4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala I.

Na začátku 13. století se velmi rychle rozšířilo mylné učení albigenských a katharů a to hlavně ve Francii. Sv. Dominik kázal proti tomuto mylnému učení. Jednou, po postu a modlitbě se mu zjevila Panna Maria a sdělila mu, že se má modlit růženec a to desátky Zdrávasů, kde bude vkládat tajemství víry ze života Pána Ježíše: zvěstování, vtělení, život, utrpení, smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Na základě modlitby tohoto růžence začínal Dominik s obrácením albigenských a katharů.

Čtyřicet dní po narození Ježíška, podle předpisu Starého zákona o očišťování matky a obětování prvorozeného syna, přichází Maria a Josef s Ježíškem do Jeruzalémského chrámu. Jako chudí přinášejí 2 holoubátka nebo hrdličky a zaplatí 5 šekelů za oběť prvorozeného syna Ježíška. Maria, která počala a porodila zázračně, by se nemusela podrobit tomuto náboženskému předpisu a zrovna tak Ježíšek jako Boží Syn nemusel by být obětován a vykoupen. Maria však naplňovala to co později Ježíš prohlásil: „Nepřišel jsem Starý zákon zrušit, ale naplnit.“ Co je spravedlivé a dobré je třeba naplnit a to byla právě návštěva chrámu a obětování prvorozeného. To je i pro nás křesťany příklad, abychom naplňovali náboženské předpisy a také všechny dobré zákony lidské.

Obětování znamenalo, že kněz pozvedl dítě a modlitbou ho obětoval Bohu. Maria věděla z proroctví Písma sv., že Ježíš je určen jako jedinečná oběť za hříchy světa, proto se v duchu obětovala i se svým synem. Oběť znamená vzdát se z lásky něčeho pro vyšší cíl. Ježíš později řekl: “Nemá větší lásku než ten, kdo obětuje sám sebe za druhé.“ Maria tušila, že jen oběť Ježíše umožní lidem na celém světě vykoupení a spásu. Obětování v chrámě Ježíška pro Marii nebyl pouze obřad, ale hluboký úvod do obětního poslání Ježíše a zároveň i Marie. Mše sv. je také oběť, obětní hostina, nekrvavá památka na krvavou oběť Ježíšovu. Církev jako kdysi Maria tuto oběť podává rukama kněží, ale i všech věřících duchovně Bohu za spásu všech lidí.

V chrámě se zaradoval prorok Simeon, když poznal v Ježíškovi Spasitele a s dovolením Marie mohl Ježíška vzít do svých rukou. V tomto okamžiku byl zcela šťastný a vyrovnaný odevzdat svůj život Bohu a proto pronesl krásnou modlitbu člověka připraveného na smrt: „Nyní můžeš propustit svého služebníka v pokoji, neboť mé oči viděly svého Spasitele…“ Tato modlitba se stala součástí večerní modlitby církve, modlí se ji kněží a řeholníci i někteří laici. Církev jako kdysi Maria dává svátostného Spasitele starým, nemocným a umírajícím ve svátosti nemocných, aby věřící dostal sílu, pokoj do duše a radoval se jako Simeon z trvalého setkání s Bohem až odejde z domova pozemského do domova nebeského.

Maria, příčino naší radosti, oroduj za nás!