Slavnost Těla a Krve Páně “ B “ – katechetická

Svátost oltářní je cílem a korunou všech svátostí, rovněž i cílem a zdrojem vší činnosti církve zde na zemi – tak to říká liturgická konstituce 2.Vatikánského koncilu. Ostatní svátosti totiž přinášejí jen Kristovu milost, svátost oltářní i zdroj této milosti Ježíše Krista.  Je to svátost kdy pod způsobami chleba a vína je Kristus zázračně přítomen a nekrvavým způsobem se obětuje na oltáři Bohu a věřícím se dává za pokrm duše – je to svátost i oběť.  Že ostatní svátosti mají vrchol v této svátosti svědčí i to, že se mají udělovat často při mši sv. ( křest, biřmování, manželství…)-  Ježíš tuto svátost ustanovil ve formě společné hostiny při Poslední večeři ( Mt 26, 26-29).  Při této večeři se konaly modlitby nad jídlem, četlo se Písmo sv., zpívaly žalmy, Ježíš promlouval k učedníkům na rozloučenou, přijímala se velikonoční večeře ( beránek) a k tomu přistoupil zázrak proměnění chleba a vína slovy Pána Ježíše: Toto je moje Tělo, které se za vás vydává…Toto je kalich krve, která se za vás vylévá na odpuštění hříchů…. a příkaz apoštolům – to čiňte na mou památku. ( Mar 4,12, Luk 22,7, 1 Kor 5,8 ) Viditelné způsoby svátosti ( chléb a víno ) jsou materia svátosti, slova proměnění jsou formou svátosti. Apoštolové předali tuto moc svým nástupcům – biskupům a kněžím a koná se neustále ( viz Skutky apoštolů, Didaché, svědectví církev. Otců na př. Cyrila Jeruzalémského ). Je různost názvů svátosti: eucharistie ( t.j.díkůčinění ), lámání chleba, svatá obětní hostina, mše sv., svátost oltářní.  Podstata Večeře Páně zůstává i slova proměnění a svátostné způsoby jako tomu bylo při Poslední večeři Páně. Během doby církve se však mění rámec této svátosti tj. modlitby, uspořádání večeře Páně, zpěvy, zkrášlují se obřady, aby tím více vynikl poklad této svátosti. Dejme si příklad: Drahý obraz dáme raději do krásného rámu, drahokam do krásného prstenu tak i svátostnou přítomnost Ježíše do krásné bohoslužby.  Dnešní podoba Večeř Páně dává více vyniknout dvěma částem: bohoslužbě slova a bohoslužbě oběti tj. přinášení darů, obětování, proměňování. a přijímání. Co má katolický křesťan o této svátosti vědět? 1) Ježíš je při mši přítomen po proměňování zázračně, svátostně, pod způsobou chleba a vína jako obětovaný na kříži a zároveň vzkříšený, který  snímá hříchy světa a dává nový život oslavený. Mše sv. nekrvavá oběť kříže Pána Ježíše. Kněz je služebníkem této svátosti a jedná v osobě Kristově.  Slova který se za vás vydává a která se za vás prolévá…znamenají, že Kristus se za nás obětuje i za celý svět, zároveň usmiřuje Boha, chválí, oslavuje a my účastníci této svátosti se připojujeme. Proto je povinnost světit den Páně – neděli mší svatou – je to nejcennější oslava Boha. 2) Proměnění je skutečné, opravdové, podstatné. Ježíš je přítomen s tělem i duší jako člověk i Bůh. Případky se nemění ( chuť, tvar, podoba chleba a vína ), mění se jen podstata. Je to tajemství naší víry, není pro to žádné analogie. Je to přítomnost zvláštní, svátostná. 3) Až do 13. stol. bylo přijímání většinou pod obojí způsobou ( ale i  jednou na př. pro nemocné nebo děti ). Víra církve je, že Kristus je přítomen celý jak pod způsobou chleba tak vína. Po 2.Vatikánském koncilu je dnes opět dovoleno častěji umožnit přijímání pod obojí způsobou – je zde plnější znamení svátosti a je to podle vůle Kristovy. Nutnost přijímat tuto svátost nařídil sám Pán Ježíš: Kdo jí mé tělo a pije  mou krev má v sobě věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. Kdo jí mé tělo a pije mou krev zůstává ve mně a já v něm. Kdo jí tento chléb bude žít na věky .  Jan 6,54 – 59. Proto má přijímat křesťan tuto svátost: A) Co možná nejčastěji ( i denně ) za podmínky, aby neměl těžký hřích a měl touhu po Kristu a víru. B) Každý asi od 7 let alespoň 1x za rok, nejlépe o velikonocích, vždy před sv. přijímáním se dodrží půst od jídla a pití alespoň 1 hodinu. Kdo jde jen 1x za rok, vykoná si dobrou sv. zpověď.                                                                                                                                                                                                                          Účinky svatého přijímání: Udržuje nadpřirozený život duše, rozmnožuje jej, posiluje lásku Boží, vůli k dobrému, sílu proti pokušení, rozmnožuje milost Boží, ctnosti, dary Ducha sv., léčí nemoci duše – lehké hříchy odpouští, tresty za hříchy, zlé návyky – je protijedem proti hříchům, přináší duši radost z nejužšího spojení s Kristem – předchuť nebeské radosti. Svátost oltářní je znamením jednoty mezi křesťany – chléb z mnoha zrn, víno z mnoha zrnek – je náznak jednoty.                       Ke sv. přijímání se připravujeme  zejména aktivní účastí na mši sv. a děkujeme ve chvíli ticha po sv. přijímání. Též je možno po sv. přijímání zpívat. Kdo zpívá dvakrát se modlí jak řekl sv. Augustin. Svátostná přítomnost trvá do rozpuštění způsob – pak trvalé zůstává duchovní přítomnost Kristova. Kdo přijímá ve hříchu těžkém, bez víry, dopouští svatokrádeže. JEŽÍŠ Kristus nechce přijít jen pro vyvolené ve svátosti, ne jen jako za odměnu, ale chce přijít pro všechny, zejména pro slabé, nemocné. Sv. František Saleský říká v knížce Návod ke zbožnému životu: Přijímat mají jak dokonalí, tak nedokonalí, aby se zdokonalili, jak silní aby nezeslábli, tak slabí, aby zesílili, zdraví aby neonemocněli, nemocní, aby našli lék….Dnes podle nejnovějších předpisů se může přijímat i 2x denně, vždy ovšem při mši sv. u nemocných stačí čtvrthodinový eucharistický půst.

Pochválena a pozdravena budiž bez ustání Nejsvětější svátost oltářní.