Rozum jako cesta k poznání Boha

Dejme si otázku: Může člověk i bez Písma sv. zjistit a poznat, že je Bůh? Ano! Je to přímo napsáno v definici 1.Vatikánského koncilu, že Boha je možno poznat rozumem ze stvořených věcí s jistotou (něco jiného je však poznat a něco jiného uznat Boha). Odpůrci tohoto tvrzení jsou skeptikové, agnostikové, ateisté. Již staří předkřesťanští filozofové (Plato, Aristoteles, Sokrates) došli touto cestou k jistému poznání Boha.

Uvádím několik pomůcek pro lidský rozum, aby došel k cestě k Bohu:

  1. „Důkaz“ kosmlogický  ze světa:
    1. z příčinnosti ve světě: vše má svou příčinu, Bůh je prvotní příčinou  je bytí samo v  sobě.
    2. z nahodilosti světa: svět je odvislý, omezený, věci ve světě byly, jiné zase nebyly takové jako dnes. Svět nemusel být takový jako je dnes…
    3. z pohybu: každý pohyb vyžaduje hybatele, první Hybatel je Bůh (potentia – actus).
    4. z různých stupňů nedokonalostí: různost dokonalostí ve věcech vyžaduje rozdělovatele Nekonečného.
    5. biologický: organický život musel mít počátek, nemohl vzniknout z neživé hmoty, zde je podstatný rozdíl. Omne vivum ex vivo (Harwey). Bůh vložil zárodek života.
  2. Důkaz teleologický  z účelnosti:
    1. zákonitost: v neústrojné říši přírodní, biologické i v myšlení jsou přesné zákony, proto musí být Zákonodárce.
    2. účelnost: anomálie vody (voda zamrzá seshora, pud výživy, sebezáchovy, netopýr – radar) atd….Vyžaduje Tvůrce.
    3. řád ve světě: vše je uspořádáno a tvoří celek. My tento řád jen odhalujeme, netvoříme. Pán Vesmíru.
    4. krása světa: „ tyto krásné, měnitelné věci kdo učinil jiný než nezměnitelný Krásný.“ (Sv.Augustin).
  3. Důkaz psychologický  vnitřní:
    1. ideologický: myšlení se řídí zákony, axiomata jsou pravdy nezávislé na člověku, jsou vloženy do světa (hvězdář Laverrier 1845 vypočítal dle úchylek Uranu a zákonů planetu Pluto). Existují ideje pravdy, dobra, krásy. Vyžaduje to Zákonodárce.
    2. mravní: v nitru je mravní řád: varuj se zlého a čiň dobré. Svědomí má každý člověk. Každý touží po blaženosti, nenasytí se pozemskými věcmi. Kdo vložil tento mravní řád? Svatý Bůh.

Nejsou to jistě matematické důkazy, ale vedou rozum k cíli, křesťana pak povzbudí ve víře (že nejde o nerozumnou víru).

Důležitý je též důkaz historický – etnologický: Primitivní národy totiž mají ideu Boha (Darwin, který toto popíral se mýlil, jak dokázali pozdější vědci např. Kopper, Šťastný a jiní.) mají vysoké mravní hodnoty. Vědění o Bohu a víra v Boha nejsou v rozporu, ale doplňují se. Boha poznáváme prostředečně, abstraktně a analogicky (Boží bytí je pro člověka neobsáhlé).

Svatí v nebi mají poznání Boha bezprostřední a to Boží podstaty i mimobožských věcí. K tomuto je nutná nová poznávací schopnost, říkáme tomu „lumen gloriae“- světlo slávy (zde na zemi máme jen světlo rozumu, světlo víry a milosti). I svatí v nebi však Boha zcela neproniknou. Stále zůstane velký rozdíl mezi Bohem a stvořením. „ Zatím putujeme ve víře, ne v patření.“ 2 Kor 5,7. „Nyní vidíme vše jen jako v zrcadle, v hádance.“ 1 Kor 13,12. K tomu si přidejme otázku: Je možno historicky dokázat existenci Ježíše Krista? Zde odpovíme také: Ano.

  1. Z pramenů talmudistických: dochovaly se z dob Kristových i pozdějších, kde se popisuje sice nenávistně proti Kristu, že sváděl lidi, že konal zázraky pomocí černé magie, ale skutečnost existence potvrzují.
  2. Polemické pohanské knihy – Celsus, Hierocles, Julian Apostata. Proti Celsovi psal Origenes, Heiraclovi Eusebius, proti Julianovi Řehoř Naziánský. Všude je psáno o Ježíši Kristu.
  3. Existují Acta Pilati (soudní proces Ježíšův). O nich se zmiňuje sv. Justýn, Tertulián, o Kristu pak píší nekřesťanští dějepisci: Josef Flavius – Válka židovská, Židovské starožitnosti, Tacitus – Anály, Suetonius – Vita Claudii et Neroni, Plinius mladší – Epistola ad Trajanbem. Josef Flavius + 94 v Římě o Ježíšovi napsal: „Možno-li ho vůbec nazvat člověkem, Pilát jej odsoudil na kříž, milovali jej jeho učedníci, zjevil se jim třetího dne…
    Tacitus píše o Neronovi jak obvinil křesťany ze žhářství Říma, svůj původ i název mají podle Krista Ježíše, který byl za Tiberia odsouzen na smrt. Suetonius napsal, že v r.70 z Říma byli vyhnáni Židé, kteří se bouřili proti křesťanům a Kristu Ježíši. Plinius mladší napsal, že v r.62 místodržitel v Bithynii popisuje soudní proces proti křesťanům. „ Křesťanům prozpěvují píseň Kristu jako Bohu.“
  4. Existují apokryfní spisy (velké množství – gnostické, různá evangelia, listy, např. Filipovo, Marcionovo, Tomášovo, Nikodémovo, 12 apoštolů atd.).