6. Boží přikázání: Nesesmilníš

Muž a žena jako Boží stvoření jsou si rovni avšak rozdílností pohlaví jsou určeni pro vzájemný vztah jednoty a to v manželské dvojici, kde se doplňují a sjednocují odlišnosti tělesně-duševně-duchovní a vzniká tak Bohem chtěné vzájemné společenství jednoty muže a ženy. Vzájemná láska muže a ženy v manželství buduje rodinu a společnost a zachovává se tak lidské společenství. Gen 1,27-28.

Toto přikázání upravuje správný rozvoj, usměrnění a užívání pohlavních sil člověka, aby byly v souladu s Božím řádem a člověk tak dosáhl ctnosti stavovské (manželské) čistoty.

  1. Čistota mládí a dospívání. Zejména v pubertě, kdy nastává změna tělesných orgánů (i pohlavních) a z dítěte se stává po tělesné stránce člověk dospělý. Mladý člověk nemá zneužívat pohlavních sil, ale ovládat je silou vůle a rozumu, také i silou nadpřirozené milosti, hlavně modlitbou a svátostmi. Nemá pěstovat předčasné a nezávazné milostné vztahy.
  2. Čistota manželská užívá sexuální mohutnosti ne jako projevu vášně, ale jako projev vzájemné lásky a to řádným lidským, přirozeným způsobem, otevřeným vždy pro potomstvo (aby dítě bylo plodem požehnané lásky), tedy bez užívání jakýchkoliv antikoncepčních prostředků.
  3. Čistota vdovská se zdržuje užívání pohlavních mohutností do případného uzavření nového svazku manželského.
  4. Dokonalá čistota je závazek žít bez pohlavní činnosti i dovolené ať mimo manželství např. řeholníci a řeholnice, kněz nebo i v manželství po vzájemném souhlasu. Nejkrásnějším druhem dokonalé čistoty je panenství. Kdo nezneužil pohlavní schopnosti ani v manželství ani se nedopustil dobrovolného těžkého hříchu proti mravní čistotě. „Je-li dovoleno si zvolit ženicha, proč by nebylo dovoleno dát celé srdce Bohu?“ (Sv.Ambrož). „Kdo může pochopit, pochop“ Mt 19,11-12. (O radě Pána Ježíše k panenství).

Čím se máme chránit proti hříchům a pokušením v oblasti mravní čistoty?

Stydlivostí. Křesťanský stud je ctnost, která řídí a usměrňuje vůli. Tento pud je člověku vrozen a začne se projevovat v šestém nebo sedmém roce a rozvíjí se Nemá být otupělý – pak vede k nestydatosti, ale nemá být ani přemrštěný – pak se mnohdy „pohoršuje“ i bezdůvodně např. zbytečně se stydí i při lékařském ošetření apod. „Člověk bez studu je jako kůň bez otěží.“ Obracíme mysl od pokušení. Upínáme pozornost na práci, na jiný předmět, vzýváme v modlitbě např. jméno Ježíš, Maria atd. Pohlavní pud i ústrojí samo o sobě jsou dobré, jen jejich zneužívání mimo cíl je špatné. Vedeme rozum a vůli od mládí, pěstujeme sebekontrolu, zpytujeme často svědomí, s věkem správně poučujeme v oblasti pohlavní a to nejlépe od rodičů (matka dceři a otec synovi, někdy kmotr, kněz, ale nikdy ne poučení z „ulice“, od špatných a nevěřících lidí, z materialistických knih a erotických filmů). Vyhýbáme se zahálce, zabýváme se mimopracovní činností a nedržíme se kamarádů a přátel, kteří jsou nám špatným příkladem. Hříchy proti 6. a 9. přikázání jsou: Smilstvo prosté, cizoložství, únos se smilstvem, znásilnění, krvesmilství, svatokrádežné smilstvo, dobrovolná poluce – masturbace, sodomie, bestialita, zneužívání manželství antikoncepcí, sexuální zvrácenosti.

I když se většinou jedná o hříchy těžké jsou-li dobrovolné a svobodné, většinou jsou to hříchy ze slabosti (ale někdy přece i ze zloby) a je třeba brát ohled na okolnosti duševně tělesné, dědičné a výchovné. Horší jsou hříchy zloby, nevěry a nenávisti vůči Bohu. Přesto však jsou tyto hříchy velmi nebezpečné a to proto, že velmi spoutávají člověka k dalším hříchům a tyto hříchy zaslepují i zeslabují vůli. Těmito hříchy se ztrácí smysl pro Boha a síla k ctnostnému životu. Opovrhuje se posvátností manželství, které bývá jen oficiálním konkubinátem.

Ve kterém případě se jedná o hřích lehký nebo kdy je bezhříšnost?

Dostaví-li se pohlavní podráždění bezděčně, bez našeho chtění, kde se odporuje pokušení a přesto dojde ke skutku např. při únosu, znásilnění, poluci, zejména ve spánku, polospánku, mnohdy z důvodu nutného povolání lékaře, zdravotní sestry. „Žijte duchovně a pak nebudete dělat to po čem dychtí tělo.“ Gen 15,16. Při zpovědi těchto hříchů je třeba všeobecně uvést úmysl zda bylo odporováno tělesnému hnutí, jaký stupeň vzrušení byl způsoben, nebylo-li dáno pohoršení. „Kdo seje vítr, sklidí bouři.“ (Izaiáš). „Kdo miluje nebezpečí, zahyne v něm.“ V tomto přikázání neplatí německé přísloví „einmal ist keinmal.“