Slavnost Vzkříšení Páně „A“

Dnešní nedělí začíná radostná doba velikonoční s bílou liturgickou barvou radosti, s radostnými zpěvy aleluja. Velikonoce znamenají, že ve druhé velké noci – po velké noci vánoční – se něco velkolepého stalo. Dá se říci, že něco tak velkolepého, že to od základu proměnilo naší planetu země. Ježíš Kristus vstal z mrtvých, byl vzkříšen, žije novým životem, který Bůh určil pro každého člověka, který uvěří a bude pokřtěn. Bůh v tuto velkou noc připravil v Ježíši Kristu pro lidi naší planety mohutný skok ve vývoji směrem k vyšší formě života a vyšší formě lásky, totiž formě věčného života a věčné lásky. Proto budeme slyšet a to oprávněně, že velikonoce jsou největšími svátky křesťanů.

Události, o kterých budeme číst z Písma sv. Nového zákona po dlouhou dobu 50 dní jsou těmi událostmi, které definitivně naplnily Starý zákon a byly důvodem ke vzniku společenství církve. Tato církev Ježíše Krista vzkříšeného se tak podivuhodně a zázračně šířila i přes pronásledování, že dnes je podle přání Pána Ježíše na celém světě. Do celého světa se dostalo lidem poselství o této velkolepé události Boží lásky a dnes prakticky na celém světě zní opět ta radostná zvěst, evangelium o vzkříšení a věčném životě. Kdo uvěřil v Ježíše Krista a byl pokřtěn obdržel již jako zárodek Boží dar vzkříšení do duše, aby pak usiloval o to co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici jak jsme to slyšeli z listu sv. Pavla Kolosanům.

A přece v dnešní době mnozí lidé dávají přednost pouze lidskému, pomíjivému, v podstatě smrtelnému životu před tímto Božím, trvalým a věčným životem. I v oblasti víry ve vzkříšeného Ježíše Krista je krize a proto je třeba nové evangelizace jak ji vyhlásil papež Jan Pavel II. a v této nové evangelizaci je třeba dávat důraz na radostnou zvěst o Kristově vzkříšení, protože jinak by platilo co řekl sv. Pavel:“ nevstal-li Kristus z mrtvých, marná je naše víra, marné je naše hlásání“. Pokračuje však sv. Pavel“: „ale Kristus z mrtvých vstal a to jakožto první z těch kdo zesnuli.“ Křesťané od prvních dnů církve vyznávali víru v Ježíše Krista ukřižovaného a vzkříšeného a to při sv. křtu a při každé mši sv., proto i nejstarší vyznání víry měly věty: “ třetího dne vstal z mrtvých“, “ věřím ve vzkříšení mrtvých a život věčný.“

Naše víra není založena v první řadě na událostech, o kterých jsme slyšeli v dnešním evangeliu, totiž o prázdném hrobě, o odvaleném kameni, o svinutém plátně a roušce. I když apoštol Jan a Petr již na základě těchto indicií uvěřili. Naše víra je založena především na důležitějších skutečnostech a sice, že vzkříšený Ježíš se zjevoval po dobu 40 dnů. O jednotlivých zjeveních si budeme po celou dobu velikonoční číst z Písma sv. Nového zákona. Tato zjevení byla tak silným zážitkem, že naprosto změnila slabé a mnohdy bázlivé apoštoly a učedníky ve statečné svědky této velkolepé skutečnosti, pro kterou stálo za to všeho ostatního se zříci a pro tuto žít, trpět i zemřít. Co je však ještě důležitější: apoštolové a učedníci nejen věřili, že je Ježíš vzkříšený, ale také zakoušeli naplnění jeho slibu, že bude s nimi až do skonání tohoto světa. Zakoušeli sílu Ježíšovy přítomnosti a proto se scházeli, aby platilo Ježíšovo slovo „kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, jsem uprostřed nich.“ Proto rádi přijímali chléb a víno, o kterém Ježíš řekl “ toto je moje tělo a toto je moje krev“ a “ kdo bude přijímat mé tělo a krev, bude mít v sobě život a já ho vzkřísím v poslední den.“

Ježíš toto a mnohem více toho mohl naplnit, protože nebyl vzkříšen do svého předchozího biologického života, ale k duchovně novému životu, kde duch je nadřazen tělu a nové tělo je tedy duchovní – pneumatické a i když je skryt našemu lidskému zraku, tím více je jej možno zakoušet očima víry. Ať už uvěříme jako Maria Magdalská nebo jako Jan či Petr, o kterých jsem četl, jen víra a to živá víra nám umožní setkat se s Pánem Ježíšem zde na zemi a jednou tváří v tvář. Radujme se a veselme, že patříme mezi tyto vyvolené věřící a nevyměňme tuto perlu víry za žádné jiné pozlátko pozemské. Amen.