Otče náš: „Posvěť se jméno tvé“

Jako je Ježíš ztělesněním Božského srdce, jako je modlitba Páně srdcem celého evangelia, tak můžeme říci, že tato první prosba je srdcem celé modlitby Otče náš. Nejde o prosbu ve vlastním slova smyslu, ale spíše o přání v modlitbě. Oslava jména Božího a jeho posvěcení bylo prvořadým úmyslem Pána Ježíše a to v životě i kázání: „Otče oslav své jméno -oslavil jsem a ještě oslavím.“ (Jan 12,28) Jde o přání v modlitbě, aby Bůh svou podstatnou svatost projevil v čase, v dějinách spásy, ve stvoření, v Božím Synu, v církvi, v celém lidstvu, aby lidé a zejména křesťané Boha a jeho svaté jméno ctili, chválili, klaněli se mu jak to vyjadřuje i negativně 2.Boží přikázání: nevezmeš jméno Boží nadarmo.

Zejména svatí během církevních dějin uskutečňují rozmanitým způsobem svatost Boží a naplňují tak slovo Páně: „Buďte dokonalí – svatí jako je váš nebeský Otec.“ (Mt 5,48). 2.Vatikánský koncil správně prohlásil všeobecné poslání a povolání křesťanů ke svatosti. Nejen řeholníci, kněží, ale i věřící laici všech stavů a obojího pohlaví se mají snažit o svatost života, aby skrze ně se projevila svatost Boží v rodinách, na pracovišti, v technickém a sociálním pokroku lidstva /Lumen Gentium 5/ Křesťan, který je Božím dítětem se má podobat Bohu Otci v milosrdenství, čistotě, chudobě, pravdě, pokoji, lásce, službě, v naplňování blahoslavenství Kristových. Je zde vysloveno přání, aby Bůh nás svou milostí učinil svatými, jemu podobnými. Sv.František Xaverský při katechezi pohanů učil nejprve modlitbu „sláva Otci i Synu i Duchu sv. jako bylo na počátku, nyní i vždycky a na věky.“ Tím ukázal, že měl ducha Pána Ježíše a že pochopil i ducha této modlitby Páně. Ostatně i řád Tovaryšstva Ježíšova má heslo, které je v souladu s touto prosbou modlitby O.A.M.D.G. – omnes ad maiorem Dei gloriam, vše k větší slávě Boží. Sv. Pavel říká „to je vůle Boží vaše posvěcení“ (1.Sol 4,3). A sv. Jan Křtitel říká „já se musím menšit, on musí růst.“

Bůh projevoval svou svatost ve slovech a činech v dějinách spásy Starého zákona, v Novém zákoně pak především v Ježíši Kristu, zejména v jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. V dějinách církve pak zejména se oslavuje Boží jméno v církvi při slavení eucharistie, památky smrti a vzkříšení Kristovy, která je díkůvzdáním Bohu Otci v Kristu Ježíši. V eucharistických modlitbách, v doxologii se církev modlí:“skrze Něho a s Ním a v Něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože Otče všemohoucí, v jednotě Ducha sv. po všechny věky věků.“ A s tímto se věřící ztotožňují svou odpovědí: „Amen.“ Mše sv. – eucharistie – je cíl a zdroj všeho posvěcení věřících a z tohoto zdroje, ze mše sv. je také posvěcován celý svět. Dokud budou dějiny spásy budou se křesťané modlit: „posvěť se jméno tvé“, neboť budou také působit i síly brzdící pronikání svatosti Boží do lidského prostředí. Vedle sebe budou žít synové světla a tmy, dobro i zlo, pšenice a koukol, láska a nenávist, Bůh a kníže tohoto světa. Věřící se tedy modlí v této prosbě o konečné projevení se svatosti Božího jména na konci věků, v eschatologii, ve slávě: „V jeho jménu poklekne každé koleno na zemi, na nebi i v podsvětí a k slávě Boha Otce vyzná, že Ježíš je Pán“ (Fil 12,10)

V této prosbě se Bůh ukazuje jako ten, který má jméno a jeho jméno je Svaté. Je nejenom Otec, ale též Jahve tj. jako ten, který je, Jsoucí. Je ten, který je nejen živý, ale život, je nejen svatý, ale Svatost. A my, kteří se zde modlíme „posvěť se jméno tvé“ si přejeme, aby projevy všeho života, moudrosti, svatosti byly tvorstvem (lidmi) vděčně přijímány jako dary dárce Svatého, aby ze všech stran zazníval jeden hlas:“Budiž chváleno, velebeno a milováno Srdce Boží – Ježíšovo.“ „Ne nám, ale tvému jménu budiž sláva na věky věků.“

První prosba modlitby Páně není zařazena na první místo náhodně, ale její duch proniká všechny prosby. Jako sv. Pavel ve svém listě popisuje trojici, která zde na zemi existuje: víra, naděje a láska a říká, že největší je z této trojice láska /lKor 13,13/ tak to můžeme přenést i na tuto prosbu v modlitbě Páně. Všechny ostatní prosby této modlitby se naplní na konci věků, avšak tato první prosba zůstane naplněna v té nejčistější a nejkrásnější podobě: ve svatosti Božího jména.