Dekret o apoštolátu laiků

Vznikl v předkoncilní komisi pro apoštolát laiků. Teprve však čtvrtý upravený text byl předložen koncilním otcům k diskusi. Slavnostně byl vyhlášen dne 18.11.1965. Obsahuje šest kapitol ve 33 článcích a úvod.

Úvod čl. 1

Zdůrazňuje se, že apoštolát laiků v církvi vychází z křesťanského povolání laiků a nemá nikdy chybět. Dnes je několik důvodů, aby tento apoštolát byl více pěstován: sblížení lidí v současné době a nové problémy v kompetenci laiků, odcizení mnohých lidí mravním a náboženským ideálům, je málo kněží anebo je kněžím znemožněna pastorace, Duch sv. způsobuje u laiků větší vědomí zodpovědnosti ve službě církvi.

1. kapitola: Povolání laiků k apoštolátu čl. 2 – 4

Cílem církve je rozšířit Boží království a spásu po celé zemi ke slávě Boží. V církvi je rozličnost služeb, ale jednota v poslání. Laici, kteří se podílejí ze křtu na kněžské, prorocké a královské službě Krista uskutečňují své poslání v církvi: snahou evangelizovat a posvěcovat lidi, pronikáním a zdokonalováním časného řádu duchem evangelia, vydávají svědectví Kristu a slouží spáse lidí.

Svátostmi, především eucharistií, získávají laici podíl na lásce Kristově, která je duší apoštolátu. Všem křesťanům je dáno čestné břemeno spolupůsobit, aby zvěst spásy poznali všichni lidé a přijali ji. Duch sv. dává ke splnění tohoto úkolu každému své dary jak sám chce (charismata 1 Kor 12,11). Pastýřům církve přísluší, aby bděli nad charismaty laiků, posuzovali jejich pravost a správné používání, aby nezhášeli ducha, ale zkoumali vše a co je dobré podrželi (1 Tes 5,12 – 21). Kristus je původce i zdroj všeho apoštolátu. K účinnému apoštolátu je nutné spojení s Kristem (Jan 15,5). Laici ve spojení s Kristem v liturgii mají růst ve svatosti, z živé víry, naděje a lásky čerpat sílu pro každodenní život v rodině, práci a snažit se následovat Krista v jeho blahoslavenstvích. Od laiků je požadováno, aby dobře ovládali své povolání, aby měli ctnosti mezilidských vztahů např. smysl pro spravedlnost, upřímnost, lidskost, odvahu. Panna Maria má být jejich vzorem starostlivé matky, vzorem spojení s Kristem i vzorem apoštolátu.

2. kapitola: Cíle apoštolátu laiků čl. 5 – 8

Kromě spásy lidí je posláním církve pronikat časný řád společnosti duchem evangelia a zdokonalit jej. Laikům slouží mnohé příležitost k apoštolátu: svědectví křesťanského života, podle příležitosti i slovem a to ať nevěřícím nebo věřícím k posile. Skutečnosti časného řádu (rodina, kultura, hospodářství, povolání atd.) mají přirozenou dobrotu zejména pro vztah k lidské osobě, navíc Bohu se zalíbilo všechno spojit v Kristu: přirozené i nadpřirozené (Kol 1,18). Dnes však mnozí příliš důvěřují pokroku vědy a techniky a téměř zbožšťují časné věci a jsou jejich otroky a ne pány.Úkolem církve je, aby byl utvořen správný časný řád se zaměřením na Krista. Sociální apoštolát laiků má zvláštní důležitost. Apoštolské působení má se nést duchem lásky. Podle znamení vzájemné lásky křesťanů má svět poznávat samotného Krista. Charitativní dílo a vzájemnou pomoc si církev zvláště cení. V bližním má křesťan vidět nejen obraz Boha, ale samého Krista. Při úkonu skutku milosrdenství se má dbát na osobní svobodu, nehledat vlastní prospěch, moc, ale snažit se nejprve naplnit požadavky spravedlnosti, odstranit příčiny zla. Laici mají tyto služby díla lásky podporovat a spolupracovat s nimi.

3. kapitola: Různé pole apoštolátu čl. 9 – 14

Laici vykonávají apoštolát jak uvnitř církve tak i ve světě. Uvnitř církve doplňují apoštolát kněží, duchovně posilují mnohdy nejen Boží lid, ale i kněze: mnohdy přivádějí do církve lidi, kteří stojí stranou, předávají Boží slovo, hlavně formou katecheze, vedou správu církevního majetku, úzce spolupracují s knězem – projednávají problémy světa a otázky spásy,podporují misijní iniciativu, mají smysl i pro pomoc nadfarní- diecézní, mezidiecézní, národní.

Mimořádnou důležitost pro církev i lidskou společnost má apoštolát manželů v rodině. Manželé jsou dětem prvními zvěstovateli víry i vychovateli ve víře. Dosvědčují svým životem světu příklad nerozlučitelnosti a svatosti manželství. Rodina je základní buňkou společnosti, církví v malém. Z mnoha skutků rodinného apoštolátu se uvádí: ujímat se opuštěných dětí, ujímat se cizích lidí, spolupracovat na školním řádu, radit a pomáhat dospívajícím, pomáhat snoubencům v jejich přípravě, spolupracovat při katechezích, pomáhat hmotně i morálně druhým rodinám, starat se o staré lidi. Je dobré, když se křesťanské rodiny spojí do vzájemného společenství.

Větší zapojení se mladých do veřejného života vyžaduje od nich také i větší zapojení se do apoštolského života církve v sociální i kulturní oblasti a pracovat v duchu Kristově. Apoštolsky mají působit především mezi mladými. Mezi dospělými a mladými má se navázat chápající rozhovor, vzájemné poznávání.

Apoštolát v prostředí, ve kterém laici žijí, je zcela jedinečným dílem laiků: jde totiž o oblast práce, povolání, studia, bydliště, volného času, kamarádských společenství. Zde působí především tím, že naplňují křesťanský život slovem i skutkem víry, aby se stali světlem světu. V oblasti národa laici podporují křesťanské veřejné mínění a tím ovlivňují státní moc k řádnému výkonu a k vydávání mravně nezávadných zákonů. Převzetím a vykonáváním veřejných úkolů upravují tak cestu evangeliu. Katolíci mají spolupracovat se všemi lidmi dobré vůle na všem pravdivém, spravedlivém a svatém. I v mezinárodní oblasti mají laici konat apoštolát v solidaritě s národy světa.

4. kapitola: Různé formy laického apoštolátu čl. 15 – 22

Základem je apoštolát jednotlivce, který pramení z křesťanského života. Jsou různé formy apoštolátu: svým věřícím životem ukazovat Ježíše Krista. Svědectví života z víry, naděje a lásky, apoštolát slovem v určitých příležitostech vyznat slovem víru nebo hlásat učení víry. Při utváření časných řádů dbají, aby byly dodržovány požadavky rodin, povolání, kultury a společnosti a to ve světle víry. Konají skutky blíženské lásky a přispívají ke spáse světa bohoslužbou, modlitbou, povoláním, trpělivých snášením těžkostí.

Tento osobní apoštolát je zvláště důležitý tam, kde je svoboda církve omezována – zde musí laici vykonávat apoštolát za kněze, i když nasazují svůj život pro Krista. Koncil chválí ty laiky, kteří i v dnešní době uprostřed pronásledování s heroickou statečností konají apoštolát. I tam, kde jsou katolíci v menšině je tento apoštolát laiků velmi důležitý, aby se vzájemně podporovali a přátelstvím a zkušenostmi si duchovně pomáhají, nejsou tolik izolováni a získávají větší sílu k bohatší činnosti. Jen spojená síla je dnes schopna vykonat cíle dnešního apoštolátu. Při konání apoštolátu ve skupinách může se rozdělit činnost na všeobecný apoštolát, evangelizace nebo posvěcování, křesťanské pronikání časného řádu, díla skutků lásky atd. I zde je důležité, aby členové živili svou víru ve svátostech. Také mezinárodní organizace laického apoštolátu jsou důležité.

Ve všech společenstvích se vyžaduje spojení s církevní autoritou. V mnohých zemích jsou laické společnosti více vázány na hierarchii – katolické akce, ty se vyznačují: cílem je naplňovat apoštolský cíl církve tj. evangelizace a posvěcování lidí, tvoření křesťanského svědomí atd., laici spolupracují s hierarchií, tvoří členskou organizační jednotu, pracují pod vrchním vedením hierarchie.

Koncil zve kněze i laiky do práce v katolické akci. Oceňuje také zásluhy těch laiků – svobodných nebo ženatých – kteří na stálo nebo na čas svými odbornými znalostmi slouží církevním institucím.

5. kapitola: Řád apoštolátu laiků čl. 23 – 27

Při vší úctě a ocenění apoštolátu Koncil prosí, aby nedocházelo k žárlivostem a aby v apoštolátě byla určitá jednota – koordinace. Povinností hierarchie je nejen apoštolát vyžadovat, ale i zajišťovat pomoc, vydávat základní normy a bdít nad tím, aby byl vždy katolický. I v církevních službách hierarchie předává laikům úkoly např. vyučovat křesťanské náboženství, liturgické úkony, duchovní správu. Vzhledem ke společné povinnosti apoštolátu jak laiků tak hierarchie je třeba, aby bylo v církvi pěstováno vzájemné bratrství k dobru společné věci. Zejména vybraní kněží pro apoštolát laiků mají mít dobrý vztah k laikům i řeholníci si mají vážit práce laiků. V diecézích, farních i mezidiecézních a národních oblastech mají být zřízeny poradní orgány pro apoštolát církve, u sv. stolce pak zvláštní sekretariát pro službu laického apoštolátu. Společné evangelium se všemi odloučenými křesťany vyžaduje i spolupráci v apoštolátu mezi křesťany.

6. kapitola:  Výchova k apoštolátu čl. 28 – 32

K apoštolskému působení laiků ve světě je důležitá jak výchova k apoštolátu tak i spiritualita života ve světě. Laik má dobře znát svět v dnešní době a být otevřen pro jeho potřeby. Sám má žit z víry božského tajemství, z lásky k Bohu má rád svět a lidi v něm. Má mít základní teoretické poučení teologické, etické a filosofické. Má umět vytvořit bratrské společenství a spolupracovat v dialogu. Učí se vše umět posuzovat ve světle víry. K apoštolátu se mají vést již děti v rodině, aby viděly potřeby bližního, byly ochotné k práci v církvi a světě, zejména ve své farnosti. Kněží toto povolání k apoštolátu podporují. Rovněž laická sdružení apoštolátu mají rozmlouvat s mladými o službě evangeliu. Někdy je třeba i přiměřené školení o apoštolátu: o apoštolátu evangelizace a posvěcení, o dialogu s nevěřícími, věřícími, studiem důležitých pravd víry, i učení materializmu. O správném významu a hodnotě časných věcí, o mravním používání věcí, základy sociálního učení církve. O službě lásky k bližnímu a skutcích milosrdenství. Laikům mají sloužit i konference, kongresy, duchovní cvičení, přednášky, knihy atd. Koncil vyzývá především mladší generaci k radostnému a velkodušnému apoštolátu.