2. tajemství: který na nebe vstoupil I.

Jako v životě Pána Ježíše byla vždy blízko Panna Maria tak je tomu i v liturgickém církevním roce. I když je liturgický rok převážně kristologický přece i Panna Maria má v něm své místo a to, jak ve vánoční a velikonoční době, tak i v době svatodušní. Vedle slavností Páně slavíme i slavnosti Panny Marie např. Neposkvrněné početí, Nanebevzetí Panny Marie, církevní rok prolínají i svátky a památky Panny Marie např. Narození P. Marie, Bolestné P. Marie, Navštívení P.Marie, P.Marie královny a další. Kromě toho našly v liturgickém roce své místo i mimoliturgické pobožnosti k Panně Marii a to zejména v květnu „májové pobožnosti“, v říjnu „růžencové pobožnosti“. I při Ježíšově nanebevstoupení byla Maria přítomna a v tomto duchu chceme rozjímat o tomto růžencovém tajemství.

Událost nanebevstoupení je uvedena u Lk 24,53 a Sk 1,1-11. Představme si Olivovou horu, na kterou kráčí v radosti zástup učedníků, mezi nimi i ženy s Pannou Marií. Ježíš kráčí naposledy s nimi a nastává chvíle loučení. Ježíš na vrcholku hory olivetské mluví ke svým věrným a dává jim ze své Božské moci příkaz učit všechny národy a křtít je. Připomíná jim, že odchází k Otci, že jim jde připravit místo v nebeském domově, že však bude s nimi, ačkoliv viditelně od nich odejde, neviditelně až do konce tohoto světa s nimi bude se svým svatým Duchem Utěšitelem, Posvětitelem, a že bude s nimi především ve společenství církve a ve viditelných svátostech, které ustanovil. Nanebevstoupením Pán Ježíš ukončuje dobu svých zjevování po svém zmrtvýchvstání, která trvala čtyřicet dní. Doba Ježíšova vykupitelského poslání je definitivně skončena, v nanebevstoupení je Ježíšův triumf, zde se naplňuje: „v jeho jménu musí pokleknout každé koleno.“

Ježíš se stává králem, Pánem nebe i země, Pantokratorem, tím který má jméno nade všechna jména, který přijde ve slávě v oblacích s anděly soudit živé a mrtvé a pak konečně všechno naplní a promění k definitivním podobě oslavení. „A jeho království bude bez konce.“ Do té doby se budou věřící shromažďovat v církvi, kterou Ježíš založil jako viditelné znamení své neviditelné přítomnosti, kde působí milost jeho lásky Boží. Proto se věřící  snaží mít smýšlení a jednání Panny Marie. I Maria hleděla k nebi při nanebevstoupení Páně, ale více než jiní prožívala radost Ježíšova vítězství a slávy a byla by již také ráda s Ježíšem ve slávě nebeské. Avšak Maria, na výzvu andělů chápe, že je vůlí Boží, aby ještě zde na zemi vydávala svědectví víry, lásky a služby, modlitby a oběti. A také vskutku se setkáváme s Pannou Marií po Ježíšově nanebevstoupení při slavení večeře Páně, při společných modlitbách, při četbě a výkladu Písma sv., při charitativní činnosti církve, aby platilo: „Cokoliv jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří mně jste učinili.“

Maria věří, že Ježíš v Duchu sv. přichází a oživuje toto nové společenství církve, oživuje svátostná znamení, která dal své církvi, a proto tato svátostná setkání jsou pro Marii zdrojem nezměrné radosti. Podobně tomu bylo i u apoštolů a učedníků, podobně je tomu i v církvi až do dnešních dnů. Maria navíc koná zvláštní poslání když nyní předává apoštolům a evangelistům to co uchovávala ve svém srdci, zejména radostné zprávy o Ježíšově narození, dětství a skrytém životě.

Maria, příčino naší radosti – oroduj za nás!