Člověk potřebuje řád

V 17 letech obyčejně začíná život. Mladý člověk pomalu opouští domácí krb a začne brát život sám do rukou. Neřídí-li se však zásadami, dopadne špatně! Člověk bez zásad se stane „masovým člověkem“ bez vlastního přesvědčení. Člověk má umět volit mezi různými hodnotami života. I sv.Anežka Římská, ačkoliv mladá, musela a uměla volit mezi vírou v Krista nebo bohatou svatbou…

Člověk (individuum) je jedinečný, nevyměnitelný s povinnostmi sobě vlastními. Osoba je člověk, který ovládá svou povahu, sám sebe. Osobnost je pak vyzrálá osoba hodná vážnosti a úcty. Lidské jednání osobní i společné se má řídit řádem v souladu s Boží vůlí. Čím se ale vyznačuje masový člověk (bez vlastních zásad):

  1. Člověk musí táhnout za jeden provaz…
  2. Vždyť to dělají všichni…
  3. Chci něco ze života mít…
  4. Vše co nám přijde do cesty bude pohlceno…

Takto jedná bezduchový člověk – „opičí se“, je jako třtina větrem se klátící. Skutečnost, že v mnozí v životě ztroskotávají, zklamou, ukazuje, že život není lehký. Člověk potřebuje pevný bod, měřítko, orientaci. Především potřebuje měřítko rozdílnosti hodnot (od nejnižších k nejvyšším):

  1. Hmotné věci (cigareta, oblek, televize, počítač, auto, dům…). Užíváme je k vyšším cílům, nesmí nám na cestě překážet.
  2. Duševně-mravní hodnoty (věrnost, láska, pravdivost, dobrota, spravedlnost…). Jsou hodnotami hodnotnějšími než hmotné. Vedou nás k lidskosti, do světa pravdy, krásy, dobra.
  3. Náboženské hodnoty (věčný život, duše lidská, Bůh – Ježíš, Písmo sv…). „Hledejte nejprve království Boží a ostatní vám bude přidáno.“ Mt 6,33.

Masový člověk v době Pána Ježíše nejdříve Ježíši provolával „hosana“ a později „ukřižuj“. Podobně člověk za nacismu , když se jich ptal vůdce:  „co chcete více – chleba nebo kanony…volali lidé kanony.“ Podle pořadí hodnot se rozdělují také společnosti – různé světonázory:

1) Materialismus materia – hmota a to jak na západě tak i na východě. Má toto pořadí hodnot: a) hmotné věci, b) duševně mravní (tyto však jsou vysvětlovány, že vznikají z hmoty), c) náboženské hodnoty jako nesmrtelnost, duše atd. se nepřipouštějí   (je zde ateismus).

2) Liberalismus (deisté, Bůh je, ale nestará se o svět). Mají toto pořadí hodnot: a) duševně mravní hodnoty (zejména lidská osoba), b) hmotné věci: zamítají jakékoliv omezování svobody Božími příkazy, zjevením Božím atd. Rozum je nejvyšší mravní normou. Hlásá neomezenou svobodu – kam však vede?
My křesťané vyznáváme svobodu, ale omezenou: a) vztahem lásky k lidem, b) mravním Božím řádem, tj. svoboda dítěte Božího. „Nikdo není svobodný, kdo není pánem sebe sama.“ Pravda vás osvobodí.“  Jan 8,32 „Bratři jste povoláni ke svobodě“ Gal.5,13 V tomto směru liberalismu jsou tzv. „svobodní zednáři“ (založeni r.1717 v Londýně), Ku-klux-klan, který hlásá rasovou nenávist, zejména v USA.

3) Totalitní diktatury (fašismus), mají toto pořadí hodnot: a) duševně mravní hodnoty (na prvním místě je společnost privilegovaná a co jí prospívá), b) hmotné hodnoty. Zde platí kdo má moc má právo i pravdu. Církev je trpěna, když se zapojí do politických cílů. Co národu prospívá je dobré co škodí je špatné.
Za nacismu duševně nemocní, staří byli likvidováni, cikáni a Židé byli určeni jako nedůstojní k vyhubení. Lidé nepohodlní byli dáni do koncentračních táborů. Společnost je důležitá, ale nesmí se povýšit nad věčné zákony Boží, nad zákony svědomí, desatera… „Dávejte co je císařovo císaři, co je Božího Bohu.“

4) Křesťanství – má toto pořadí hodnot: a) náboženské hodnoty, b) duševně – mravní hodnoty, c) hmotné hodnoty. Nejedná se o idealismus, ale o křesťanský realismus. „Co prospěje člověku, když i celý svět získá, ale zahubí svou duši?