4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala II.

Od doby sv. Dominika nalezla modlitba růžence jako modlitba víry velké rozšíření a přivedla mnohá obrácení i uzdravení. Ve všech zjeveních P. Maria doporučuje modlitbu růžence, zvláště ve Fatimě, v Lurdech. I druhý Vatikánský koncil hlásá, že tajemství člověka se plně vyjasňuje jen v tajemství vtěleného Slova. Pak také platí o Kristově matce, že jenom v Kristově tajemství se plně vyjasňuje její tajemství. Totéž tvrdí ve své encyklice o P. Marii Redemtoris mater papež Jan-Pavel II.

Církev jako kdysi Maria dala Ježíška Simeonovi a Anně, dává ráda ve svých kostelích Ježíše Krista a to v bohoslužbě slova i v bohoslužbě oběti těm věřícím, kteří jako Simeon a Anna jsou chudí v duchu tj. pokorní, čistého srdce, aby jim Ježíš přinesl nebeské království do duše a mohli ve víře a lásce zakoušet a vidět Boha i pochopit nutnost Kristovy oběti ke spáse lidí.

Simeon v chrámě dal Marii i prorocká slova: „On – Ježíš je určen k pádu a povstání mnohých a na znamení, kterému se bude odporovat a tvou vlastní duši pronikne meč bolesti.“ Každá matka zná radosti i bolesti dítěte. Maria tím více, čím více je si vědoma, že je to dítě Boží. Uvědomuje si, že nepřátelé, neláska lidí, nevěra vůči Ježíšovi budou pro ni duchovním mečembolestí. Církev si připomíná zejména sedm bolestí Panny Marie. Radosti a bolesti – to je i úděl církve. Trpět pro nepřátelství, pro nelásku a nevěru lidí a přitom vědět, že Pán nikoho nenutí, ale nechává každému svobodu k rozhodnutí. Křesťan jako Maria má trpět, má mít jako Maria bolest ze hříchů lidí, ale hříšníka má mít rád a radovat se spolu s Marií a anděly nad jedním hříšníkem, který se dá na pokání.

Simenon nám ukazuje, že ke spáse je třeba alespoň „vztáhnout ruce“, chtít Pána Ježíše přijmout. Sv.Augustin říká správně: „I když tě Bůh stvořil bez tebe, nechce tě spasit bez tebe.“ Církev i ve znameních svátostin připomíná věřícím jejich vztah ke Kristu Ježíši – Spasiteli: když o svátku Uvedení Páně do chrámu dává věřícím hořící svíci do ruky, jako kdysi držel Simeon Ježíška. Když o Popeleční středu označuje věřící popelem na čele na znamení pokání a aby věřil v radostnou zvěst Ježíšovu. Když dává věřícím o Květné neděli posvěcenou ratolest na znamení statečného následování Krista cestou oběti a utrpení.

Na závěr chci vzpomenout krásnou modlitbu biskupa Štěpána Trochty: „Ježíš se obětoval za všechny lidi. Každý se musí obětovat za někoho. Rodiče za své děti, učitelé za své žáky, lékaři za své pacienty…kněz za hříšníky a spásu celého světa.“

Maria útočiště hříšníků a potěšení zarmoucených – oroduj za nás.