Otče náš: Úvod

O této modlitbě Páně platí plně slova evangelia:“Blahoslavené oči, které vidí co vy vidíte. Mnoho proroků a králů toužilo vidět co vy vidíte a neviděli a slyšet co vy slyšíte a neslyšeli.“/Lk 10,23-24/ My můžeme vidět i slyšet modlitbu Páně – Otče náš – smíme se ji modlit, vždyť nám ji předal sám Pán Ježíš. Pán vyhověl prosbě svých učedníků, aby je naučil modlit se. Učedníci totiž viděli, že se Ježíš mnoho modlí a byli zvyklí na to, že proroci i učitelé zákona učili své žáky modlitbám a také i Jan Křtitel učil své žáky modlitbám. Ježíš vyhověl žádosti svých učedníků a předal jim modlitbu Otče náš a zároveň své učedníky poučil, aby se nemodlili jako pokrytci před lidmi nebo neupřímně, aby nebyli mnohomluvní a myslet si čím více slov tím lépe. Naše modlitby mají vycházet nejen z úst, ale hlavně ze srdce a mají být provázeny pokorným smýšlením jak ukazuje modlitba celníka v chrámě, dále mají být provázeny hlubokou vírou a vytrvalou trpělivostí.

Po vzoru Pána Ježíše v prvotní církvi a potom v církvi až do dnešních dnů ten kdo má dar modlitby učí druhé modlit se, sestavuje jednotlivé modlitby a modlitební knížky na př. sv.Bernard, sv.Alfons, sv. Ignác z Loyoly, papež Jan XXIII. Do této tvůrčí modlitební činnosti můžeme zařadit i vytváření eucharistických modliteb v prvotní církvi, které se pak ustálily pro celou církev.

Modlitba Otče náš však bude vždy stát nade všemi jinými modlitbami vytvořenými zbožnými lidmi. Není správné, když k lidským modlitbám se přidává jen na závěr modlitba Otče náš, rovněž není správné dávat za pokání mnoho modliteb Otče náš. Dnešní praxe zpovědní je jiná, raději méně modliteb Otče náš, ale zbožně a uctivě, s duchovním užitkem. Proto se ani po mši sv. dnes nepřidává několikerá modlitba Otče náš, neboť modlitba Páně byla již zařazena na to nejkrásnější místo, které této modlitbě přináleží a to do eucharistické oběti, kde se buď společně modlí nebo zpívá, neboť i zde platí výrok sv. Augustina: „Kdo zpívá, dvakrát se modlí.“

Modlitba Otče náš je modlitba, kterou se modlí jak jednotlivec tak i společenství a přesto vždy zůstane modlitbou ne jednotlivce, ale všech bratří a sester v Kristu. Vždyť v celé modlitbě říkáme vždy náš, nám, my – užíváme množné číslo. Tato modlitba, z Boží vůle, odstraňuje jakýkoliv duchovní egoismus, chce aby ten, kdo se tuto modlitbu modlí zároveň myslel na to, že je členem Božího lidu, tajemného těla Kristova a se všemi sdílí radosti a bolesti a jedině ve společenství se všemi dojde vyslyšení a spásy.

Apoštolové byli trochu zklamáni. Čekali, že Pán Ježíš je naučí modlitbu ve smyslu forem tehdy běžných t.j. s velkolepým úvodem a imposantním závěrem. Ježíš však zvolil prostou, jednoduchou formu bez úvodu a závěru. A přece je to modlitba dokonalá což naznačuje i počet sedmi proseb, což je číslo v biblickém smyslu dokonalé a posvátné. Bůh je dokonalý v jednoduchosti, rovněž tak i modlitbě Páně. Duch této modlitby však připouští, za určitých okolností, úvod i závěr a tak této drahocenné perle modlitby se dostalo náležitého úvodu a závěru v eucharistické modlitbě, aby ještě více vynikla krása této modlitby.

Modlitbu Páně známe v podání u sv. Mt 6,9-13 a u sv. Lk 11,2-4. U sv. Lukáše je kratší verse, ne snad proto, že by Pán Ježíš učil učedníky dvojí verzi, ale proto, že prvotní katecheze se řídila i v předávání této modlitby tím co řekl Pán Ježíš: „litera zabíjí, duch je to, který oživuje.“ Verze sv. Lukáše je plně v duchu znění Matoušova evangelia. Mnozí církevní otcové např. i Tertulián nazývají modlitbu Otče náš krátkým souhrnem celého Ježíšova evangelia. Kdo pochopí modlitbu Páně chápe i Ježíše a jeho evangelium a naopak – je zde vzájemná závislost. Proto je tato modlitba dána těm, kdo jsou Ježíšovými učedníky, kdo následují Ježíše, jsou v jeho škole. Modlitba Otče náš je nejenom školou a vzorem modlitby, ale i školou života. Ukazuje nám správné pořadí hodnot křesťana, i když my bychom asi vytvořili obrácené pořadí proseb. V modlitbě Páně první tři prosby směřují vzhůru, tři další do hlubin pod člověka, jedna prosba zůstává v lidské rovině. Modlitba Páně vyjadřuje i smýšlení Pána Ježíše, který přišel plnit vůli nebeského Otce, posvěcovat Boží jméno, šířit jeho království, vítězit nad zlem-hříchem, nemocemi, smrtí, pomáhat lidem v pozemském putování do nebeské vlasti. Stejné smýšlení má mít ten, kdo se modlí tuto modlitbu. Právě proto, že se ji modlí ukazuje, že se mu tohoto smýšlení ještě nedostává, ale touží toto smýšlení mít. „Buďte dokonalí jako nebeský Otec je dokonalý.“