlast – to je v nebi. Nechce-li člověk minout cíl, dojít záhuby, nesmí odhazovat víru a modlitbu, nesmí pohrdat prostřednictví Panny Marie a církve. Návštěva P. Marie u Alžběty je radostným setkáním, při kterém dochází ke vzájemné pomoci a posvěcení, ke vzájemnému duchovnímu rozhovoru. Je to skutek milosrdné lásky navštěvovat nemocné, potěšovat zarmoucené, poučovat nevědomé… “Cokoliv jste učinili jednomu z mých nejmenších, mně jste učinili.“

Jedním z největších skutků lásky je zprostředkovat dar víry – být prostředníkem milosti Boží jako Maria a to modlitbou, slovem víry, skutkem lásky, jak o tom mluví dekret o laickém apoštolátu 2.Vatikánského koncilu. „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého“ a „blahoslavená, která jsi uvěřila“ – to řekla Alžběta Marii, protože poznala z Božího vnuknutí, že Maria bude matkou Mesiáše. Ano – Maria uvěřila Božímu slovu skrze anděla, na rozdíl od Zachariáše, který pochyboval. Po celý svůj život je Maria ženou věřící. Dokud je člověk na zemi může poznávat Boha jen světlem víry. I pro nás platí slovo Pána Ježíše: „ Kdo uvěří, bude spasen, bude žít věčně…“

Maria vysloví při setkání u Alžběty krásnou modlitbu: chvalozpěv Magnificat. “Velebí má duše Pána…“ Zde Maria ukazuje jak umí děkovat a chválit Boha a také jak poznává správnou velikost člověka, která pramení z pokorného smýšlení. V této modlitbě jakoby zaznívalo budoucí slovo Pána Ježíše: „První budou poslední a poslední prvními.“ „Kdo se povyšuje bude ponížen, kdo se ponižuje bude povýšen.“

I my se přiřazujeme k pokorné Marii, když přicházíme na mši sv., když vyznáváme své hříchy, když se nestydíme jít ke sv. přijímání, ke sv. zpovědi. Tím se jakoby ponižujeme, pokořujeme, ale Bůh nás za to nesmírně povyšuje a činí si z nás svůj příbytek tak jako si vytvořil příbytek v pokorné Marii. Maria, pomocnice křesťanů oroduj za nás.