Příprava na sňatek

Rozhovor a poučení snoubenců před svátostným sňatkem

Drazí snoubenci! Radujeme se z Vaší lásky i z toho, že chcete přijmout svátostné manželství. Je Vám asi jasné, že manželství uzavírají lidé věřící i nevěřící a to už tisíce let na celém světě. Co však je svátostné manželství?

Toto svátostné manželství je spojeno s Ježíšem Kristem, který před dvěma tisíci lety jako Boží Syn se stal člověkem, narodil se z Panny Marie v Betlémě a svým životem lásky, pokoje a dobrotou srdce jakož i svým učením o nové důstojnosti člověka stvořeného k obrazu Božímu a určeného pro věčný život a vzkříšení založil novou církev po Něm nazvanou křesťané.

Ježíš Kristus svými zázraky a pak také svým utrpení, smrtí na kříži a vzkříšením dokázal, že je Boží Syn a že Boží život a Boží láska jsou silnější než zloba hříchů lidí a smrt. Tento Ježíš vstoupil do nebe, ale na zemi zůstává neviditelně se svým Duchem svatým a ve znameních, které on ustanovil s námi zůstává na zemi do doby než přijde na konci světa ve viditelné podobě a slávě udělit vzkříšení a život věčný v nebi svým vyvoleným. Ježíš svým Duchem podporuje hlásání této víry až do dnešních dnů takže je dnes církev katolická na celém světě. Do společenství věřících křesťanů vstoupí ten, kdo uvěří Ježíši Kristu a jeho radostnému poselství, přijme svátost křtu a stává se tak novým člověkem, který žije pro království Boží, je bratrem a sestrou Pána Ježíše i ostatním křesťanům a členem nové rodiny církve, která má svůj dům – kostel, kde Ježíš v Duchu sv. se setkává se svými bratry a sestrami, aby je vždy nově posílil ve víře a lásce, dal jim do duše nový dar Božího života, aby mohli žít ve světě jako radostní a šťastní lidé pro nebeské království.

ZDE JE TAKÉ ZÁKLAD SVÁTOSTNÉHO MANŽELSTVÍ.

Jen ten, kdo uvěřil Ježíši Kristu a celému jeho učení a chce žít novým Božím životem pro nebeské království a život věčný přijímá také svátostné manželství, tj. přijímá ve znamení setkání s Pánem Ježíšem a jemu slíbí, že i v manželství se bude řídit učením Pána Ježíše a jeho manželství zde na zemi bude už odleskem štěstí a radosti budoucího království nebeského a zde na zemi vytvoří buňku a základ nových křesťanů.

Nevěřící lidé žijí tedy jen pozemsky pro tento svět a proto uzavírají jen občanské manželství. Věřící křesťané žijí pro nebeské království a proto uzavírají svátostný sňatek před prostředníkem nebeského království Ježíšem Kristem a jeho zástupcem na zemi knězem nebo biskupem.

Protože církev založená Pánem Ježíšem dostala poslání, aby hlásala radostnou zvěst Ježíšovu všem lidem na celém světě a učila lidi zachovávat vše co Pán Ježíš učil, proto církev od svých začátků učí ty, kteří chtějí být pokřtěni, učí děti pokřtěných rodičů, učí rodiče, kteří chtějí pokřtít své dítě, učí také snoubence, kteří se připravují na manželství, aby obstáli jako křesťané manželé.

CO JE TO MANŽELSTVÍ ?

  1. Bohem chtěná jednota dvou lidí – muže a ženy – v různosti:
    • je odlišná tělesná stránka muže a ženy,
    • je odlišná psychika muže a ženy, tyto odlišnosti se však doplňují.
  2. Společenství v lásce, úctě a věrnosti, v obětavosti a společném prožívání dobrého i zlého na celý život podle vůle Pána Ježíše, proto je třeba:
    • v době známosti zjistit a ověřit si, že si povahově doplňujeme,
    • poznat nejen dobré, ale i špatné vlastnosti toho druhého a ujistit se, že chyby toho druhého unesu,
    • že v jediném, nerozlučitelném a svátostném společenství se budu snažit žít podle Ježíše Krista a nechávat se od něj posvěcovat, abych mohl posvěcovat druhého partnera a vést do nebeského království.
  3. Stupně, které vedou do manželství:
    • Zalíbení: dva lidé, dívka a chlapec se poznají, jsou si sympatičtí, líbí se sobě navzájem. V tomto období se snaží vyzkoušet, vychovat, aby to nebyl přechodný cit.
    • Zamilovanost: je to záležitost citu, který je často slepý a vyřazuje rozumovou úvahu, která by mohla poznat opravdu toho druhého s jeho přednostmi a chybami, proto v tomto stadiu není možné vstoupit do manželství.
    • Známost s láskou: Ve známosti zamilovanost se pozvolna mění v lásku, kdy i rozum a  vůle vytvářejí podmínky ke společnému životu. Teprve v této době se zjišťuje více jaký kdo je, jakou má povahu, zda umí odpustit, jaké má přesvědčení, pohledy na manželství, rodičovství, domácnost atd.
  4. Chyby a vady, které by odrazovaly od manželství:
    • Pití alkoholu, užívání drog, žárlivost a podezíravost, zlostná povaha, přenosná nemoc dědičná včetně nervové a psychické nemoci, různost náboženství i náboženského přesvědčení.

HLAVNÍ  POSLÁNÍ MANŽELSTVÍ

  1. Vzájemné pochopení: Jeden pro druhého má být nejbližší osobou, kterého rád vidí, kterému rád naslouchá a s ním mluví, pro kterého má čas a stálé místo ve svém srdci.
  2. Vzájemné tělesně-duchovní společenství: Pomáhat si navzájem ve zdokonalování osobnosti, snažit se rozvíjet trpělivostí a láskou dobré vlastnosti druhého, jeho charakter, povahu ne však podle sebe, ale podle Ježíše Krista a snažit se obětavou láskou zmirňovat špatné vlastnosti. Do tohoto společenství patří i manželské intimní setkání, které má být vždy otevřené pro plod lásky – dítě. Pravá Boží láska – agapé má pronikat a zušlechtit i nižší formy lásky – eros a sexus. Intimita nemá být sobectví ve dvou, ale láska spojená s obětí a službou. Proto do vzájemného společenství patří i společná modlitba i společné zpytování svědomí.
  3. Společná výchova dětí: Nevychovávat jako sochař – tvrdě a násilně, ale spíše jako zahradník s citem, jemně, ale důsledně. Mít pro dítě vždy čas, začít s výchovou již před jeho narozením v těle matky a pak do 3 let je to nejdůležitější období. I náboženská výchova musí jít od nejútlejšího dětství ruku v ruce se všeobecnou výchovou. Proto se snoubenci nábožensky školí před sňatkem, aby dítěti mohli jako první předávat poklad Ježíšovy radostné zvěsti. Náboženská výchova dětí je jednou z podmínek udělení svátosti manželství, když jedna strana je nepokřtěná.
  4. Uchovat si lásku a úctu až do stáří: Pravá láska mezi manžely je láska Boží agapé. Je to láska přátelská, obětující se a sloužící a radující se ze společného dobra. Tato láska je hodnota nikoliv tělesná, ale duchovní a tato láska v manželství svátostném roste. Ve stříbrné, zlaté a diamantové svatbě se ukazuje, že je tato láska stále hlubší, čistší a krásnější. Tato láska je také věčnou láskou, která jediná bude i v nebi.
  5. Stát při sobě v radosti i bolesti: Vzájemná láska přináší radost i ve všední i ve sváteční dny. Ale více vzájemné lásky do manželství vnáší společně snášené utrpení, nemoc, starosti a těžkosti osobní, dětí nebo rodinné. Tam se láska vyzkouší, zocelí i pročistí. Ježíš Kristus také řekl, že největší lásku má ten, kdo pro druhého dává život. V manželství by vlastně jeden pro druhého měl dávat život, protože pravá láska se stravuje pro druhého.
  6. Těchto pět poslání manželství je teprve naplněním manželské lásky – agapé, kde výrazným prvkem musí být také vzájemné odpuštění a také obětavá vůle chtít sloužit společnému dobru. V manželství dvě osoby já a ty jsou jako spojité nádoby. K tomuto poslání je nutné, aby Ježíš Kristus vždy znovu manželům dával novou sílu i očištění duše pro toto těžké poslání. V kostele obětují manželé Bohu radosti  i bolesti a Ježíš je proměněné vrátí.

CO MÁ KAŽDÝ VĚŘÍCÍ ZNÁT ?

Šest základních pravd víry:

  1. Je jeden Bůh, Stvořitel nebe i země. I rozum může poznat a uznat, že vesmír, země a zejména veškerý život nemohl vzniknout tak dokonalý, jedinečný a zákonitý sám ze sebe a náhodou, ale jeho vznik je odvozen od nejvýš moudré, vznešené a svaté bytosti, které říkáme Bůh. I naše svědomí nám ukazuje, že někdo mocný do svědomí musel vložit mravní normy dobra, které svědomí signalizuje. Zvláště však je existence Boha zjevena v Bibli, v Písmu sv. Starého a Nového zákona, nejvýrazněji od Ježíše Krista, který Boha nazývá dobrým, láskyplným a milosrdným Otcem nebeským.
  2. Bůh je spravedlivý a proto dobré odměňuje a zlé trestá. Boží spravedlnost však respektuje zde na zemi svobodu lidské vůle a proto zde spíše čeká a chce prokázat milosrdenství a ze zla člověka ještě lítostí a obrácením proměnit v dobro. Ve smrti však každý člověk bude Bohem souzen a člověk odpírající víru a mravně dobrý život bude vyloučen ze společenství svatých v nebi k věčnému životu bez lásky a radosti – to je peklo. Člověk věřící a snažící se o mravní dobra buď bude uznán za svatého a přijme úděl společenství lásky v nebi anebo dočasně bude muset projít očistcem, kde mu bude dána možnost nápravy nedostatků ve víře a mravním životě ke vstupu do nebe.
  3. Jsou 3 Božské osoby. Otec, Syn a Duch sv. To je krásné zjevení Bible, které ukazuje, že Bůh není žádný výmysl, protože je to pro nás velké tajemství, kterému se snažíme jen porozumět. Ukazuje však dobře na to, že rozumíme lépe tvrzení Bible, že Bůh je Láska. Mezi osobami jsou ty nejsilnější vztahy lásky a každá pravá láska na zemi je odleskem lásky Boží v trojici.
  4. Druhá Božská osoba Ježíš Kristus se stal člověkem. Jeho narození bylo předpověděno ve Starém zákoně proroky, byl plně člověkem, což prokázal tím, že jedl, pil, měl radost, bolest i zemřel, ale byl i plně Bohem což dokázal zázraky na lidech i přírodě, ale zvláště, že vstal z mrtvých. Také jeho učení bylo z božskou autoritou a mocí. Tento Ježíš se stal člověkem, aby lidi spasil a vykoupil z hříchů a ve víře jim dal šanci na věčný život a vzkříšení. Je proto největším dobrodincem lidstva!
  5. Duše lidská je nesmrtelná. Člověk není jen tělo se zákony biologickými, ale je spojením těla a duše duchové. Zatímco tělo je smrtelné, duše je nesmrtelná. Zatímco tělo se získává plozením, duši má člověk bezprostředně od Boha v prvním okamžiku početí. Ježíš na mnoha místech mluvil o duši, kterou kladl na první místo před tělo!
  6. Milosti Boží je ke spáse nutně potřeba. Co je to milost? Je to dar duchovní od Pána Ježíše, který dostává duše člověka a jedině tímto darem může být spasena a člověk jednou vzkříšen k věčnému životu. Je to dar vykoupení, který Ježíš zasloužil svou smrtí na kříži, je to dar Ježíšovy velké lásky. Tuto milost máme pokládat jako drahocennou perlu jako nejcennější poklad a dostáváme ji nejprve na křtu sv., ztrácíme ji těžkým hříchem či odpadem od víry, získáváme ji opět svatou zpovědí. Udržujeme ji a rozmnožujeme modlitbou, životem podle Božích přikázání, přijímáním svatých svátostí Pána Ježíše v kostele. I ve svátosti manželství se přijímá a rozmnožuje milost Boží ke spáse.

JEŽÍŠ KRISTUS USTANOVIL 7 SVÁTOSTÍ

Svátost je viditelné znamení, které Pán Ježíš ustanovil, aby skrze ni do duše přišla milost Boží. On sám – Ježíš tuto svátost uděluje prostřednictvím lidí, hlavně kněze a biskupa.

1)      Svátost KŘTU: Kdo uvěří a bude pokřtěn bude spasen, řekl Pán Ježíš. Dítě se křtí jen, když jsou rodiče věřící a slíbí, že budou dítě vychovávat ve víře. Pokřtěný má žít podle učení Pána Ježíše jinak pohrdá darem křtu i dárcem Pánem Ježíšem. Dospělý se připravuje na křest nejméně 1 rok a pravidelně přichází do společenství věřících do kostela. Křest nelze z duše již vymazat, proto je si třeba dobře rozmyslet tento důležitý krok člověka. Křest se přijímá jen jednou v životě.

2)      Svátost BIŘMOVÁNÍ: Pokřtěný dostane dary Ducha sv., ale až se osvědčí životem z víry. Dítě může biřmování obdržet nejdříve ve 14 letech. Dospělý čekatel křtu, když se osvědčí, obdrží biřmování při svém křtu. Biřmování se přijímá jen jednou v životě

3)      Svátost POKÁNÍ – ZPOVĚĎ: I pokřtěný se dopouští hříchů, protože podléhá pokušení těla, světa a ďábla a tím ztrácí z duše dar Boží – milost. Proto Pán Ježíš mu nabízí nové očištění duše a novou milost Boží. Svátost se koná ve zpovědní místnosti před knězem církve, vyznají se hříchy, vkládáním rukou kněze se obdrží odpuštění a lítost a pokání projeví naší upřímnost s nápravou. Křesťan se vyznává ve zpovědi alespoň 1x za rok jinak před každou nedělní bohoslužbou všeobecně. Křesťan je pokorný a upřímný, že neskrývá své hříchy, ale snaží se je napravit.

4)      Svátost OLTÁŘNÍ: Je to vlastně památka na poslední Večeři Pána Ježíše, kdy Ježíš dal učedníkům chléb a víno a nad těmito vyslovil své slovo pravdy, že to jsou znamení jeho těla a krve. Přijímá křesťan tedy Ježíše Krista, když přijímá chléb a víno. Smí ho přijímat však jen, když nemá těžký hřích a opravdu věří, že přijímá Pána Ježíše.

5)      Svátost NEMOCNÝCH: Těžce nemocný křesťan přijímá tuto svátost, která spočívá ve vkládání rukou a mazání čela a rukou sv. olejem, aby se uzdravil, bude-li to vůle Boží anebo aby dostal sílu a milost do duše na poslední cestu z pozemského života do života věčného. Součástí může být i přijetí sv. zpovědi a sv. přijímání.

6)      Svátost KNĚŽSTVÍ: Ježíš pro svou církev ustanovil své nástupce a to byli apoštolové, později to byli nástupce apoštolů a nazývali se biskupové a pomocníci biskupů – kněží. V katolické církvi jsou neženatí kněží jako byl i Ježíš neženatý, aby mohli lépe sloužit Božímu lidu a aby ukazovali na budoucí nebeské království, kde už se lidé nebudou ženit ani vdávat, ale budou žít jen Boží láskou. Kněžství se přijímá jenom jednou v životě´.

7)      Svátost MANŽELSTVÍ: Svátost přijímají pokřtění katolíci anebo alespoň jeden pokřtěný katolík a druhý nepokřtěný, ale k tomu musí dát biskup dovolení jako výjimku s tím, že věřícímu křesťanu nebude bráněno žít svou víru a děti z manželství budou vychovávány ve víře. Svátost se přijímá po důkladném poučení, po sv. zpovědi a sv. přijímání buď při mši sv. anebo mimo mši sv. Manželé si slíbí lásku, úctu a věrnost na celý život a že přijmou děti jako Boží dar, podají si ruce, kněz vloží svou ruku na jejich v zastoupení Pána Ježíše a potvrdí tento manželský slib. Pak se posvětí prsteny a modlí se přímluvné modlitby a uděluje se manželům požehnání. Svátost může přijmout znovu jenom ovdovělý pokřtěný.

Tyto svátosti jsou svátosti víry. Nepokřtěný anebo křesťan bez víry nemůže přijmout tyto svátosti, jinak by to byla pokrytecká svatokrádež. Také snoubenci přijímají svátost zpovědi a přijímání, aby následující svátost manželství byla přijata do čisté duše a byla tedy účinná a naplněná Boží milostí.

KATOLÍK ŽIJE PODLE 10 BOŽÍCH PŘIKÁZÁNÍ

  1. V jednoho Boha budeš věřit. Věřit a ve víře se zdokonalovat, žít z víry a modlit se, nestydět se za Ježíše a víru, naplňovat víru skutky lásky k bližnímu.
  2. Nevezmeš jméno Boží nadarmo. Mít v úctě nejen Boží jméno, ale i posvěcené budovy a místa, osoby. Nerouhat se, neslibovat Bohu a nepřísahat zbytečně a neprozrazovat svěřená tajemství.
  3. Pamatuj, abys den sváteční světil. Neděle je den Páně, posvětíme ho účastí na mši sv.- památce večeře Páně – v kostele a i doma tím, že nebudeme výdělečně pracovat a tento den bude zvláště zaměřen na konání skutků lásky k Bohu a bližnímu.
  4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. Vést děti ke správné úctě, lásce a poslušnosti k rodičům, přátelům, příbuzným, křesťanům a všem lidem, zejména k představeným. Také toto přikázání obsahuje povinnosti správného rodinného života. I modlitby rodičů za děti, dětí za rodiče.
  5. Nezabiješ. Pán Ježíš nás učí vážit si života nejen tělesného, ale i duše. Člověk může ublížit tělu – zraněním, usmrcením, ale také i duši – hříchem, špatným příkladem, špatnou radou a to slovem nebo skutkem. Vražda je vždy hřích do nebe volající. I dobrovolný potrat je vražda a hříchem i pro ty, kteří s tím souhlasí anebo tomu napomáhají.
  6. Nesesmilníš. Pohlavní síly v člověku jsou vydány kontrole vlády ducha v člověku (rozumu a vůle) a nejsou zde ke zneužívání ať v dospívání nebo v dospělosti, ať jako jednotlivec nebo s druhou osobou stejného nebo druhého pohlaví. Pán Ježíš dává sílu, aby duch člověka ovládal tyto nižší mohutnosti, které jsou určeny Bohem jen pro manželství a to řádným a lidským způsobem.
  7. Nepokradeš. Bůh chrání osobní i soukromý majetek i státní majetek. Ten také se může nabýt jen spravedlivými způsoby. Nespravedlivé a hříšné nabytí je krádež, loupež, lichvaření, šizení, podvádění, nevracení dluhů. Hromadění majetku je lakomství, které zatvrzuje srdce pro lidi i pro Boha. Krádeže jakéhokoliv druhu nutno napravit.
  8. Nepromluvíš křivé svědectví proti bližnímu svému. Nejen křivé svědectví, které způsobí druhému škodu, ale i zlomyslná lež, pomluva, nactiutrhání jsou v protikladu s Boží vůlí. Ježíš zvláště silně odsuzuje přetvářku, pokrytectví slovem i skutkem.
  9. Nepožádáš manželky bližního svého. Ježíš chrání manželskou věrnost. Cizoložství nemusí být skutečně, ale stačí již účinná touha, žádost srdce a duše.
  10. Nepožádáš majetku svého bližního. Jde o závist druhému jak majetku, tak postavení či jiného dobra bližního.

CÍRKEVNÍ PŘIKÁZÁNÍ

Kromě nedělí má křesťan přijít do kostela i církví přikázané slavnosti a to 25.12. a 1.1. Být v neděli a přikázané slavnosti přítomen na celé mši svaté. Má zachovávat předepsané posty a to každý pátek od masa nebo jiného pokrmu, který má rád nebo konat skutek lásky nebo zbožnosti, potom dvakrát do roka a to na Popeleční středu a Velký pátek je půst nejen od masa, ale pouze jednou za den se může najíst. Alespoň 1x do roka má se katolický křesťan vyzpovídat ze svých hříchů a přijmout svaté přijímání. Nově je nyní církevním přikázáním přispívat církvi na její potřeby.

CÍRKEVNÍ ROK KŘESŤANA

Katolický křesťan prožívá církevní rok, proto má mít i církevní kalendář. Církevní rok sleduje život Pána Ježíše Krista a také Panny Marie a svatých.

Jsou tři velká období církevního roku: vánoce, velikonoce a období svatodušní. Před vánocemi jsou 4 neděle adventní jako příprava na vánoce. Vrcholem vánoc je slavnost Narození Pána Ježíše 25.12. Před velikonocemi je 5 neděl postních jako příprava na velikonoce. Vrcholem velikonoc je tzv. svatý týden, kdy Pán Ježíš trpěl a zemřel na kříži a vstal z mrtvých.  Před Sesláním Ducha sv. se 9 dní církev modlí, aby se dobře připravila na setkání s Pánem Ježíšem v Duchu sv.

Nejznámějšími svátky P.Marie jsou Narození P.Marie 8.9., Neposkvrněné početí P.Marie 8.12.. Zvěstování P.Marie 25.3., Nanebevzetí P.Marie 15.8. Posledně jmenovaný svátek je zároveň poutním svátkem našeho kostela a pochází z roku 1753 a byl postaven stavitelem Alto Monte z Rakouska. Ze dnů v týdnu je pro křesťana vždy nejcennější neděle – den Pána Ježíše Krista. Jaká je tvá neděle taková bude věčnost. Neděle v kostele je pro věřícího křesťana předchuť budoucího nebeského království.

V současné době jsou obřady v kostele v mateřské řeči, věřící se více podílejí na modlitbách, mnohdy vedle varhan se pro mladé používají při náboženských písních i kytary.

JAK MÁ VYPADAT BYT KŘESŤANA

Byt má být na první pohled poznat, že jsme u křesťanů. Má tam být kříž na stěně, případně náboženský obrázek a na druhé straně nemají tam být věci, které mívají spíše lidé nevěřící a světští.

Především křesťanští manželé nechávají také posvětit svůj byt knězem, případně nechávají svůj by zasvětit Božskému Srdci Pána Ježíše, který slíbil rodinám svou zvláštní pomoc a ochranu.

Hlavně však v křesťanské domácnosti by mělo být prostředí ctnosti, úcty, slušnosti a vzájemné lásky. Toto fluidum ducha domácnosti každý obvykle pozná, zvláště člověk věřící. Jako kdysi Pán Ježíš navštívil rodinu v Emauzích a oni ho prosili, aby od nich neodcházel tak i v křesťanských rodinách by měl být Pán Ježíš v duších manželů i dětí.

Ježíš Kristus ať je pro manžely vždy cestou, pravdou a životem. Ať je Ježíš Kristus vždy učitelem tichosti, pokory, čistoty a lásky.

AŤ VÁS PROVÁZÍ LÁSKA VĚČNÉHO OTCE A KRISTUS AŤ S VÁMI BYDLÍ.

DODATEK KATECHEZE – O MODLITBĚ.

Jen člověk má schopnost mluvit a vést vzájemný rozhovor s druhými lidmi. Dobrý rozhovor je vždy projevem lásky ať už je to rozhovor chvály, povzbuzení, ponaučení, potěšení, děkovný či sdělení stavu svého nitra.

Člověk věřící – křesťan – tuto schopnost mluvení a rozhovoru užívá především také ve vztahu k Bohu, k Pánu Ježíši, ke svatým. Této mluvě lásky k Bohu říkáme modlitba. Jen ten, kdo věří a miluje může se také modlit. V modlitbě křesťan Bohu, Ježíši Kristu, Marii a svatým buď děkuje, prosí, chválí nebo lituje.

V modlitbě křesťan však také myslí na druhé lidi, především věřící křesťany – nejbližší přátele anebo vzdálené a zapomenuté, nacházející se ve všelijaké nouzi – dále i za zemřelé věřící křesťany i lidi dobré vůle. Pamatuje v modlitbách i na ostatní žijící lidi na zemi, i na hříšníky za které prosí. Je to krásné vědomí pro věřícího, že křesťané v modlitbě myslí i na něho, byť by byl ode všech zdánlivě opuštěn.

Druhy modliteb:

  1. Křesťan je vytváří sám vlastními slovy a většinou je pronáší tiše např. „ Pane Ježíši, děkuji ti za svou snoubenku a prosím tě ať se stále více snaží  žít spravedlivě…“
  2. Jsou tzv.“krátké modlitby“, kterými Pána Boha občas pozdravíme během dne např. „Bože věřím v tebe a miluji tě.“ „ Pane, smiluje se nade mnou.“
  3. Ke společným modlitbám se většinou používá textů, které má církev v modlitebních knížkách např.:

Otče náš jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.

Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš. Svatá Maria, matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Panny Marie, trpěl pod Ponciem Pilátem, byl ukřižován a pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil  na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, věřím v Ducha sv., svatou  církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.

Amen.

Požehnání všemohoucího Boha Otce+ i Syna + i Ducha svatého ať na vás sestoupí a  zůstane s vámi navždycky. Amen.