1. Boží přikázání: Skutky blíženské lásky

Neplatí dnes ve světě spíše sobectví? Říká se, že každý je sobě bližním, někde dokonce platí krevní msta, jinde ve světě jsou velké rozdíly v majetku, jsou velké rozdíly mezi bohatými a chudými a stále se zvětšují.

U křesťanů však platí zákon lásky: to je víc než pouhé snášení druhých lidí. Je to otevření se bližnímu, je to překonávání každého sobectví ve smýšlení, ve slovech a skutcích. Být k druhému dobrý, snažit se ho pochopit. Každý má být mým bratrem a sestrou a mám konat milosrdné skutky duchovní nebo tělesné. Výzvy ke konkrétním skutkům lásky nám dává evangelium Pána Ježíše např. podobenství o milosrdném Samaritánovi Lk 10,1-37. Nemáme jednat jako kněz nebo levita z podobenství, kteří nepomohli člověku v nouzi, ale máme jednat jako Samaritán, který pomohl, byl soucitný. Kdo je můj bližní? Ten, kdo potřebuje moji pomoc, kdo je v nouzi duchovní  nebo tělesné. Pán Ježíš vedle svého učení dal i příklad skutků blíženské lásky. Nasytil pěti tisíc lidí, uzdravoval mnoho nemocných např. malomocné, chromé, slepé atd., ještě z kříže se staral o Jana a svou matku, myslel na hříšníky…

Apoštolové konali sbírky pro chudé, jáhni dostali na starost chudé a nemocné. V církvi jsou mnohé příklady svatých, kteří vynikali skutky blíženské lásky např. sv.Martin, sv.Mikuláš, sv.Řehoř Veliký, sv.Karel Boromejský, sv.Vincenc z Pauly, sv.Damián de Veuster. Dále pak mnoho řádů a kongregací, které se až do dnešních dnů zabývají skutky blíženské lásky např. ošetřováním nemocných, vyučováním dětí, péčí o zanedbané lidi tělesně nebo mravně atd. Dnes je známá na celém světě matka Tereza z Kalkaty se svými sestrami v Indii, dále Malé sestry a Malí bratři Foucoldovi a jiní. Kromě toho je dnes mnoho charitativních organizací v různých zemích pro pomoc těm nejpotřebnějším na celém světě: utečencům, hladovým, nemocným, negramotným, bez přístřeší po zemětřesení nebo jiné živelní pohromě atd.

Božská láska navenek se projevuje dobročinností (almužnou): sytit hladové, napájet žíznivé, oblékat nuzné, poskytovat pohostinství, ošetřovat nemocné, navštěvovat uvězněné, pochovávat mrtvé – to jsou tzv. tělesné skutky milosrdné lásky. Poučovat nevědomé, radit v tíživých situacích, utěšovat zarmoucené, napravovat chybující, odpouštět bezpráví, snášet chyby druhých, modlit se za živé a zemřelé – to jsou tzv. duchovní skutky milosrdné lásky.

Existuje Boží přikázání pod těžkým hříchem udělovat almužnu, tj. hmotnou a duchovní pomoc bližnímu – viz Mt 25,41-46, dále pak Jan 3,17: „Kdo má statek tohoto světa a vidí svého bratra trpět nouzi a zavře před ním své srdce, jak může v něm být Boží láska?“ Každý člověk potřebuje nutné prostředky k uchování svého života i své rodiny i určitého společenského postavení a také malou rezervu, ovšem při vyloučení luxusu. Tyto nutné prostředky se liší podle toho, ve které době nebo ve které zemi žijeme a podle všeobecné životní úrovně. Několik pravidel pro dávání almužny:

  • Almužnu máme dávat ne z toho, co my nutně potřebujeme, jen výjimečně někdy musíme dát i z nutného, ale máme dát z toho, co máme k udržení společenské úrovně.
  • Almužnu poskytneme nejen věřícím, ale i ostatním, ve stejné nouzi však mají věřící přednost.
  • Lékaři, právníci a kněží mají poskytovat své služby a schopnosti zdarma chudým.
  • Almužna se však neposkytuje pobudům, líným lidem, protože to nejsou vlastně chudí, ale naopak se tím ještě podporuje hříšný život.

I když dnes existuje mnoho veřejné sociální péče , soukromá dobročinnost tuto doplňuje. Mezi skutky duchovního milosrdenství je mimořádné tzv. bratrské napomenutí za účelem polepšení chybujícího tj. toho kdo žije v těžkém hříchu. Mt 18,15: „Jestliže se proti tobě provinil tvůj bratr, pokárej ho mezi čtyřma očima, neposlechne-li tě, přiber si dva svědky, neposlechne-li tě ani potom, oznam to církvi a budiž ti jako pohan.“

Pro napomenutí však platí také určité podmínky:

  1. Je jistota, že byl spáchán těžký hřích.
  2. Je naděje na úspěch.
  3. Je předpoklad, že chybující se sám nezlepší.

Napomenout má více představený své podřízené, např. rodiče, kněz, učitel, představený. Není vhodné, aby hříšník napomínal stejného hříšníka – jen když se polepšil. Při napomínání je nutno dbát vhodného způsobu obezřetnosti a lásky.

I podřízení mohou napomenout představené např. sv. Kateřina Sienská napomínala i papeže. Sv. Pavel vytýkal sv. Petru jeho nesprávné jednání. „Milosrdenství chci a ne oběti.“ Mt 6,1-4. „Kde je opravdová láska tam přebývá Bůh.“