

Zatímco přikázání „první desky“ sledovala povinnosti a práva k Bohu, „druhá deska“sleduje práva a povinnosti člověka k sobě a druhým lidem. Rodina je základní buňkou společnosti a církve, kořenem, ze kterého vyrůstá a vyvíjí se zdravý člověk, osoba. Je to základ národa a církve. „Kultura národa je taková, jaký mají lidé pojem o rodině a manželství.“ „Manželství je začátek a vrchol kultury.“ (Goethe).
Pokud 4. přikázání mluví o otci a matce pak sem patří i ostatní autority tj. představení vůbec. Nepřímým předmětem přikázání je i povinnost rodičů a nadřízených vůči dětem a podřízeným. Toto přikázání zahrnuje společnost přirozenou tj. rodinu, stát, ale i nadpřirozenou, tj. církev. V tomto přikázání se přikazuje láska, úcta, a poslušnost.
Děti jsou povinny rodičům pomoci v těžké nouzi i za cenu toho, že odloží vstup do řehole, manželství, dokonce mohou i na čas opustit řeholi nebo se musí postarat o rodiče. Jak asi vypadají v psychologické rovině vztahy mezi otcem a synem během života? Syn v deseti letech si říká: otec ví všechno, v patnácti letech: vím toho tolik co otec, ve dvaceti letech: otec vlastně nezná nic, ve třiceti letech: měl bych se otce na něco zeptat, ve čtyřiceti letech: otec něco ví, v padesáti letech: otec ví všechno, v šedesáti letech: kdybych se tak mohl otce zeptat!
„Vezmi a znič ptáku hnízdo, zničíš i jeho. Znič lidem rodinný krb, zničíš národ“ (Pestalocci).
Učitelé jsou spolupracovníci rodičů: k nim máme mít poslušnost a to po dobu studia a učení. Také vláda se podílí na autoritě Boží. I k ní máme mít úctu, poslušnost a věrnost. „Každý ať je podán nadřízeným vrchnostem, neboť není vrchnosti leda od Boha.“ Řím.13,1-5. Pokud jsou nespravedlivé zákony pak může být ze strany občanů pasivní resistence, někdy i aktivní resistence.
K vlasti máme mít přátelskou náklonnost, rovněž ke svým spoluobčanům. To samé platí o církvi, ke které máme mít lásku, úctu a poslušnost. V tomto přikázání nám dává příklad Pán Ježíš v Nazaretě: „A byl jim poddán.“ Mnoho podnětných zamyšlení o rodině najdeme ve Starém zákoně např. v knize Přísloví, Kazatel, v Žalmech, v Novém zákona zejména v listě Timotejovi a Titovi.