Stav řeholní v církvi

Ježíš zmrtvýchvstalý je nový člověk, oslavený, je v nové skutečnosti, ve stavu slávy a blaženosti. I v jeho církvi musí tato nová skutečnost konečného stavu probleskovat (jako probleskovala u Ježíše na hoře proměnění) v co nejdokonalejším připodobnění se Ježíšovi ve svatosti. Církev je boholidská, každý člověk se na této dvojitosti podílí:  Boží milostí je pronikána lidská přirozenost. Určitý stav v církvi má zvláště svědčit o tomto pronikání Boží skutečnosti v lidské přirozenosti a to je stav řeholní. Ježíš řekl: „Chceš-li dokonalým býti…pojď a následuj mne.“ Mt 19,16-22. „Kdo z vás opustí otce, matku…pro jméno mé, stokrát více obdrží a k tomu život věčný.“ Mt19,27. Dále Ježíš řekl: „Jsou panici, kteří se zřekli manželství pro království Boží. Kdo může chápat, chápej…“ Mt 19,12. Ježíš blahoslaví chudé, čisté, tiché Mt 5,1-12.

V církvi je každé povolání Božím povoláním ať je to stav manželský, kněžský, řeholní nebo svobodný ve světě. V řeholním stavu se křesťané sdružují do společenství (muži – ženy), aby se snažili dokonaleji naplnit učení Pána Ježíše, aby se mohli více modlit, obětovat (zříci se i věcí dovolených), lépe sloužit lásce bližnímu, vše po vzoru dokonalého Pána Ježíše. „Kdo chce být mým učedníkem zapři sám sebe, pojď a následuj mne“ Mt,16,24. Proto řeholníci, většinou po jednom roce přípravy (noviciátu) skládají sliby buď věčné nebo dočasné: chudoby – nemají osobní majetek, čistoty – žijí bez manželství a čistě, poslušnosti – slibují poslušnost představeným, podřídí svou vůli vůli Boží. Původně se sdružovali poustevníci (sv.Antonín, sv. Bazil), žili ve společenství. Zakladatel řehole sv. Benedikt z Nursie a sv. Scholastika založili kláštery uzavřené, kde platilo „modli se a pracuj“.

Ve středověku nastal rozkvět řádů – pro potřebu církve a z věřícího smýšlení většiny obyvatel. Vznikly tyto řády: Františkáni, Dominikáni, Jezuité, Premonstráti, Karmelitáni atd. Některé řehole se věnují více hlásání radostné zvěsti, jiné službě nemocným, chudým, vyučování dětí (Piaristé).

Liší se oděvem (hlavně barvou). Novějšími řády jsou: Redemptoristé -založil sv.Alfons, v tomto řádu byl i sv.Klement Maria Hofbauer – Čech, Salesiáni – založeni sv. Janem Boskem pro výchovu mládeže.

V nejnovější době vznikají řády často bez řádového šatu navenek (řeholníci jsou i v civilním zaměstnání, ale domov mají v řeholním domě, kde žijí jako řeholníci společně) nebo jednoduché řády např. Malé sestry, bratři Foucoldovi, kteří pracují mezi lidmi a mají jen nenápadný stejnokroj.

I pro laiky (manžele, svobodné ve světě) jsou založeny tzv. třetí řády, aby se mohli podílet na dokonalém životě, ale žít ve světě: snaží se naplňovat ducha čistoty, chudoby a poslušnosti a mají předepsané modlitby a skutky lásky.

Koncilový dokument Perfectae caritatis zdůraznil potřebu řádů pro církev, ale také zdůraznil, aby svou službu věnovali do potřeb místní církve, kde žijí. Aby tam konali apoštolát modlitby, charitní službu, aby se přizpůsobili moderní době jak šatem tak smýšlením. Vždyť tento stav i dnes ukazuje výrazně na eschatologickou dobu království Božího v nebi („ v nebi se lidé už nebudou ženit ani vdávat…budou podobni andělům“) a uvolňuje tyto členy k větší oběti a lásce k Bohu a lidem. Kéž jsme vděčni za oběti, služby a modlitby těchto hrdinů církve – je to požehnání pro církev a svět. Dříve vstupovali do řádů hned v mládí, dnes se žádá spíše zralá úvaha a vyšší věk.

I ženatý s dovolením manželky nebo naopak, po zaopatření dětí může vstoupit do řehole(např. matka Kateřiny Sienské atd.). Řeholní život je přímější cesta do království nebeského. I za tato povolání je třeba se modlit a k nim vychovávat.