3. blahoslavenství

Blahoslavení tiší, neboť dostanou v úděl zemi.

Zatímco první blahoslavenství se týká více rozumu, toto se týká především srdce a vůle. Tento svět by opět blahoslavil spíše lidi opačných vlastností: lidi nekompromisní, nepoddajné, tvrdých hlav a loktů… Evangelium Pána Ježíše však říká: právě těmto lidem země a vláda nad ní nepatří! Takových lidí se lidé snad bojí, takové lidi snad i ze strachu poslouchají, ale vyhýbají se jim, nemají je rádi. Kdo z dětí by měl rád zlého a přísného učitele, kdo z dělníků zlého vedoucího? Jakou zemi v tomto blahoslavenství Pán Ježíš slibuje? Řekněme si přímo, že slibuje zemi mesiánskou, ve smyslu Žalmu 36 tj. zemi spíše v řádu duchovním, totiž vládu nad lidskými srdci, nad svým srdcem a srdci druhých lidí. To je ta nová země, království Boží, které je přítomno na této konkrétní zemi i v lidských duších.

Kdo jsou tito lidé tiší? Především si přibližme slovo tichý, které z řeckého originálu se v různých jazycích trochu jinak překládá: někdy jako mírní, jemní, dobrotiví, laskaví, tiší. V žádném případě to nejsou lidé flegmatičtí, ustrašení, slaboši, lidé stálých kompromisů, kteří chtějí mít ode všech pokoj. Jeden církevní učitel řekl, že bez spravedlivého hněvu není možno nic dobrého vykonat. Proto blahoslaven je ten tichý, mírný, který ačkoliv má ve svém nitru oheň, vulkán, umí ovládnout bouři svého hněvu a to třeba dlouhým cvičením ovládání sebe sama, protože dobře ví co zlého umí láva způsobit: zpustošení, zkázu jako na př. sopka sv.Heleny v USA. Ten, kdo v sobě krotí a mírní nezřízenou vášeň hněvivosti a zlosti ten je opravdu tichý. Na př. sv.František Saleský byl povahou hněvivý, ale lidé ho znali jen jako tichého, protože se uměl přemáhat.

I Pán Ježíš se hněval, ale spravedlivým hněvem a to na prodavače v chrámě, na farizeje, na pokrytce, na zatvrzelé hříšníky – a přece je tichý srdcem! „Hněvejte se, ale nehřešte“ stojí v Písmu sv. Hněv je totiž vášeň, která nekontrolována působí mnoho zla: odsuzuje, je nespravedlivý, mstí se, je slepý. Tichý člověk naproti tomu má v srdci i lásku a dobrotu. Spisovatel Papini napsal: „Voják musí být při dobývání krutý, kdo usiluje o Boží zemi, musí být tichý a mírný.“ Krásný příklad této tichosti nám dává papež Jan XXIII, když byl zvolen řekl, že si dal jméno Jan po svém otci, zemědělském dělníku a pak, že prosí všechny ne aby byl diplomatem, organisátorem, ne aby byl vzdělaným, ale aby byl stále více tichým a pokorným srdcem! Tato ctnost tichosti není tedy určena jenom pro mnichy, kněze, ale i pro lidi žijící ve světě. Tichosti, mírnosti, dobroty srdce je potřeba v rodinném životě jak dosvědčuje sv. Monika, která tichostí přivedla svého muže ke změně života. Říká se, aby žena hádavá si raději pořídila klekátko a místo hádek, aby se modlila. Tichosti je třeba při výchově jak dosvědčuje na př. sv. Jan Bosko, kterému ve snu P.Maria sdělila, že chlapce získá ne tvrdostí, ale naopak laskavostí, přívětivostí. Při léčení nemocných je potřeba ticho, v apoštolátu k podmanění si srdcí lidí není mocnějšího prostředku nad přívětivost. Ve společenském životě na př.v tramvaji získá přívětivý průvodčí cestující, podobně i přívětivá prodavačka je oblíbena atd.

Tichost a pokora odstraňuje nesvornost mezi národy. Ježíš je jistě nejkrásnějším vzorem tichosti a to jako Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Když jeho učedníci chtěli na samaritánské město svrhnout oheň, že je nepřijalo, Ježíš je napomíná slovy: „Nevíte čího ducha jste.“ Petra napomíná Ježíš, že bere meč v zahradě Getsemanské, protože kdo bere meč, mečem zahyne. Ježíš je tichý ve svém utrpení na kříži, je tichý v eucharistii ve svatostánku. Tichost Kristova to není pasivita, ale je to nejvyšší aktivita, síla a statečnost, vítězství dobra nad zlem. „Kdo po tobě kamenem – ty chlebem.“ Tichost – to je dobrota ke všem, zejména k dětem, k nemocným, k hříšníkům, chudým, i k nepřátelům. Jako je zlo „nakažlivé“ také i dobro je „nakažlivé“. Ježíš proto říká, že tiší budou vládnou zemí, t.j. získají si srdce lidí. Jak by to bylo krásné, kdyby všude ve světě se toto blahoslavenství uskutečňovalo. Avšak nestačí si to přát, je třeba také o to prosit: „Ježíši tichý a pokorný srdcem, učiň srdce naše podle srdce svého.