Svátek Uvedení Páně do chrámu “ B „

Tento svátek tají v sobě různorodý obsah: šlo o očišťování Panny Marie, obětování Ježíška, posvěcených  hromnic a toto vše v současné liturgii zahrnuje jednotný název Uvedení Páně do chrámu. Jednotlivé obsahy si nyní vysvětlíme: Nejstarší biblický význam je obsažen v evangeliu a to, že Maria se synáčkem Ježíškem měli povinnost podle zákona přijít do Jeruzalémského chrámu a to čtyřicátý den od narození. Maria se měla podrobit rituálnímu očištění a dítě – chlapec měl být obětován Bohu. Za rituální očištění matky chudá matka musela dát chrámu obětní dar a to 2 holoubata nebo hrdličky, bohatší matka beránka. Za obětování prvorozeného dítěte museli rodiče zaplatit 40 šekelů pokud ho nechtěli zasvětit službě při chrámu. 40 šekelů byla poměrně dost vysoká částka, na kterou Josef jako tesař musel pracovat asi 3 neděle.Těmto starozákonním předpisům se Maria s Josefem podřídili,protože byli členy izraelského národa. Věděli však, že Maria počala i porodila zázračně, proto by ani nepotřebovala rituální očišťování a Ježíšek vlastně bude knězem a obětníkem, ale jiným způsobem a nejen pro izraelský národ. Maria proto uvádí Ježíška do chrámu jako novozákonní oběť, jako předobraz beránka Božího, který snímá hříchy světa. Aniž si to starozákonní kněz uvědomil, když Ježíška pozvedal a obětoval Bohu, konal tak předobrazně obětování Ježíše na kříži a později zpřítomnění této oběti Ježíšovy při obětní hostině, mši svaté, která se na znamení jediné krvavé oběti nekrvavě bude podávat Bohu za spásu a odpuštění hříchů až do konce světa. Svíce se nám v biblickém textu neobjevuje, ale byla vždy v církvi symbolem Ježíše Krista, který byl nazván světlem světa a sám mluvil o věřících, aby i oni byli světlem světa. “ Tak sviť světlo vaše před lidmi, aby lidé uvěřili „. Jestliže Simeon s Annou se radovali z Ježíše Spasitele a zejména Simeon mohl Ježíška vzít do svých rukou, pak církev jako symbol Ježíše Spasitele dává do rukou věřícím hořící svíci, aby Ježíšovo světlo prozářilo jejich život a aby toto světlo Ježíšovo zářilo vždy a všude jako světlo pravdy a světlo lásky Boží. Církev však nezůstává pouze u symbolu. I slovo Boží církev dává věřícím jako světlo a zejména také  dává svátostného Ježíše. Církev však jako Maria nikomu Ježíše nevnucuje, ale čeká, že člověk jako Simeon bude Ježíše žádat přijmout a s Ježíšem spásu a Boží život – jak to řekl Simeon.: „Nyní můžeš propustit svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu.“ Sv. Augustin řekl: „Bůh tě stvořil bez tebe, ale nespasí tě bez tebe.“ Měli bychom se jako Simeon s Annou radovat, že smíme “ vidět“ Ježíše, že se můžeme setkávat se Spasitelem a že ho můžeme svátostně přijímat. Měli bychom si ale také uvědomovat, že stále platí a platit bude, že “ Ježíš je určen k pádu a povstání mnohých a na znamení, kterému se bude odporovat“ jak to řekl v chrámě Jeruzalémském Simeon Marii. To dobře pochopil i papež Jan Pavel II., který o rozjímání křížové cesty napsal knížku s názvem Znamení odporu.  Ať jako Maria se umíme s Ježíšem radovat, že se prosazují Boží hodnoty mezi lidmi, ale ať také umíme s Marií trpět, když Boží hodnoty Ježíšova učení jsou lidmi pošlapávány. Právě pro doby zlé – nejenom, když je špatné počasí ( bouře, hromy, blesky ), ale když jsou v naší rodině, ve státě a ve světě zlé doby, máme mít doma posvěcenou svíci – „hromničku“ a její světlo spolu s naší modlitbou nás má osvítit a zahřát, abychom si uvědomili, že Ježíš je s námi jako ten, který zvítězil nad vším zlem a je s námi až do konce tohoto světa. Amen.