4. tajemství: který tě Panno do nebe vzal II.

Sv. Otec Jan Pavel II. ve své encyklice Redemptoris mater v čl. 50 píše: „Závěr mariánského roku bude oslaven o svátku Nanebevzetí Panny Marie, aby bylo zdůrazněno veliké znamení na nebi, o němž mluví Zjevení sv. Jana. Tímto způsobem chceme také splnit výzvu Koncilu, který pohlíží na Marii jako na „znamení bezpečné naděje a útěchy pro putující Boží lid.“ Tuto výzvu vyjadřuje Koncil těmito slovy: “Ať všichni věřící přednášejí bez ustání své prosby Matce Boha a Matce lidí, aby ta, která svými modlitbami pomáhala prvotní církvi, též nyní – když je povýšena nad všechny anděly a svaté – ve společenství se všemi svatými se přimlouvala u svého Syna za církev až do doby, kdy všechny národy – ty, které se honosí jménem křesťanů i ty, které ještě neznají svého Spasitele – se šťastně shromáždí v míru a souladu v jednom Božím lidu ke slávě Nejsvětější a nedílné Trojice.“

Rozjímejme ještě, co ztrpčuje odchod z tohoto světa a o blaženosti věčné. Především výčitky svědomí a hříchy ztrpčují smrt člověka, která je trestem za hřích a sama v sobě je pro lidi bolestná, tím více však, čím je větší příchylnost ke světu. Maria však žila jen pro Boha a nelpěla ani na majetku ani na poctách, ale byla služebnicí Páně. Maria též byla bez hříchu, měla čisté svědomí. O ní proto platí: “Blahoslavený, který v Pánu umírá, jeho skutky jdou s ním.“ I nejistota spásy ztrpčuje smrt. Maria však byla živým svatostánkem Syna Božího, proto nejenže měla jistotu spásy, ale byl to i důvod, že Pán nenechal její svaté tělo, chrám a svatostánek Boha zetlít v hrobě, nýbrž brzy po jejím pohřbu bylo zázračně jako proměněné vzato do nebe.

Podle starobylé tradice sv. Tomáš nebyl při pohřbu a když přišel, chtěl alespoň vidět tělo Panny Marie v hrobě. Po otevření skalního hrobu byl zjištěn prázdný hrob, ve kterém byla plátna a vůně po růžích – svědectví o Mariině nanebevzetí. Panna Maria obdržela při svém vzkříšení proměněné oslavené tělo se stejnými vlastnostmi jako vzkříšené tělo Pána Ježíše: nepodléhá utrpení, nemoci, smrti, zákonům biologickým, trojrozměrnému prostoru a času, je krásné a jasné a pohyblivé silou myšlenky. P. Maria se podílí v nebi na blaženosti, která spočívá v patření Boha tak, jak je a na poznání všeho stvořeného, včetně všech tajemství.

V blaženosti je zahrnuta i největší láska, štěstí a krása: “Co oko nevidělo, ucho lidské neslyšelo, na mysl lidskou nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kteří ho milují“  (lKor 2,9). Věříme, že stupeň nebeské blaženosti má Maria největší, proto je královnou všech svatých. Krásu nebe i štěstí a radost ukazuje Panna Maria ve svých zjeveních, což nám dodává radostnou naději v očekávání vlastní slávy. I my, děti P. Marie, chceme být tam, kde je ona a i ona chce, abychom byli u ní. Proto nám vzkazuje z nebe: „Věřte nejen v Boha, ale i Bohu, že splní všechna svá slova, buďte i vy živým svatostánkem, přijímejte svatý pokrm, aby i o vás platilo: “Kdo jí mé tělo a pije mou krev, nezemře na věky a má v sobě život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Svatá Maria pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší.

Královno na nebe vzatá – oroduj za nás!