1. Boží přikázání: Skutky blíženské lásky
Neplatí dnes ve světě spíše sobectví? Říká se, že každý je sobě bližním, někde dokonce platí krevní msta, jinde ve světě jsou velké rozdíly v majetku, jsou velké rozdíly mezi bohatými a chudými a stále se zvětšují.
U křesťanů však platí zákon lásky: to je víc než pouhé snášení druhých lidí. Je to otevření se bližnímu, je to překonávání každého sobectví ve smýšlení, ve slovech a skutcích. Být k druhému dobrý, snažit se ho pochopit. Každý má být mým bratrem a sestrou a mám konat milosrdné skutky duchovní nebo tělesné. Výzvy ke konkrétním skutkům lásky nám dává evangelium Pána Ježíše např. podobenství o milosrdném Samaritánovi Lk 10,1-37. Nemáme jednat jako kněz nebo levita z podobenství, kteří nepomohli člověku v nouzi, ale máme jednat jako Samaritán, který pomohl, byl soucitný. Kdo je můj bližní? Ten, kdo potřebuje moji pomoc, kdo je v nouzi duchovní nebo tělesné. Pán Ježíš vedle svého učení dal i příklad skutků blíženské lásky. Nasytil pěti tisíc lidí, uzdravoval mnoho nemocných např. malomocné, chromé, slepé atd., ještě z kříže se staral o Jana a svou matku, myslel na hříšníky…
Apoštolové konali sbírky pro chudé, jáhni dostali na starost chudé a nemocné. V církvi jsou mnohé příklady svatých, kteří vynikali skutky blíženské lásky např. sv.Martin, sv.Mikuláš, sv.Řehoř Veliký, sv.Karel Boromejský, sv.Vincenc z Pauly, sv.Damián de Veuster. Dále pak mnoho řádů a kongregací, které se až do dnešních dnů zabývají skutky blíženské lásky např. ošetřováním nemocných, vyučováním dětí, péčí o zanedbané lidi tělesně nebo mravně atd. Dnes je známá na celém světě matka Tereza z Kalkaty se svými sestrami v Indii, dále Malé sestry a Malí bratři Foucoldovi a jiní. Kromě toho je dnes mnoho charitativních organizací v různých zemích pro pomoc těm nejpotřebnějším na celém světě: utečencům, hladovým, nemocným, negramotným, bez přístřeší po zemětřesení nebo jiné živelní pohromě atd.
Božská láska navenek se projevuje dobročinností (almužnou): sytit hladové, napájet žíznivé, oblékat nuzné, poskytovat pohostinství, ošetřovat nemocné, navštěvovat uvězněné, pochovávat mrtvé – to jsou tzv. tělesné skutky milosrdné lásky. Poučovat nevědomé, radit v tíživých situacích, utěšovat zarmoucené, napravovat chybující, odpouštět bezpráví, snášet chyby druhých, modlit se za živé a zemřelé – to jsou tzv. duchovní skutky milosrdné lásky.
Existuje Boží přikázání pod těžkým hříchem udělovat almužnu, tj. hmotnou a duchovní pomoc bližnímu – viz Mt 25,41-46, dále pak Jan 3,17: „Kdo má statek tohoto světa a vidí svého bratra trpět nouzi a zavře před ním své srdce, jak může v něm být Boží láska?“ Každý člověk potřebuje nutné prostředky k uchování svého života i své rodiny i určitého společenského postavení a také malou rezervu, ovšem při vyloučení luxusu. Tyto nutné prostředky se liší podle toho, ve které době nebo ve které zemi žijeme a podle všeobecné životní úrovně. Několik pravidel pro dávání almužny:
- Almužnu máme dávat ne z toho, co my nutně potřebujeme, jen výjimečně někdy musíme dát i z nutného, ale máme dát z toho, co máme k udržení společenské úrovně.
- Almužnu poskytneme nejen věřícím, ale i ostatním, ve stejné nouzi však mají věřící přednost.
- Lékaři, právníci a kněží mají poskytovat své služby a schopnosti zdarma chudým.
- Almužna se však neposkytuje pobudům, líným lidem, protože to nejsou vlastně chudí, ale naopak se tím ještě podporuje hříšný život.
I když dnes existuje mnoho veřejné sociální péče , soukromá dobročinnost tuto doplňuje. Mezi skutky duchovního milosrdenství je mimořádné tzv. bratrské napomenutí za účelem polepšení chybujícího tj. toho kdo žije v těžkém hříchu. Mt 18,15: „Jestliže se proti tobě provinil tvůj bratr, pokárej ho mezi čtyřma očima, neposlechne-li tě, přiber si dva svědky, neposlechne-li tě ani potom, oznam to církvi a budiž ti jako pohan.“
Pro napomenutí však platí také určité podmínky:
- Je jistota, že byl spáchán těžký hřích.
- Je naděje na úspěch.
- Je předpoklad, že chybující se sám nezlepší.
Napomenout má více představený své podřízené, např. rodiče, kněz, učitel, představený. Není vhodné, aby hříšník napomínal stejného hříšníka – jen když se polepšil. Při napomínání je nutno dbát vhodného způsobu obezřetnosti a lásky.
I podřízení mohou napomenout představené např. sv. Kateřina Sienská napomínala i papeže. Sv. Pavel vytýkal sv. Petru jeho nesprávné jednání. „Milosrdenství chci a ne oběti.“ Mt 6,1-4. „Kde je opravdová láska tam přebývá Bůh.“