Svátek Křtu Páně “ A „

1. 01. 2020

Při dnešním svátku Křtu Páně si chceme uvědomit, že často i mnozí z nás křesťanů nechápou, že do vánoční doby by měl patřit i křest Páně. Chceme si proto ještě jednou uvědomit, na konci vánoční doby, co vlastně znamená to, že Ježíš přijal lidskou přirozenost a stal se jako Boží Syn člověkem. A se sv. Anselmem bychom se mohli ptát : “ Cur deus homo? Proč se stal Bůh člověkem?“ Budeme se snažit na tuto otázku odpovědět. Ano – Bůh přijal lidskou přirozenost, protože chtěl vstoupit mezi své stvoření, které stvořil z lásky a chtěl znovu lidi obdarovat tím, co měli mít od začátku stvoření. Obdařit je darem Božího života, darem nové Boží lásky, darem Božího pokoje, radostí a štěstí. Ježíš však nepřišel jako mocipán, který tyto dary bude nutit lidem , ale všechny tyto dary dá těm, kteří v něho jako Božího Syna uvěří a křtem se znovu narodí do tohoto nového lidství. Vánoce – tj. narození Ježíše se tedy plně naplňují až ve křtu svatém. Slavit vánoce a nebýt pokřtěn, nechtít být pokřtěn, to je vlastně totéž jako když někdo slaví dědu mráze nebo santa clause anebo jen zimní slunovrat – totiž jen jako důvod k rodinné idyle, důvod k dávání si dárků. Ve skutečnosti až na křtu dochází k naplnění vánoční zvěsti. “ Tak Bůh milovat svět, že dal svého syna, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ “ Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha sv. nemůže vejít do Božího království.“ Jestliže jsme o vánoční mši srovnávali vánoce s velikonocemi, pak také můžeme srovnávat vánoce se křtem. Události křtu Pána Ježíše jsou zapsány u všech evangelistů a také se o křtu mluví mnohokrát ve Skutcích apoštolů a listech apoštolských, zatímco o narození mluví skromně jen dva evangelisté a to Lukáš a Matouš. Proto také prvotní církev neohlašovala v první řadě události narození Pána Ježíše, ale události svatého křtu a vybízela k víře a změně smýšlení a přijetí Ježíše pro nás narozeného, ukřižovaného a vzkříšeného. Proto také církev intenzivně křtila především dospělé, kteří uvěřili, aby otevírala lidem bránu do nového života Božího.Ježíš sám přijal křest vlastně jenom proto, aby dal lidem příklad toho co se při křtu děje. Všichni lidé jsou totiž hříšní – někdo více, někdo méně, všichni se podílejí na dědičném hříchu prvních lidí a hříchy vylučují ze života Božího i života věčného v nebi. Zatemňují pro Boha duši – rozum i vůli a působí, že člověk je pro Boha mrtev. Křest sv. očišťuje duši od těchto hříchů a naplňuje duši novým životem. : životem lásky Boží a dává sílu žít životem pro Boha., pro nebe podle Božího učení. Pokřtěný už zde na zemi poznává Boha a nebe. Každému pokřtěnému jako tehdy Ježíši řekne Bůh Otec: “ Ty jsi můj milovaný syn, dcera, v tobě mám své zalíbení.“ A dary Ducha sv. od té chvíle naplňují pokřtěného, aby mohl žít jako nový člověk jako dítě Boží. Znovu se ptejme, proč Ježíš křest přijal, vždyť byl bez hříchu a plný Ducha sv. Ježíš ve křtu chtěl dát lidem znovu jasnou odpověď, že stojí na straně lidí, zvláště prostých, chudých, pokorných, kteří uznávají svou hříšnost. Je s nimi solidární, proto přišel do lidské společnosti, proto se zařadil do řady hříšníků, kteří čekali na křest. A Ježíš i nadále bude přítelem hříšníků, aby je zachránil a spasil.nakonec pro hříšníky bude trpět i zemře na kříži.Jak je z uvedeného zřejmé je křest nejdůležitější svátostí pro spásu. Pokřtěný je novým člověkem, svatým členem svaté církve. Křest je trvalé a nezničitelné znamení na duši. Pokřtěný má stát celý život na straně Ježíšově, má za ním kráčet, žít podle jeho učení. A jestliže se pokřtěný dopustí hříchů Ježíš jej zve k očištění duše ve svátosti smíření, které se říká také křest slzí. Zatímco křest se uděluje pouze jednou v životě, křest slzí – zpověď bývá pro pokřtěné častou láskyplnou pomocí Ježíše, který je solidární s hříšníky. Buďme vděčni, že jsme již pokřtěni, že smíme Boha nazývat svým Otcem a Ježíše můžeme mít za svého přítele a bratra, že už zde na zemi tušíme krásu nebeského domova. Jen pokřtěný se může na setkání s Ježíšem těšit a volat: Přijď Pane Ježíše! Amen.