Slavnost sv.Šimona a Judy a posvěcení chrámu „A“

Na začátku bych se chtěl zeptat: co pro lidi znamená kostel? 1) Pro lidi pouze světské nemá kostel prakticky žádný význam, někdy si o kostelu dělají vtipy, v nejhorším případě je jim příležitostí  k vykrádání a ničení. 2) Pro lidi nevěřící ale slušné je kostel kulturní památkou a jako takový jej občas navštíví jako turisté anebo jako účastníci koncertu. 3) Pro mnohé věřící lidi, ale nežijící podle víry je kostel občasným místem pro zkrášlení šedi života na př. při příležitosti křtu, svatby, půlnoční mše, jinak pro ně neznamená nic životodárného. 4) Pro věřícího praktikujícího svou víru je kostel domem Božím kam pravidelně přichází na bohoslužby, je to místo setkání člověka s Bohem resp.Pánem Ježíšem Kristem a to ve víře a lásce. Kostel pro praktikujícího věřícího je místem posvěceným, domem Božím, vzácným druhým jeho domovem, kam rád přichází a to zejména v neděli, v den Páně. Proto tito praktikující věřící nechávají kostely stavět a to nejenom v minulých staletích, ale i po roce 1990 hlavně na Moravě jak můžeme vidět na př. ve stolním kalendáři na rok 2003. Protože v kostele přebývá Bůh a Pán Ježíš Kristus, proto věřící usilují, aby jejich kostel byl krásný, čistý a proto pomáhají jak finančně  tak i osobní pomocí na př. k novému vymalování či úklidu a výzdobě kostela. Připomeňme si podle naší víry jak je Ježíš Kristus přítomen v domě Božím v kostele: 1)Ježíš je přítomen, i když v kostele nejsou lidé a to ve svatostánku. Proto tam svítí červené světélko – věčné světlo a my věřící před svatostánkem klekáme, klaníme se Ježíši jako Bohu, modlíme se k němu, čerpáme od něho sílu pro život. Ježíš je náš život. 2) Ježíš je přítomen také v každé svátosti, která se v kostele uděluje a to sv. křtem počínaje, přes svátost pokání, biřmování, svátost nemocných, manželství, kněžství, svátost oltářní a tak Ježíš provází své učedníky a posvěcuje je na cestě do nebe, aby byli věřící chrámem Ducha svatého. 4) Ježíš je mimořádným způsobem přítomen ve svátosti oltářní, je to svátost nejsvětější. Při slavení památky Večeře Páně je Ježíš přítomen na oltáři pod způsobou chleba a vína a tato památka se má konat každodenně, aby věřící se mohli s Ježíšem nejintimněji setkat ve svatém přijímání, kdy pod způsobou chleba a vína přichází Ježíš se svým božstvím i lidstvím do těla a duše věřícího. 5) Při každé mši sv. , i když nepřijímáme Tělo Kristovo, je Ježíš přítomen jako náš učitel, pastýř, spasitel, který se za nás obětuje na kříži a jako vzkříšený Pán je naší nadějí. Tohoto Ježíše zprostředkuje také kněz, který zastupuje při mši sv. Ježíše, když čte jeho slova Písma a když říká zázračná slova proměňování. Věřící křesťan nehodnotí tedy kostel jen jako kulturní památku, ale hodnotí kostel podle duchovních hodnot, které kostel poskytuje. Tak jako se věřící stará, aby byl kostel čistý a krásný, stejně tak se má starat, aby jeho duše byla krásná a čistá, aby se tam Ježíši líbilo, když tam příide jako vzácný host. Přítomnost Ježíše činí jak z kostela hmotného dům posvěcený a chrám Ducha svatého a totéž platí i pro duši věřícího – má být chrámem Ducha svatého.

Náš kostel ovšem neslaví jenom výroční den posvěcení chrámu, ale také poutní slavnost svatých apoštolů Šimona a Judy, pod jejichž přímluvu je zasvěcen tento starobylý kostel ze 13. století. Původně postavený v románském slohu, později gotizovaný a barokizovaný. Takže radostně oslavme narozeniny a svátek tohoto kostela dnešní eucharistickou obětí, která je také díkůvzdáním a otevřme svou duši, aby Ježíš se svým svatým Duchem nás mohl navštívit a posvětit. Amen.