22. neděle v mezidobí „A“

Na začátku školního roku uslyší žáci, studenti, různé proslovy učitelů, ředitelů či projev ministra. O tom však co jsme četli dnes z Písma sv. jistě neuslyší a přece zejména věřící žáci a studenti by si to měli vzít k srdci. Přibližme si to tedy zde v kostele: 1) Nestydět se za Pána Ježíše a jeho kříž. Obětí kříže jsme byli spaseni, dostali jsme nový život. Kdo by se chtěl stydět vyznat svou víru, kdo by se chtěl chovat ve škole jako nevěřící ve slovech a skutcích, kdo by si chtěl, jak říká Písmo sv. “ zachránit život“ a mít klid od druhých tím, že by odhodil kříž svědectví víry, ten by právě prohrál a svůj život „ztratil“. Tomu by musel Pán Ježíš říci podobná slova jako Petrovi: „Jdi mi z očí satane, protože nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ 2) Bohužel jak často jsme právě jako starý Petr těmi, kteří mají na mysli věci lidské a ne božské. Mnozí rodiče na př. se až příliš starají co by svým dětem koupili do školy nebo do tanečních, na zájezd a pod. – to vše jsou věci lidské, ale aby děti přihlásili na náboženství, na biřmování, aby dbali na to zda se jejich dítě modlí, plní Boží přikázání, chodí do kostela, zda-li není v závislosti na hříšný návyk – tedy o věci božské, o to se nestarají. Šaty, boty, výbava do tanečních, na zájezd – to ano. Sv. Blanka, matka krále Ludvíka, smýšlela jinak, když řekla svému synovi:“ Raději bych tě viděla mrtvého než abys vykonal těžký hřích!“ Měla na mysli věci božské podle Pána Ježíše. 3) Jak často jednáme my všichni – nejen rodiče – jako starý Petr, že máme na mysli věci lidské, jak málo se modlíme, jak málo přicházíme do kostela, jak málo přicházíme ke sv. zpovědi, sv. přijímání, jak málo se angažujeme pro kostel, jak málo bereme do ruky náboženskou knížku, náboženský časopis nebo noviny. Jak často chceme závodit s lidmi tohoto světa, chceme být jako oni krásní, úspěšní, uznalí, moderní, jak často hledíme jen na to co prospívá našemu tělu: pěstujeme jazz-gymnastiku, chodíme do fit-centra, pěstujeme až přílišnou hygienu těla, věnujeme se různým zábavám a pod. Zapomínáme ale na svou duši, nedbáme na to zda-li je naše duše zdravá a čistá, zda-li je v ní Boží život. Zase sv. Ludvík – král, je nám příkladem: Jako král se zeptal svých dvořanů: „Chtěli byste mít raději malomocenství na těle nebo hřích na duši? “ A oni chtěli raději to druhé t.j. hřích na duši, malomocenství na těle by nechtěli, toho se báli. Král je však musel pokárat, že nebezpečnější pro spásu je hřích tj. malomocenství na duši. 4) Ježíš žádá od nás věřících, od dětí, žáků, studentů, od rodičů, změnu smýšlení: žít ve škole, v zaměstnání, i doma jako věřící. Ne světsky, ale křesťansky. Ježíš by měl být naším celoročním učitelem číslo jedna a prostřednictvím papeže, biskupů, kněží ať poznáváme co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé jak to řekl sv. Pavel v listu k Římanům. Proto jsou vydávány pastýřské listy biskupů, encykliky papežů, proto jsou katechizmy víry a kázání kněží, aby věřící věděli čím se mají řídit jako křesťané a aby věděli, že má být vždy rozdíl mezi životem křesťanů a lidí nevěřících. Křesťan má být nejen dobrý, ale dokonalý a bohumilý člověk, který žije pro Pána. Pán má být jeho pastýřem, kterého má rád, za kterým rád kráčí, jehož hlas rád slyší a Pán – Pastýř křesťana vede sice cestou křížovou, ale přece cestou do života věčného.

Pane, všichni jsme od křtu Božími dětmi – děti i dospělí – chceme proto rádi přicházet do kostela, do tvé školy nejdůležitější a nejpotřebnější, do školy věčného života. Ať jsme dobrými posluchači a ať to co slyšíme naplňujeme v každodenním životě. Amen.