1. Boží přikázání: O pověře, modloslužbě, spiritizmu

Pověra v dnešní době není zanedbatelná veličina, spíše naopak. Lidé ztratili pravou víru a vyznávají různé pověry např. lidé nakupují v Charitě sv. Kryštofy jako symbol do auta aniž ví o koho se jedná, mnozí vyhledávají různé „šarlatánské“ lékaře a věří jim atd. Zlaté tele nebo bůžky z dřívějších dob se dnes změnily v jiné modly: auto, chata, televize, internet, žena…

Pověra je nepravá víra např. kdo předstírá nějaký zázrak a rozšiřuje tyto zázraky, proroctví nebo zjevení jedná pověrečně, kdo vkládá do mše sv. různé své modlitby, kdo uctívá jen určitou P.Marii např. Hostýnskou.

Modlářství je klanění se obrazu nebo tvoru jako Bohu. „Toto všechno ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Mt 4,9. Je to těžký hřích. Sem je možno zařadit i kult zvířat, hrdinů a geniů, různé talismany.

Pověrečné hádání je pátrání o věcech budoucích způsoby Bohem neustanovenými např. vykládání karet, losování, uvedení do transu, astrologie, hádání z ruky, z obličeje, ze snů…Někdy se o pomoc přímo vzývá zlý duch, jindy mlčky. I když se většinou jedná o podvod, je to těžký hřích. Něco jiného je parapsychologický přenos myšlenek. Štědrovečerní pověry jsou dnes pouze lidovými zvyky. Není pověrou proutek k hledání pramenů, siderické kyvadélko.

Jak poznáme, že se jedná o Boží sen? Máme jistotu, duše je vedena k dobrým skutkům, kde je pochybnost nemáme se snem řídit. Okultismus je nauka o tajných silách a poznání věcí např. telepatie.

Spiritizmus je vyvolávání duchů prostřednictvím media. I zde se jedná často o podvod nebo halucinace, částečně je zde hypnóza, částečně zasahuje zlý duch, proto se jedná o těžký hřích.

Pověrečné jednání je jednání, kterému se připisuje neomylná moc, proto je zde neúcta k Prozřetelnosti Boží. Často se zde jedná jen o lehký hřích pro nevědomost nebo prostotu srdce např. kdo nosí amulet, talisman, kdo spolupracuje na řetězových modlitbách, kdo třikrát klepe pro zdraví, kdo se bojí potkat kočku přes cestu atd. Něco jiného je nošení medailky s vírou, to není pověrečné jednání – naopak.

Magie je pokus podřídit si a ovládnout přírodní síly i činnost lidskou za pomoci zlého ducha – čarodějství. Naproti tomu je kouzelnická zručnost a důvtip bez jakéhokoliv mravní viny. Rovněž i magnetismus a hypnotismus jsou jevy čistě přirozené, i když ne zcela objasněné. Smí se používat pro různé lékařské účely.

Pokoušení Boha: Kdo v nebezpečné nemoci odmítá léčbu a spoléhá se, že ho Bůh zázračně uzdraví. Dále pokouší Boha, kdo žádá o zázrak Boha, aby druzí lidé uvěřili, kdo se vystavuje bez příčiny spravedlivému mučednictví, středověké ordálie byly Boží soudy např.projít ohněm bez popálení atd. Vše jsou hříchy.

Svatokrádež je buď místní, věcná a osobní. Např. svatokrádežné zneuctění Nejsvětější svátosti je nejtěžší ze svatokrádeží, ne však absolutně nejtěžší hřích. Svatokrádeží je i používání výroků Písma sv. ve smyslu bezbožném nebo neslušném. Svatokrádežné přijímání je věcné a osobní.

Svatokupectví je kupčení se svatými věcmi např. kupovat si úřad v církvi. Není svatokupectví stipendium pro kněze, je to věcí spravedlnosti. „Hoden je dělník své mzdy“ Lk 10,7. Nesmí se to však chápat jako protihodnota za posvátné úkony, nemáme nikdy říkat, že jsme zaplatili mši. Je to zvyk štolami a stipendiemi přispívat na kněze, ne však, aby se obohacoval. „Kristus znamená konec všem pověrám.“ (Sv.Ignác Antiochenský).