3. Boží přikázání: pamatuj, abys den sváteční světil

Kdyby se reportér ptal lidí v pondělí: „Jak jsi prožil uplynulou neděli?“ Co by asi odpověděl katolický křesťan? Křesťan má chodit do kostela a proč?

Neděle – německy Sonntag, italsky Domenica, je odvozeno etymologicky v českém názvu od nedělati, ale v Němčině je to den slunce, v Italštině den Páně. Den Páně je nejpříhodnější název pro neděli, neboť právě v neděli Pán Ježíš vstal z mrtvých, seslal Ducha svatého. Neděle má být dnem odpočinku pro člověka. Bůh potvrdil svým stvořením šest pracovních dnů a sedmý den dnem Božího odpočinku. Rovněž tak to má být pro člověka. Je to důmyslný Boží plán s člověkem, aby se člověk nestal strojem, robotem. Úmysl vytvořit delší pracovní cykly např. desetidenní v některých dobách a zemích zcela ztroskotal.

Neděle je tedy dnem Páně, dnem slunce, Ježíš naplnil Starý zákon v tom, že jím byl určen den Páně za „první den v týdnu“ tj. naše neděle namísto židovského sedmého dne soboty. Proto má křesťan povinnost jako bytost společenská a člen církve vzdávat veřejnou úctu a klanění – díkůvzdání Bohu a to skrze Ježíše Krista. To se děje v kostele při mši sv. Je to zároveň i předchuť nebe a kdo nesvětí tento den ten to nemyslí ani s nebem vážně.

Třetí Boží přikázání proto předepisuje sváteční klid – nepracovat a účastnit se památky Večeře Páně – mše svaté „Jaká je tvá neděle takový bude den tvé smrti.“ Neděle je dnem radosti, je to pro křesťana vždy slavnost jak to potvrzuje Konstituce o liturgii Druhého Vatikánského koncilu a proto v neděli není nikdy půst. Toto přikázání má tři části: První a nejdůležitější je účast na mši sv. Zavazuje věřící od 7 let života. Je třeba aktivní účasti na eucharistické oběti. Podle směrnic o ekumenizmu se může katolík zúčastnit i na řecko-katolickém obřadu nebo ortodoxním a pravoslavném. Je závaznost pod těžkým hříchem být na celé mši sv. tj. bohoslužbě slova i bohoslužbě oběti. V nouzi je lepší alespoň část mše sv. Je třeba fysické přítomnosti tj. ne slyšet mši z radia nebo vidět z televize – toto je jen na doplnění nebo pro nemocné a nemohoucí jít do kostela. Přítomnost křesťana má být nejenom vnější účast, ale i vnitřní a nábožná, tj. modlit se, zpívat, naslouchat slovu Božímu, nejlépe je, je-li mše ve farním společenství, ale může být i v jiném kostele. Jsou některé omluvné důvody pro neúčast:

  1. Kněz z vážných důvodů může předem udělit dispens anebo zaměnit za mši ve všední den.
  2. Kdo je nemocen nebo v rekonvalescenci, kdo to má příliš daleko do kostela, ale má-li dobré dopravní spojení nebo vlastní dopravní prostředek pak vzdálenost neomlouvá.

Omlouvá naopak nutná služební cesta, práce v nepřetržitém provozu, v nemocnici, v dopravě, v zemědělství, kdo posluhuje nemocnému, kdo poskytuje pomoc při požáru či jiné živelné pohromě, kdo chce zabránit nemravnosti, matky malých dětí, nemají-li nikoho kdo by jim dítě pohlídal, omluvena je matka do 6 neděl po porodu, vojíni při nemožnosti, lékaři při výkonu svého povolání apod.

V dnešní době liturgická komise povolila mši sv. v sobotu večer s nedělní platností pro ty věřící, kteří hodlají jet v neděli na celodenní výlet, jindy se konají mše v neděli i v pozdní večerní hodinu, zejména ve velkých městech, aby se mohli věřící po návratu ještě zúčastnit mše sv. Nejlépe se zúčastníme mše sv. když přistoupíme i ke sv. přijímání. To je vrchol a cíl památky Večeře Páně – sjednocení s Kristem a posvěcení. Svaté přijímání přináší do duše dar lásky Boží, sjednocuje věřící s v Kristu, očišťuje od lehkých hříchů, odvrací pokušení, tresty za hříchy, oslabuje zlo v člověku, povzbuzuje horlivost, dává sílu a vyslyšení našim modlitbám.

Neděle je tedy den Páně – oslavou Boha skrze Krista a zároveň naším posvěcením. Je to setkání s Pánem zmrtvýchvstalým a je to předchuť nebeské hostiny.