Vnitřní hlas Boží – svědomí

Je zkušenost, že přes rady mnohých, každý člověk se nakonec sám rozhoduje před důležitými životními skutečnostmi (povolání, stav…).Rozhodování se – to je vnitřní soud. Zejména mladý člověk slyší rozličné rady druhých: ten říká to jiný zase ono… Jak se má rozhodnout? Může se rozhodnout správně? Každý člověk má duchovní schopnost soudu, aby se mohl rozhodnout a provést volbu – a to je svědomí (schopnost rozlišování dobra nebo zla). Je to vnitřní schopnost člověka, aby poznal Boží hlas. Někdy se říká přímo, že svědomí je hlas Boží v nás. Základní prvek každého svědomí je: čiň dobré a varuj se zlého. Říká se tomu syndherese. Jsou rozličné způsoby jak k nám lidem Bůh promlouvá:

  1. Stvořenými skutečnostmi např. přírodou.
  2. Prostřednictvím Písma sv., Starého zákona, zejména proroky.
  3. Především Písmem sv. Nového zákona a Ježíšem Kristem.
  4. Prostřednictvím církve, skrze kněze, učení církve atd.
  5. Prostřednictvím svědomí – vnitřního hlasu.

Svědomí se projevuje:

  1. před vykonaným skutkem: radí nám, posuzuje, varuje = předcházející,
  2. během skutku : napomíná nás, chválí = průběžné,
  3. po vykonaném skutku: je zneklidněné, vyčítá nám, je klidné, chválí nás = následné.

Někdo má výčitky svědomí, jiný má klidné svědomí. Svědomí si můžeme znázornit příklady ze života, neboť je to kvalita duchovní, kterou si nemůžeme představit.

  • je jako televizní anténa (přijímá Boží hlas vysílače), člověk je jako obrazovka,
  • je jako kompas, který ukazuje správný směr,
  • je jako seismograf, který zachycuje otřesy půdy a varuje,
  • je jako semafor: červená stát, zelená volno,
  • je jako hodiny, které se musí také opravovat, čistit…

Svědomí je jemný, něžný orgán duchovní. Rozum je  jenom nástrojem svědomí. Ten kdo se řídí svědomí je člověk svědomitý, naopak  je člověk nesvědomitý. Svědomí má každý člověk od narození, ale musí se rozvíjet, pečovat o ně, poučovat ho: Božími příkazy, učením Pána Ježíše, učením církve, příklady svatých.

Jak pečujeme o svědomí a jak ho rozvíjíme?

  1. zpytováním svědomí: každý večer, před sv. zpovědí, v exerciciích.
  2. duchovní četbou, náboženským vzděláváním, slyšením kázání, duchovními cvičeními,
  3. při křestním, snoubeneckém poučení, náboženskou výukou a výchovou, katechizací dospělých křesťanů atd.

Člověk má následovat i mylné svědomí, ale má se starat o poučení svědomí, když je jeho svědomí nerozhodné: poučit se má od dobrých křesťanů , kněze, věřících rodičů, z dobré katolické knížky atd.

Svědomí se může i otupit, ohlušit:

  • Hříšným životem, špatnými lidmi kolem nás a jejich příkladem.
  • Špatnými knihami, filmy televizí, internetem, CD, DVD atd.

Svědomí může být :

  • jisté = správně poučené a vychované svědomí,
  • nejisté = skrupulózní, přecitlivělé,
  • mylné = buď překonatelně nebo nepřekonatelně. Nepřekonatelně mylné svědomí je často však zaviněné hříšným životem nebo nezájmem o poučení.

Ježíš nazývá farizeje slepými vůdci slepých Mt 23,16. Kdo nejedná podle svého svědomí je vinen před Bohem. „ Vše co není z přesvědčení je hřích.“ Řím 14,33. Ve svědomí je zakotvena i náboženská svoboda = jednej podle svého svědomí.

Mylné svědomí může být:

  • tzv. laxní (široké), nic si nedělá ze špatnosti,
  • úzké (tvrdé, přísné), skrupulózní – považuje za hřích něco co hříchem není. Lehké hříchy zveličuje, má vnitřní strach, chce opakovat zpovědi. (je to druh duševní nemoci). Zde je nutná naprostá poslušnost zpovědníkovi. Příklad jak působí svědomí: Často se zloděj nebo vrah sám posléze přihlásí spravedlnosti jen aby získal klid svého svědomí. Často mnohá žena onemocní duševně, že dala souhlas k potratu.

Slovo života: Dobré svědomí je jako lehký a něžný polibek. Svědomí je neomylný a nepodplatitelný soudce.