Slavnost Těla a Krve Páně “ B „

Minulou neděli jsme uvažovali o tajemství Nejsvětější Trojice Boží a dnes chceme uvažovat o tajemství Těla a Krve Páně. Je základní pravdou naší víry, že člověk je složená bytost z hmotného těla a duchové duše. Jako věřící máme povinnost jak ke svému tělu tak ke své duši. Je třeba, aby tělo dostávalo denní dávku jídla a pití. To se učí přijímat již malé dítě a v tom pokračuje i dospělý člověk. Za to se i modlíme, když říkáme “ chléb náš každodenní dej nám dnes…“. Kdybychom tělu nedodávali jídlo a pití dostavily by se nemoci. Pán Ježíš nás však poučuje, abychom nepečovali příliš o své tělesné potřeby: „Nepečujte úzkostlivě co byste jedli…“ a vede nás k tomu, abychom daleko více se starali o svou duši. Tělo je totiž smrtelné – a to to nám nemusí říci Bible, ale je to všeobecně platné – ale duše je nesmrtelná, což známe právě z Bible, Písma svatého. Ježíš aby zdůraznil důležitost duše říká: “ Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši“. Ježíš nám dává dvojí pokrm pro naši duši: tím prvním pokrmem je slovo Boží a tím druhým je svátostný pokrm Těla Kristova pod způsobou chleba a vína. Tento pokrm pro duši nám zanechal Pán Ježíš při své poslední večeři a přál si, aby kněží tuto večeři konali až do skonání tohoto světa, protože chtěl, aby duše lidské byly zdravé, plné života, aby byly připravené pro život věčný. Řekl zcela jasně: “ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Je to velký projev Boží lásky, že Ježíš při poslední večeři zázračným a tajemným způsobem prostupuje chléb a víno, aby tímto skrytým způsobem mohl vstoupit do lidských duší, aby duše byly naplněny Božím životem, Boží láskou a svatostí. Ježíš řekl při poslední večeři na adresu věřících lidí: “ Jezte z toho všichni…pijte z tohoto kalicha všichni…“ Častokrát za zdraví tělesné platíme lékařům, také platíme za léky a léčitelům. Ježíš nám nabízí pokrm pro duši zcela zadarmo a to je lék pro nesmrtelnost a věčný život.  V prvních dobách církve téměř všichni věřící zúčastnění na mši sv. přicházeli si pro Boží chléb, protože věděli, že Ježíš nepřišel pouze pro spravedlivé, ale i pro hříšníky a pokud se křesťané dopustili hříchů pak tyto vyznávali ve svaté zpovědi nebo ve všeobecném vyznání hříchů přede mši a před svatým přijímáním. To samé platí i pro dnešní křesťany, vždyť všichni známe modlitbu před sv. přijímáním: “ Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.“ Když s dětmi probíráme na náboženství o svatém přijímání pak si na obrázku  výstupu člověka na horu ukazujeme, že na této cestě nás věřící posiluje stále svaté přijímání. Je to nejpotřebnější svátost od našeho dětství až po stáří. Děti přijímají své první svaté přijímání a nemocný a umírající křesťan má přijmout své poslední svaté přijímání, kterému říkáme viatikum. V minulém století sv. papež Pius X. zavedl časté sv. přijímání a přál si také, aby často přijímaly i děti a toto potvrdil a ještě prohloubil 2. Vatikánský koncil, který rozšířil i možnost přijímat pod obojí způsobou Těla a Krve Kristovy a Jan Pavel II. dal možnost  přijímání i dvakrát za den, pokud jsme dvakrát na mši svaté. Podmínkou ovšem, kromě lítosti a odpuštění hříchů je naše víra, že tento pokrm a nápoj je Tělo a Krev Kristova a tuto víru stvrzujeme i svým Amen při sv. přijímání. Kde je víra je jistě i láska k Pánu Ježíši a proto touha se s ním setkat, přijmout ho do své duše. Sledujeme-li životopisy svatých, pak přes různost najdeme u nich jedno společné a to že všichni svatí rádi a často přijímali Boží Tělo. Naše patronka sv. Zdislava žila téměř z každodenního sv. přijímání Těla Kristova a proto mohla být vzornou manželkou, starostlivou matkou čtyř dětí, horlivou rozdavatelkou milosrdné lásky k trpícím a chudým i podporovatelkou církve v naší vlasti.  Kromě přijímání Těla Kristova se také klaníme Ježíši ve svatostánku, kde pod způsobou chleba je přítomný ve sv. Hostii ve svaté monstranci nebo ciboriu a to hlavně o svátcích Božského Srdce a jednou v roce konáme i průvod, kdy chceme tímto průvodem Ježíši Kristu poděkovat za jeho lásku, že nám dává pokrm pro duši, abychom v jeho síle došli do nebeského domova. Vyjadřujeme tímto průvodem i svou víru, neboť Ježíš řekl: „Kdo se nebude za mne stydět, za toho se nebude stydět i Syn Boží na Božím soudu.“ Pane Ježíši, děkujeme Ti, že přicházíš na náš oltář každodenně a my Tě můžeme přijímat, klanět se Ti, být Ti nablízku zde v kostele. Slibujeme Ti, že Ti zůstaneme věrní a budeme si vždy Tvého daru velké lásky vážit. Amen.