

Duše křesťana bývá přirovnávána ke „křestnímu rouchu“ a tak jako byla duše na křtu sv. zcela čistá a svatá, bez hříchu jak to naznačovala bílá křestní rouška, tak by měla být duše i v okamžiku smrti. Duše by měla být zcela čistá, bez hříchů. Avšak ve skutečnosti tomu tak většinou není. Duše poskvrněná, zašpiněná lehkými hříchy, nedokonalostmi a neodčiněnými tresty za hříchy, která byla ve svém životě málo ctnostná, horlivá v dobrém nepřijde sice do pekla (tam přijde jen zcela černá duše s hříchy těžkými), ale nemůže přijít ihned ani do nebe (tam může přijít jen duše čistá a svatá). My křesťané katoličtí věříme, že taková duše přijde do místa a stavu očistce. Je tato naše víra podložena Písmem sv.? Musíme odpovědět ano, i když přímo se toto slovo – očistec – nevyskytuje, ale je tam věcně o očistci psáno:
Svědectví tradice církve: Latinští Otcové (Cyprian, Augustinus) o očistci mluví, rovněž i východní Otcové, liší se pouze ve vysvětlování očistcového ohně (hmotný – duchovní).
Sv. Tomáš Akvinský podává rozumový důkaz očistce ze spravedlnosti a svatosti Boha, podle které jen svatí mohou přijít do nebe, aby byli spojeni s Bohem v lásce. Ti, kteří jsou spojeni s Bohem, ale nejsou dosud svatí mají potřebu očištění. Očistec si můžeme představit spíše jako předsíň nebe než stav mezi nebem a peklem, protože duše mají již jistotu, že do nebe přijdou. Lépe než předpeklí je říkat přednebí. Očistec je dočasný stav, končí všeobecným soudem a pak bude platit jenom nebe a peklo. Mt 25,34-41.
Jak si máme představit tresty očistcové?
Jisté je, že duše se očišťuje skrze akt dokonalé lítosti (lásky) od hříchů lehkých a časných trestů smírným snášením uvedených trestů. Pro tyto bolestné skutečnosti nazýváme duše v očistci „dušičky“, „chudé duše“. „ Smilujte se nad námi alespoň vy přátelé moji, neboť ruka Páně dotkla se mne.“ (Job).
Věřící církve putující na zemi jsou spojeni s dušemi v očistci:
Ve mši sv. tzv.všeobecný plod mše se přivlastňuje jak věřícím tak duším v očistci, zejména plod mše (za které je obětována mše) těm, pro které je určena: za živé nebo zemřelé.
Zastihne naše modlitba a mše sv. zemřelé včas? Vždyť často se modlíme až po delším časovém odstupu od smrti našich drahých. Ano zastihne včas, protože my lidé na zemi žijeme v čase, ale u Boha není čas, proto i modlitby i mše dostihne duše v očistci včas (a jsou-li naše modlitby již „přebytečné“, přivlastní je Bůh jiným duším v očistci.)
Nejnovější teologické vysvětlení pro očistec (podle Rahner – Boros): Duše ve smrti se setkává s láskyplným a milostivým pohledem Krista, ale je to pohled ohně lásky, který proniká a stravuje duši, která poznává své nedokonalosti a hříchy. Kristova láska spálí všechnu sobeckost v duši, aby mohla být čistá v lásce k Bohu a lidem. Jsou rozličné stupně intenzity očistného průchodu podle velikosti sobectví (hříchů) duše. Zkrácení očistce podle této teorie pak znamená zintenzivnění žáru lásky Kristovy v duši. Protestanté zatím neuznávají očistec a tím se ochuzují o možnost modliteb za zemřelé. V naší církvi vzpomínáme na zemřelé v očistci zejména 2. listopadu v den Věrných zemřelých.