Milost Boží – základ nadpřirozeného života

Jednou ze šesti základních pravd víry je: Milost Boží je ke spáse nevyhnutelně potřeba. Co to je milost? Slyšíme, že vězeň dostal milost, odsouzený byl omilostněn, protože se za něho zaplatila kauce. Všeobecně řečeno, milost je dobrodiní vyššího
vůči nižšímu, je to nezasloužený dar.

I v náboženské oblasti je milost Boží nezasloužený dar Nejvyššího Boha daný lidem k věčné spáse. Tuto milost nám zprostředkoval a zasloužil Ježíš svým utrpením a smrtí na kříži (milost Kristova). Milost Boží rozdělujeme:

  1. Posvěcující milost je milost stavu duše ve spojení s Bohem a Kristem.
  2. Pomáhající milost je nadpřirozené působení Boží k vykonání dobrého skutku, k osvícení rozumu, k posílení vůle.

Odpůrci učení o milost tvrdí, že člověk si sám svou silou stačí, aby povstal ze hříchu k dobru, od lži k pravdě (tehdy to byli pelagiáni, později racionalisté). Ježíš však řekl jasně: „Beze mne nemůžete konat nic… kdo zůstává ve mně a já v něm ten přináší mnoho ovoce.“ (Jan 15,5). „Ale on mi řekl postačí ti moje milost“ (2 Kor 12,9). „Nikdo nepříjde ke mně nepřitáhne-li ho můj Otec.“ (Jan 6,4).

Pomáhající milost dosvědčuje např. citát: „Hle stojím u dveří a klepu, uslyší-li kdo můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním hodovat a on se mnou.“ (Zj 3,20). Člověk musí s milostí spolupracovat: „Milostí Boží jsem co jsem a jeho milost ve mně nebyla nadarmo… (1 Kor 15,10). „ Nikdo nemůže říct Ježíš je Pán než v Duchu svatém“ (1 Kor 12,3).

I víra má svůj začátek v milosti Boží: „Milostí Boží jste spaseni skrze víru.“ (Ef 2,8). Milost se dále rozděluje podle toho jak působí na posilující, uzdravující, pozvedající, předcházející a provázející.

K pochopení působení milosti v duši pomáhají nám některé příklady:

  • milost se podobá slunci, které osvěcuje rostliny = je nutné pro růst a život rostliny,
  • milost můžeme přirovnat k elektrickému proudu, který způsobuje, že žárovka svítí,
  • jako je krev v těle nutná pro život těla tak je nutná milost pro život duše,
  • milost se podobá také míze ve stromě, která oživuje celý strom,
  • Bůh nabízí milost všem, ale čeká svobodnou odpověď, žádá aby člověk měl „přijímací anténu“.

Důležité pravdy církve v učení o milosti, kterou zvláště propracoval sv. Pavel a sv. Augustin:

  1. Ospravedlněný věřící (pokřtěný nebo po sv. zpovědi) bez zvláštní pomoci Boží nemůže v milosti Boží (= ve svatém životě) vytrvat až do konce života, proto je třeba se modlit a prosit: „Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ (Mt 26,41).
  2. Nemůžeme se bez zvláštní milosti vystříhat po celý život hříchů. „Řekneme-li, že nemáme hřích, klameme sami sebe a není v nás pravda.“ (1 Jan 1,8).
  3. Hříšník však může vykonat některé dobré skutky jako přípravu na udělení milosti Boží a totéž platí i o poznání Božích pravd víry.
  4. Milost Boží´nikdo si nemůže u Boha zasloužit ani vynutit, ale Bůh sám si přeje spásu všech lidí. „Aby všichni lidé byli spaseni a došli poznání pravdy“ (1 Tim 2,4). „ Aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16). Bůh čeká a dává hříšníkům milost pokání. tj. změnu smýšlení a života. I všem nezaviněně nevěřícím dává Bůh milost k dosažení věčné spásy.
  5. Bez zvláštního zjevení nikdo neví zcela jistě je-li ve stavu milosti, také míra milosti není u každého stejná. Přijatá milost se může dobrými skutky rozmnožit, těžkým hříchem ztratit. Modlíme se proto o setrvání v milosti Boží.
  6. Modlitbou a dobrými skutky je možno získat pro druhé lidi milost Boží z titulu přátelství Božího a společenství svatých. „Mnoho zmůže vytrvalá modlitba spravedlivého.“ (1 Tim 2,4).
  7. Podle učení církve jsou však určité známky, že jsme v milosti Boží: snažíme se naplňovat Kristovo učení, přijímáme častěji sv. přijímání, konáme skutky blíženské lásky, máme lásku k církvi a Kristu, uctíváme Matku Boží.

Shrneme-li ještě jednou náboženské učení, výplývající z Písma sv.: Milost je dar Boží, který nám zasloužil Pán Ježíš Kristus svým umučením a vzkříšením. Tento dar milosti dostává člověk na základě víry prostřednictvím svátostí tj. svatého křtu a dalšími svátostmi, někdy i mimosvátostně. Je to duchovní kvalita Božího života, kterou dostává člověk do duše a tím se podílí na Božím životě (člověk je stvořen k obrazu Božímu). Život v milosti Boží je začátkem slávy křesťana v nebi. Zde na zemi může žít křesťan s Bohem jen ve světle a síle milosti Boží (Boha nevidí, ale zakouší v duši). S posvěcující milostí do duše křesťana přicházejí i Božské ctnosti víry, naděje a lásky, mravní ctnosti jako pokora, čistota, milosrdenství a též dary Ducha sv.

Milost Boží je velké tajemství, ale i zázrak Boží lásky k lidem. To je to, co říká Pán Ježíš: „Království Boží je ve vás“.