Náboženství ostatní

Dosud jsme pojednávali o křesťanských náboženstvích. O církvi katolické a ostatních křesťanských církvích, mezi nimiž je snaha o sjednocení. Na světě jsou však i jiná náboženství, která věří v Boha aniž věří v Krista. Papež Pavel VI. v r.1964 navštívil zástupce Hinduistického náboženství v Indii, v Římě je od 2.Vatikánského koncilu Sekretariát pro nekřesťanská náboženství. Byl vydán i koncilní dokument Nostra Aetate o vztahu katolíků k nekřesťanům – i zde jde o sbližování. Proto je třeba, aby katolík znal i ostatní náboženství. Nejprve je třeba však zodpovědět základní otázky: Co je to náboženství? Re-ligare je spojovati, vázati, tj. vědomá závislost člověka na Stvořiteli (Religio je náboženství). Na rozdíl od ateismu, který neuznává jakéhokoliv Boha. V náboženství jsou dva směry:

  1. Monoteismus tj. víra v jednoho Boha: to vyznávají Židé, Křesťané a Islam.
  2. Polyteismus tj. víra v mnoho Bohů.

Kdo uzná, že je člověk konečným tvorem, omezeným a stvořeným, závislým na Stvořiteli Bohu to je náboženský člověk (to je u všech náboženstvích stejné) a toto osvobozuje člověka. Člověk je pak osvobozený od nezřízených žádostí, sklonů, vášní, zlé náklonnosti, je člověkem radostným, šťastným, neboť poznal pravdu.

Vykopávky archeologů, různé starověké nápisy svědčí o tom, že na začátku lidstva byla víra v jednoho Boha. Teprve během času vznikl polyteismus (např. čtvrtek v němčině Donnerstag = den hromu). Řecké dějiny svědčí o bozích jako Zeus, Hermes, Poseidon, Afrodita, římské dějiny o Jupiterovi, Marsu, Merkurovi, Dianě, germánské o Wotanovi, Thorovi. U všech bohů je vždy nejvyšší božstvo např. Zeus, Wotan, Jupiter atd.

Největší a nejznámější náboženství nekřesťanská v současné době jsou Mohamedáni (1 miliarda) tj. přívrženci Islámu, dále Hinduisté (1 miliarda), Buddhisté, Konfucionisté, Taoisté, Šintoisté (l miliarda).

Není zakázáno, naopak je přání Koncilu informovat se o ostatních náboženstvích, vést ke křesťanské úctě k člověku, ke svobodě svědomí, uznat prvky dobra a krásy i paprsek pravdy i v nekřesťanských náboženstvích. Mohou přijít i nekřesťané do nebe? Ano, když čestně usilují opravdu a žijí podle svého svědomí. Pod různými jmény božími se uctívá jeden pravý Bůh (u mnohých nevědomky u nás věřících vědomě). Rozhodně je prospěšnější být vázán jiným náboženstvím než být ateistou.

Islám (Mohamedáni). Arabsky znamená odevzdanost. Mohamed – prorok v r.570 po Kristu vytvořil z prvků Starého a Nového zákona a z arabských náboženství knihu nové víry – Korán. Věří v jednoho Boha – Alláha (vznešený). Mají znak půlměsíce. Vyznačují se zejména zákazem obrazů, věří v absolutní předurčení.Abraham a Ježíš jsou jen proroci Boží. Vyhlašují svatou válku, znávají mnohoženství, otroctví, zakazují alkohol, vepřové maso. Mají 5 základních povinností: víru v Alláha, 5x denně se modlit, v měsíci Ramadanu se postit do západu slunce, dávat almužny, 1x za život vykonat pouť do Mekky. Muftí (učitel), derviš (mnich), kalif (nejvyšší autorita). Tuto víru mají hlavně Arabové, Turci, Pákistánci.

Hinduismus: (Perský záliv po Indii). Dříve to byl brahmanismus , Brahma = obětní dar i nejvyšší božstvo. Je to mnohobožství: věří v Bramhu, Višnu, Šivu. Sv.Písmo se nazývá Véda (vědění). Rozdělují lidi do 4 skupin: nejnižší jsou pariové. Náboženský znak jsou hvězdičky v kruhu. Význačným reprezentatem tohoto náboženství byl Ghandi. Hlavní učení: víra v další život po smrti jako stěhování duší (buď výš až do věčnosti nebo níže až do zvířat). Tím že se musí znovu narodit tím trpí a očekává sjednocení v božstvu. Nejvíce se vyskytuje v Indii.

Buddhismus: Princ Siddhártha Gautama 563 – 483 před Kristem ve 29 letech při pohledu na nemocného, starého a mrtvého člověka poznal nicotu a ubohost života. 7 let byl v samotě, kde byl osvícen a stal se Budhou tj. osvíceným. Učení: Život je utrpení, utrpení přichází ze žádostivosti, žádostivost se musí potlačovat, to se děje správným hledáním, smýšlením, mluvením, jednáním, životem, úsilím, myšlením ponořeným do nirvany. Nirvana = zřeknutí se citu radosti, smutku, stát se vyrovnaným (v nicotě). Proto stále se usmívající čínský obličej. Víra je rozšířena v Zadní Indii, Číně, Koreji, Mongolsku, Tibet (Lhasa).

Konfucianismus: Roku 551 před Kristem čínský guvernér Konfutse chtěl obnovit narušenou mravnost v Číně. Vydal životní pravidla a později se jemu konaly oběti. Od staršího Laotse se přidala mystika, askeze, meditace a dechová cvičení, aby se dospělo k Tao, tj.k cestě. Učení: Kosmos je rozdělen na dvě základní síly: Jang tj. aktivní mužský element a Jin tj. pasivní ženský element. Nejvyšší nadzemská moc je Tien, nejvyšší vládce. Vedle něho je množství božstev, polobožstev a duchů. Před démony se brání hradbami a dveřmi do domu. Pěstuje se kult předků (zemřelých). Hlavně je rozšířen v Číně, Japonsku, Koreji.

Šintoismus:Je příbuzný s buddhismem (hlavně v Japonsku). Šin je přírodní duch. Kosmos se rozděluje na 3 oblasti: nebeské pole, země a podsvětí s mrtvými a démony. Nebe je naplněno 800 000 božstvy. Na špici je bohyně slunce Nipons. Uctívají se modlitbou, obětí rýže a rýžového vína. Císař v Japonsku až do r. 1945 byl uctíván jako „Syn nebes“. Harakiri přináší nejvyšší blaženost (proto i letci za 2.světové války se vrhali do jisté smrti).

Slova života: Kdo se vysmívá druhému náboženství toho jeho náboženství nestojí za nic. Podstatný obsah náboženství je odpověď proč žijeme. Bůh chce, aby byli všichni lidé spaseni a došli poznání pravdy  1Tim 2,4. Hledat co je společné, všichni lidé mají společný původ, stejného Boha a stejný cíl, povinnost církve je hlásat lásku a jednotu mezi všemi lidmi (Koncilový dekret Nostra aetate).