Svátek Proměnění Páně „A“

Je známé přísloví: „Řekni mi s kým se stýkáš a já ti řeknu kdo jsi.“ Kdo se stýká jen s pozemsky smýšlejícími a jednajícími lidmi je také člověkem pozemským, světským, kdo se stýká s lidmi duchovními je člověkem duchovním. Ježíš Kristus se stýkal a žil ve stálém spojení s Bohem Otcem a proto byl silně duchovní osobou. V dnešní době se mnoho mluví o vývoji t.j. o proměně vždy k dokonalejším a vyšším formám života. Je však známo, že proměna může být jak vzestupná tak i sestupná. Kolik živočišných druhů již vyhynulo, kolik civilizovaných národů již zaniklo. Ježíš nám dnes ukazuje svou proměněnou podobu: zářící lidství, prozářené božím životem. Byl to dar Pána Ježíše vyvoleným učedníkům, aby pochopili, že stojí za to vzít na sebe životní pravidla Ježíšovy – i utrpení a smrt – protože cílem člověka je konečné proměnění k pravému obrazu člověka stvořeného k Boží podobě. Apoštolům Petrovi, Jakubovi a Janovi bylo v této proměněné přítomnosti Ježíšově dobře, chtěli tam na té hoře stále zůstat. Tak tomu bude jistě i ve slávě nebeské. Napadá mě malé srovnání se zážitky lidí, kteří se vrátili z klinické smrti, o kterých píše Dr.Moody i Dr.Rossová. V blízkosti zářící světelné bytosti podobně jako apoštolové v blízkosti proměněného Ježíše těm klinicky zemřelým bylo velmi dobře a krásně. Uprostřed církevního roku, uprostřed léta, kdy bychom mohli být v pokušení přecenit krásu člověka i přírody, nám Ježíš svým proměněním ukazuje, že toto proměnění čeká i nás ve stavu vzkříšení a věčného života v nebi. Chceme si však uvědomit, že určité proměňování nastává u lidí už zde na zemi a je zase dvojí: lidé, kteří jdou širokou cestou a pohodlnou, jsou proměňováni ve stádovité, často bezmyšlenkovité lidské bytosti, naopak lidé, kteří jdou cestou úzkou, cestou Ježíšova učení, který je pravda a život, jsou Božím Duchem proměňováni ke stále větší dokonalosti a svatosti: „Buďte dokonalí, svatí jako je váš nebeský Otec.“ Bůh Otec nám na hoře proměnění říká o Ježíši: „Toto je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“ Ježíš k nám mluví prostřednictvím svého evangelia v Písmu sv. Nového zákona, Ježíš k nám mluví příkladem svého života, Ježíš k nám mluví hlasem své církve – mystického těla Kristova. Ježíš nás tedy pozvedá z nížin příliš světského života do výšin tak, abychom se rádi modlili, abychom se rádi shromažďovali v kostele a mohli říci se sv. Pavlem: „Již nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“ „Nevíte, že jste chrámem Ducha sv. a Duch sv. ve vás přebývá?“ Tak jako má mše sv. tři části: obětování, proměňování a přijímání, totéž platí i pro život z víry. Jen když obětujeme Pánu Ježíši t.j. dáváme na první místo Ježíše, Ježíš nás bude proměňovat a jen tak budeme moci být sjednoceni s Bohem, když nás Bůh přijme a my jeho a to jak tady na zemi nedokonale tak jednou v plnosti v nebi. Jelikož však Ježíš nevyslyšel prosbu apoštolů, aby mohli stále zůstat ve slávě Ježíšově na hoře, chce totéž i od nás, abychom žili každodenní život zde na zemi, abychom nesli kříž obětí a utrpení, abychom žili v lásce Boží a vydávali svědectví Božího života a tak s Kristem mohli vejít do nebeské slávy.
Amen,