Pohled do nitra člověka

Na světě je již kolem 6 miliard lidí, jak je možné, že každý člověk je jedinečným jedincem? Augustiniánský kněz Georg Mendel (1822 – 1884) v osmileté práci přišel na zákony dědičnosti.

Každý člověk má vlastní, nesdělitelnou přirozenost s vlastnostmi a na ně má vliv: dědičnost, prostředí, výchova a sebevýchova.

1/ Dříve se pokládala krev za nositelku dědičnosti. Dnes víme, že jsou to chromozomy. Každý člověk má 48 párových chromozomů, v každém jsou lokalizovány dědičné vlastnosti (duchovní, fyzické, mravní). Není člověka, aby měl jen dobré nebo jen zlé dědičné vlastnosti. Jde o to vlastnosti poznat a zlepšovat. Za to jsme před Bohem zodpovědni. Větší odměnu bude mít ten, kdo zdědil více špatných vlastností, ale spolupracoval na jejich přetvoření.

2/ Vliv prostředí: Různě působí kraj, ve kterém člověk žije, věci, zvuky, barvy. Dnes se např. ve škole používá zelená barva tabule. Nejvíce člověka ovlivňují okolní lidé, jejich skutky – vše se totiž vyzařuje do okolí. Zejména prostředí ve kterém žijeme působí na nás velmi silně (manželé, rodiče, příbuzní, sousedé, kamarádi, spolužáci, spolupracovní-ci, přátelé atd.). Zvolit si člověka je velmi důležité, abychom jím byli obohacováni.

3/ Výchova: Jako zahradník musí mnoho vykonat než vypěstuje dobré výpěstky, tak i člověk musí ještě více vykonat, než se vychová nový, dobrý člověk. Je to nejkrásnější úkol a poslání pro toho, kdo se zabývá výchovou nové generace (rodiče, učitelé, kněží, vychovatelé).

4/ Sebevýchova: Sebevýchova záleží v rozvíjení dobrých povahových vlastností, v potlačování špatných, aby vznikl charakter. Věřící člověk rozvíjí sebevýchovu k podobě Boží podle vzoru Pána Ježíše. Toto je nejzáslužnější práce člověka. Je dobré mít vzor ve svatém a dobrém křesťanu / ne ve filmové hvězdě nebo sportovní hvězdě/. Velkým vzorem je také Panna Maria.

I když je každý člověk jedinečný, přece existují podobné typy, povahy. Prof. Krečmer (1888) rozdělil lidi dle stavby těla a charakteru do tří typů: pyknik, atletický, leptosomický – štíhlý.

Rozdělení do čtyř skupin od řeckého lékaře Hipokryta (400 před Kristem) je podle vnitřní a vnější reakce člověka:

  1. Sangvinik: veselý, optimista (= dobré vlastnosti), lehkomyslný, dobrodružný, marnivý (= špatné vlastnosti).
  2. Cholerik: cílevědomý, pracovitý, nezištný (= dobré vlastnosti), hněvivý, bezohledný, tvrdohlavý (= špatné vlastnosti).
  3. Melancholik: důkladný, pečlivý, nezištný (= dobré vlastnosti), jednostranný, nedůvěřivý, uzavřený (= špatné vlastnosti).
  4. Flegmatik: vyrovnaný, opatrný, počestný (= dobré vlastnosti), pohodlný, těžkopádný, bez zájmů (= špatné vlastnosti).

Příklad: Čtyři osoby různých povah na cestě najdou velký kámen. Jak se zachovají? Sangvinik ho přeskočí, cholerik ho odstraní z cesty, melancholik bude přemýšlet kdo ten kámen tam dal, flegmatik si na něj sedne a bude odpočívat.

Křesťan si musí uvědomit, že milost (gratia), dar Boží, přirozenost lidskou neruší, ale ji zušlechťuje, prozařuje, povyšuje do roviny dítek Božích. Křtem se tedy stává člověk novým stvořením, má účast na Božím životě, přirozenost dostává nové, netušené kvality, které nemá člověk nepokřtěný. Touto křesní kvalitou Boží je člověk ovlivněn nejvíce, ale vyžaduje to i spolupráci člověka, aby křestní milost se mohla rozvíjet.

Co působí tato milost? Zjasňuje rozum, zesiluje vůli, povahu činí radostnější, svědomí citlivější, člověka z nitra činí krásnějšího.

Slovo Boží:

  • Mt 25,15 Jednomu dal Pán pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností.
  • Fil 2,13 Všechno mohu v tom, který mne posiluje.
  • Mt 18,6 Kdo pokouší jednoho z maličkých, lépe by mu bylo,aby mu byl zavěšen mlýnský kámen na krk a on se pohroužil do hlubiny moře.