

Je zkušenost, že přes rady mnohých, každý člověk se nakonec sám rozhoduje před důležitými životními skutečnostmi (povolání, stav…).Rozhodování se – to je vnitřní soud. Zejména mladý člověk slyší rozličné rady druhých: ten říká to jiný zase ono… Jak se má rozhodnout? Může se rozhodnout správně? Každý člověk má duchovní schopnost soudu, aby se mohl rozhodnout a provést volbu – a to je svědomí (schopnost rozlišování dobra nebo zla). Je to vnitřní schopnost člověka, aby poznal Boží hlas. Někdy se říká přímo, že svědomí je hlas Boží v nás. Základní prvek každého svědomí je: čiň dobré a varuj se zlého. Říká se tomu syndherese. Jsou rozličné způsoby jak k nám lidem Bůh promlouvá:
Svědomí se projevuje:
Někdo má výčitky svědomí, jiný má klidné svědomí. Svědomí si můžeme znázornit příklady ze života, neboť je to kvalita duchovní, kterou si nemůžeme představit.
Svědomí je jemný, něžný orgán duchovní. Rozum je jenom nástrojem svědomí. Ten kdo se řídí svědomí je člověk svědomitý, naopak je člověk nesvědomitý. Svědomí má každý člověk od narození, ale musí se rozvíjet, pečovat o ně, poučovat ho: Božími příkazy, učením Pána Ježíše, učením církve, příklady svatých.
Jak pečujeme o svědomí a jak ho rozvíjíme?
Člověk má následovat i mylné svědomí, ale má se starat o poučení svědomí, když je jeho svědomí nerozhodné: poučit se má od dobrých křesťanů , kněze, věřících rodičů, z dobré katolické knížky atd.
Svědomí se může i otupit, ohlušit:
Svědomí může být :
Ježíš nazývá farizeje slepými vůdci slepých Mt 23,16. Kdo nejedná podle svého svědomí je vinen před Bohem. „ Vše co není z přesvědčení je hřích.“ Řím 14,33. Ve svědomí je zakotvena i náboženská svoboda = jednej podle svého svědomí.
Mylné svědomí může být:
Slovo života: Dobré svědomí je jako lehký a něžný polibek. Svědomí je neomylný a nepodplatitelný soudce.