4. Boží přikázání: život v rodině

Muž a žena v rodině jsou rovnoprávní, žena není služka, ale společnice, i když z hlediska různosti pohlaví jsou úkoly rozděleny. Muž zastupuje rodinu na venek, žena je vnitřním principem lásky a společenství, podílí se více na výchově, vychovává hlavně příkladem, muž zasahuje jen při vážnějších rozhodnutích. Jen ve výjimečných případech přejímá žena vedení rodiny a to pro nemožnost nebo neschopnost muže.

Čtvrté Boží přikázání zahrnuje také rodičovskou lásku tj. povinnosti rodičů vůči dětem.

  1. Před narozením dítěte se má zejména matka vystříhat všeho, co škodí dítěti jako např. alkohol, kouření, rozrušování, namáhavé cesty, naopak vytvářet prostředí klidu, vyrovnanosti v oblasti tělesné, duševní i duchovní.
  2. Je povinnost kojit dítě, neboť tím se nejvíce přenášejí povahové vlastnosti (dnes se i ve zdravotnictví doporučuje znovu kojení).
  3. Starostlivost o nasycení, šacení dítěte, starostlivost o zdraví, slušné bydlení a rozvíjení rozumových schopností dítěte a výchovu jeho vůle.
  4. Je třeba dávat dítěti dobrý příklad, být spravedlivý při odměňování i trestání, nikdy nebýt tvrdý.
  5. Vést děti k Bohu a víře již od útlého mládí, zprostředkovat jim slovem i příkladem náboženskou výchovu i výuku.

Když se tyto povinnosti shrnou: mít lásku k dětem (pravou – ne „ opičí“ ), starat se o tělesný i duchovní rozvoj dítěte, aby dítě mělo harmonii matky i otce a nikdy nezapomínat, že první místo ve vývoji dítěte je náboženská a mravní výchova.

I dekret Druhého Vatikánského koncilu Gravissimum edcucationis mluví o základním právu dítěte na zprostředkování náboženské a mravní výchovy, rovněž mluví o povinnosti rodičů toto dítěti umožnit, přičemž škola a církev jsou jen pomocníky rodičů.

Bůh nechal pouze u člověka nejdelší období k vývoji nového člověka a proto také dal přikázání, aby rodiče opravdu naplňovali svá rodičovská práva a povinnosti a nesli před Bohem zodpovědnost za zdárný vývoj dítěte v oblasti tělesně-duchovní. Rodiče mají stejnou povinnost k dětem vlastním i osvojeným (adoptovaným). Hříchy rodičů bývají: Odpor až nenávist k dětem, pohoršování dětí, tvrdost k dětem, hanění jich na veřejnosti, dětem všechno rodiče dovolují, nenapravují jejich chyby, plodí děti v době nepříhodné např. v opilství, i nezdrženlivost v těhotenství má následky na dítě jakož i svévolné nekojení dítěte – i to je hříchem. Rovněž zanedbávání mravní a náboženské výuky a výchovy a nemodlení se za děti, nedat děti pokřtít, na výuku náboženskou.

Kdo zde hřeší a nenapraví to, nemůže dostat rozhřešení hříchů. Hříchem je také když dáváme dětem špatný příklad v oblasti mravní nebo náboženské, když se nedohlíží na děti, zejména v době dospívání.

Jaké jsou povinnosti manželů vůči sobě?
Láska, pomoc, spolubydlení, kde manžel není schopen zajistit výživu má možnost manželka vstoupit do zaměstnání, manžel naopak má být nápomocen v domácnosti.

Jaké jsou povinnosti učitelů?
Zastupují rodiče co do výchovy duševní a proto nemají dávat dětem špatný příklad, nemají nesvědomitě a nedobře předávat poznatky, nemají používat špatných vyučovacích metod, nemají dávat dětem příležitost ke hříchu a sami je svádět ke hříchu.

Jaké jsou povinnosti duchovních pastýřů?
Vykládat pravdy víry svědomitě, přisluhovat svátostmi, modlit se za duše svěřené, dávat dobrý příklad a poskytovat pomoc.

Jaké jsou povinnosti veřejné autority?
Pečovat o obecné blaho občanů, o důstojný lidský život, odvracet hrozící zlo od občanů např.nezaměstnanost, hlad, choroby atd. Vydávat spravedlivé zákony a chránit práva občanů např. život, svědomí, čest, práci, podporovat veřejnou mravnost např. v kinech, divadlech (dávat pokuty v opačném jednání). Všichni starší máme povinnost předat mladé generaci dobrý příklad a pomáhat jim, aby dědictví našich předků se předalo a rozvinulo.

Dědictví otců zachovej nám Pane.“ „Jak je dobré a krásné, když bratři přebývají ve svornosti.“ Ž 93,21.