Ježíš Kristus – pravý Boží Syn
Jak si můžeme představit Boha, který je pouhý Duch? V křesťanském umění je znázorňován jako stařec (Otec) s roztaženýma rukama, jako oko (Vševidoucí), jako rovnostranný trojúhelník (Trojice). To jsou však pouze znamení. „Boha nikdo nikdy neviděl“ (Jan 4,12-15). Skutečně však a ne jako znamení můžeme Boha vidět a poznat v Kristu Ježíši. „Kdo vidí mne, vidí i Otce“ řekl Pán Ježíš Jan 14,8-11 Protože Ježíš je Bohem, proto také v kostele před ním klekáme (jen před Bohem se kleká, jinak by to byla modloslužba).
Můžeme dokázat, že Ježíš je Bohem, Božím Synem? Ano, především z Písma sv. Starého a Nového zákona.
- Již Starý zákon předpovídal o budoucím Vykupiteli, Spasiteli, Proroku, Knězi, Králi, Pastýři, Trpícím služebníku i přímo o Synu Božím: „Ty jsi můj Syn, dnes jsem tě zplodil.“ Ž 2,7 Dále pak tato místo S.Z.: Dt. 18,15, Ž 109,14, Ez 34,25, Ž 2, Zach 9,9, Iz.53 – o Emmanuelovi (Bůh mezi námi), Iz 7,14 – o silném Bohu, knížeti pokoje, Iz 9,6, Dn 7,14 – jeho království je věčné, nepomine.
- Svědectví Nového zákona: Sám Bůh Otec svědčí o božství Ježíšově např. při křtu Ježíšovu: „Toto je můj milovaný Syn…“ Mt 3,13,17. Totéž při proměnění Ježíše na hoře Tábor Mt 17,1,9 „I zazněl z nebe hlas – oslavil jsem a ještě oslavím.“ Jan 12,27
- Ježíš dokázal své božství sám:
- slovy: Lk 2,49 dvanáctiletý Ježíš v chrámě: „Nevěděli jste, že musím být v tom co je mého Otce.“ Lk 32,34 Ježíš na kříži, Jan 10,24-33 „Já a Otec jsme jedno“: za toto chtěli Židé Ježíše kamenovat.
Jan 20,27 Ježíš rozlišuje mezi „svým Otcem a vaším Otcem (adoptivním).
Mt 26,63 jasná odpověď Ježíšova před Kaifášem, že je Božím Synem. - Ježíš požaduje Božskou víru v sebe:
Mt 5,27 „Bylo řečeno starým, já však vám říkám…“
Lk 9,26 „Kdo se nebude stydět za Syna člověka…“
Lk 17,33 „Kdo ztratí svůj život pro mne zachrání ho pro život věčný.“
Mt 28,18 odpouští hříchy (a to může jen Bůh), osobuje si být soudcem světa
Mt 16,27 Připouští, aby apoštolové před ním klekali (po utišení bouře na moři). Říká: „Dána je mi veškerá moc na nebi i na zemi.“ - Zázraky svědčí o božství: „Nevěříte-li mým slovům, věřte alespoň mým skutkům Jan 14,12
Přírodní zázraky: proměnění vody ve víno (Jan 2,1-11), rozmnožení chleba a ryb Jan 6,1-15, kráčení po moři Mt 14,22 –33, má moc nad bouří a větrem Lk 8,22-25, zázračný rybolov Jan 21,1-12.
Uzdravování: „ A všechny uzdravil“ Mt 15,30 (kdo se jen dotkl lemu jeho roucha) (Mt 13,55), uzdravení nemocného 38 let Jan 5,2-9, chromého Lk 17-26 setníkova služebníka Lk 7,1-10, posedlé démony Mk 5,1-20, epileptického chlapce Mk 9,14, slepce u Jericha Mt 20,29, useknuté ucho Malcha Lk 22,50-52
Vzkříšení mrtvých: mládenec z Naimu Lk 7,11-17, dceruška Jairova Mk 8,2, Lazar Jan 11,1-44.
Ježíšovo vlastní zmrtvýchvstání: Ježíš byl opravdu mrtev Jan 9,32, vyšla krev a voda ze srdce, po zmrtvýchvstání Ježíš opět mluvil, jedl s učedníky např. Lk 24,36, nechal se dotýkat Jan 20,24.
- slovy: Lk 2,49 dvanáctiletý Ježíš v chrámě: „Nevěděli jste, že musím být v tom co je mého Otce.“ Lk 32,34 Ježíš na kříži, Jan 10,24-33 „Já a Otec jsme jedno“: za toto chtěli Židé Ježíše kamenovat.
- I Ježíšovi nepřátelé dosvědčují o Ježíšovi: Kaifáš-velekněz (Jan 11,47) „Tento člověk koná mnohé zázraky…“ Farizej u Lk 14,3: „Není dovoleno v sobotu uzdravovat.“, římský setník u Mk 15,39: „Opravdu tento byl Synem Božím.“
- Učedníci Ježíšovi: Petr řekl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boží“ Mt 16,13„Toto je napsáno, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží…“ Jan 20,28
- Církev katolická: Od apoštolské doby je vyznání víry: „Ježíš je Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, zplozen, nestvořen, jedné podstaty s Otcem…“ Mnozí pro tuto víru v Božství Ježíšovo podstoupili mučednickou smrt. V tomto jménu Ježíšovu konali podivuhodné skutky – zázraky.
Co tedy máme věřit o Kristu Ježíši? Ježíš je pravý člověk a pravý Bůh. Ježíš je jedna osoba, ale má dvě přirozenosti: lidskou a božskou a ty jsou spojeny v tzv. hypostatickou unii. Je tedy Ježíš Bohočlověk. Je to jedinečná událost, která nemá žádné obdoby v dějinách, proto je to tajemství naší víry, která přesahuje náš rozum, ale není proti rozumu. Víra není matematická věda, aby se vše exaktně dokazovalo (ale i vědy mají svá tajemství).
Předmětem liturgického roku církve je především Bohočlověk Ježíš Kristus, jeho nové učení, jeho zázraky, naplněná proroctví Starého zákona i předpovědi Ježíšovy o smrti a vzkříšení, o zkáze Jeruzaléma. V liturgickém roce se prožívá Ježíšova smrt a vzkříšení, nanebevstoupení, seslání Ducha sv.. Nejvíce svátků mimo nedělí (ty patří vždy Ježíšovi), patří Kristu – Bohočlověku. Víra v Krista Ježíše – Bohočlověka – je základním pilířem křesťanů: „Nevstal-li Kristus z mrtvých, marná je naše víra…“ (Sv. Pavel). Víra v živou přítomnost Ježíše v církvi je důkazem, že Ježíš je Bohem: „Já jsem s vámi až do skonání tohoto světa…“ Mt 28,18-20.
Jsme proto rádi, že od vtělení Ježíše viděli jsme Boha a poznali jeho lásku k lidem. Chceme mu být vděčni svou vírou a následováním. Jen ten je učedníkem Ježíše, kdo ho každodenně následuje. „To je věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ Jan 17,3.