5. tajemství: který tě Panno v nebi korunoval I.
V r.1954 prohlásil papež Pius XII. Pannu Marii za královnu a ustanovil svátek P. Marie královny na den 31.května. V dnešní době, po liturgické obnově, byl tento svátek vhodněji přeložen na neděli po Nanebevzetí P.Marie v srpnu. Vždyť nejprve muselo dojít k nanebevzetí a potom ke korunování a proto také se i v růženci nejprve modlíme, který tě Panno na nebe vzal a pak který tě Panno na nebi korunoval.
Již sv. Jan ve Zjevení popisuje Pannu Marii jako ženu oděnou sluncem a s měsícem pod nohama, s korunou s dvanácti hvězdami kolem hlavy.“ (Zj 12,1) Jestliže podle listu sv. Petra mají být všichni křesťané rodem vyvoleným, svatým, královským kněžstvem (1Petr 2,9) pak se nedivíme, že přede všemi tuto královskou důstojnost a výsadu obdržela P. Maria, neboť již zde na zemi byla oděna sluncem Ducha sv. a jeho projevy jako čistotou, chudobou, milosrdenstvím, láskou. Maria dala nejen svým mateřstvím světu Syna Božího, ale také duchovně byla s Ježíšem neustále spojena. Tento Ježíš, který jako král pokoje a spravedlnosti byl předpovězen, který království Boží hlásal, uskutečňoval svým životem a nakonec se definitivně stal králem nebe a země svým velikonočním vítězstvím, našel odlesk sebe a království Božího ve své matce Panně Marii. „Království Boží je ve vás“ a „ mně sloužit znamená se mnou kralovat.“ Tato slova Pána Ježíše se zcela naplnila na matce Boží.
Právem proto byla Maria Ježíšem v nebi korunována, vyznamenána. Tímto bylo její vítězství a svatost potvrzeno, neboť stojí v Písmě sv.:“Kdo zvítězí toho vezmu k sobě na svůj trůn.“ (Zj 3,21). I my se máme podílet nejen na královské důstojnosti lidu Božího – církve, vždyť na křtu sv. jsme byli pomazáni olejem křižmem královským znamením, ale jsme též bratry a sestrami Ježíše Krista krále nebe i země a máme se též podílet na vítězství a korunování v nebi. To bude však jako u P. Marie až na konci věků zazní hlas polnice a budou vzkříšeni mrtví a spravedliví – svatí budou vzati do nebe. Mariina královská důstojnost je jako vše v nebi ne k panování, ale k lásce a jako odnoží lásky je spravedlnost a milosrdenství, Maria projevuje svou královskou velikost jedině v milosrdenství, jak učí duchovní učitelé a to tím, že oroduje a přimlouvá se za své duchovní děti, aby jejich duše byly zbaveny tmy hříchů a mohly zářit sluncem Ducha sv., aby i její děti jako ona dovedly nelpět na tomto světě, aby uměly jako ona „šlapat po měsíci“ symbolu pomíjejícnosti.
Modlíme se proto právem zdrávas královno, matko milosrdenství. Z tohoto svého milosrdenství nám dává Maria při svých zjeveních např. ve Fatimě, Lurdech do rukou zbraně duchovní, zejména modlitbu sv. růžence, vždyť ona sama je královnou posvátného růžence.
Královno posváteného růžence – oroduj za nás!