31. neděle v mezidobí “ B „

V dnešní době se někdy kladou věřícím v církvi různé otázky z oblasti náboženství, někdy dokonce dosti ožehavé na př. ohledně křížových výprav, inkvizice, majetku církve a pod. I Pánu Ježíši byly dávány v jeho době otázky jako na př. v dnešním evangeliu mu byla dána otázka jaké je největší přikázání. Ježíš krásně odpověděl i za nás a pro nás: “ Největší a první přikázání je láska k Bohu a bližnímu.“ Tuto otázku dal zákoník Ježíšovi záměrně, neboť tehdy bylo 365 zákazů a 248 příkazů. Ježíšova odpověď je velmi poučná i pro nás a proto se nad ní zamysleme: 1) Tolik předpisů shrnout do jedné věty – to je především velké umění a velká moudrost. 2) Ježíšova odpověď ukazuje velkou životnost křesťanství, pro které je vnitřní i vnější silou láska. Člověk je milováníhodný, protože je vyšlý od Boha, je stvořen z Boží lásky, člověk je obrazem Božím, dokonce pokřtěný člověk je dítětem Božím. 3) Ježíš nepřišel Starý zákon zrušit, ale naplnit. I Starý zákon znal lásku k Bohu i lásku k bližnímu, ale přece jen byl Bůh Starého zákona Bůh mocný, svatý a hrozný, který vzbuzoval bázeň a pojem bližního byl zúžen na člena izraelského národa. Navíc láska k Bohu nebyla spojována s láskou k bližnímu. Ježíš oboje lásky spojuje. Kříž Ježíše také spojuje lásku k Bohu a bližnímu: vertikální břevno je láska k Bohu a horizontální je láska k lidem. Bližní je pro Ježíše každý člověk, dokonce i nepřítel. 4) Milovat Boha znamená nejvíce ho poznávat v Ježíši Kristu, milovat Boha znamená zachovávat jeho přikázání. 1. – 3. přikázání je láska k Bohu, 4. – 10. přikázání je láska k bližnímu. Kdo nejde k Bohu, nemiluje ho, je více méně sobeckým, jedná s druhým člověkem jen podle sympatie nebo antipatie. Tyto mezilidské vztahy však nejsou blíženskou láskou. Jen pravá láska k Bohu je vlastně živá víra naplněná láskou, která plní vůli Boží a je schopna naplnit i lásku k bližnímu. Ne být k druhému jenom slušný, ale chtít pro druhého opravdové dobro, tedy i spásu věčnou. Umět se radovat s radujícími a plakat s plačícími. Je velkým omylem, že prý víra odvádí křesťana od reality života a angažovanosti. Naopak – na světcích můžeme pozorovat pravý opak. : Sv. Karel Boromejský, sv. Vincenc, sv. Martin, sv. Mikuláš – všichni konali heroické skutky lásky k bližnímu a sílu nacházeli vždy u oltáře. I řeholní sestřičky, které se věnují s láskou nemocným, starým nebo dětem nacházejí sílu lásky u Pána Ježíše v kostele či kapli, tedy v lásce k Bohu. Totéž platí o věřících lékařích, zdravotních sestrách, učitelích, umělcích, o věřících manželech. Člověk bez Boha může být sice v mezilidských vztazích spravedlivý a slušný, ale nemá dar pravé lásky – agapé. Na druhé straně Ježíš říká všem pouze slušným a spravedlivým: “ nebude-li vaše spravedlnost o mnoho větší než spravedlnost zákoníků a farizejů, do nebeského království nevejdete „.Ta větší spravedlnost je ta, která je spojena s láskou k Bohu a bližnímu. 5) Konečně nám chce Ježíš svou odpovědí ukázat, že on sám je dárce této lásky. Daruje ji každému, kdo se nebude za něho stydět, kdo ho přijme, kdo mu otevře dveře svého srdce, kdo ho dá na první místo ve svém životě a bude ho následovat. Toto osobní spojení s Ježíšem je vždy více než lidské oběti a dary. Pane ať i my umíme říci: správně jsi odpověděl Mistře a Pane, chceme Tě přijmout s vírou a láskou. A ať umíme následovat Tvůj příklad i příklad svatých především v jejich lásce k Bohu a bližnímu. Amen.