Slavnost Narození sv. Jana Křtitele “ A „

14. 05. 2020

Církev obvykle neslaví narozeniny svatých, ale spíše jejich den narozenin pro nebe tj. jejich blaženou smrt. Vyjímkou je však Panna Maria a sv. Jan Křtitel a sice pro jejich mimořádné postavení v dějinách spásy. Oba byli ještě před svým narozením prosti dědičného hříchu a jejich životopisy jsou v Písmu sv. a sám Pán Ježíš vyzdvihl jejich velikost na př. u sv. Jana Křtitele řekl.: „Není většího muže, který se narodil ze ženy než Jan Křtitel.“ Na začátku každého dítěte jsou rodiče a Boží přání, aby rodiče spolupracovali na zázraku stvoření nové bytosti. Také Alžběta a Zachariáš, rodiče Jana přijali dítě s láskou jako dar Boží mimo jiné proto, že dlouho bylii bezdětní a o dítě Boha vroucně prosili. Alžběta a Zachariáš byli věřící a spravedliví lidé, proto mohli předat dítěti to nejlepší z genových dědičných vlastností. To co dnes říká lékařská věda platilo i tehdy, že totiž na dítě působí vliv dědičnosti, vliv prostředí a vliv výchovy. Jan i prostředí, ve kterém vyrůstal měl výborné: matka měla dítě ráda, těšila se z něho, ještě než se Jan narodil se za něj modlila a obohacovala již duši svého dítěte. V duši Alžběty nebyly světské a přízemní myšlenky a žádosti, ale Boží slova zákona, který se přenášel i na dítě. Toto platí i dnes o každé matce, že celý stav jejího nitra, jejich prožitků z myšlenek, žádostí a skutků se přenášejí na dosud nenarozené dítě, takže se může říci: “ Řekni mi, matko jak žiješ v období kdy očekáváš narození svěho dítěte, co čteš, co posloucháš, kam chodíš, jak se modlíš, jak často chodíš do kostela já ti povím jaké bude tvé dítě.“ MUDr Růžena Rafajová tvrdí, že v našem národě vyrůstá spousta neurotických dětí v počtu až 50% vší populace. Všichni rodiče a zvláště matka si dávají při narození dítěte otázku: co z toho dítěte asi bude? I Alžběta a Zachariáš si tuto otázku položili. O Janu Křtiteli to již víme: Jana formoval dar Boží milosti od Ježíše Krista, i výchova Jana rozvíjela nejen přirozené vlastnosti, ale i nadpřirozené ctnosti víry, naděje a lásky a to jak v rodině tak pravděpodobně v klášteře Essenů u Mrtvého moře. Proto se mohl stát velkou osobností muže víry, pravdy a lásky, ale i mužem statečnosti a pokory. Jan se sám nazval pokorně hlasem volajícího na poušti, aby připravoval Pánu Ježíši cestu do duše změnou smýšlení a jednání, vyznáním hříchů a křtem Janovým. Odpověď na otázku co z našeho dítěte bude si může i dnes dát každý z rodičů sám. Odpověď je totiž v rukou rodičů, protože rodiče jsou základem pro budoucnost svých dětí. Chceš tedy, aby z tvého dítěte se stalo dítě Boží, člověk věřící a spravedlivý, pak se snaž o toto: Přijmi své dítě ještě před narozením jako dar Boží. Než se narodí, připrav mu prostředí víry, lásky, modlitby, radosti a pokoje a to jak v celé rodině tak zvláště v těle matčině. Po narození ať se setká dítě s Ježíšem jako Jan Křtitel na křtu svatém, aby do duše přijal dar Boží milosti nadpřirozeného života. Ať je dítě již od útlého dětství vedeno k Bohu, k Ježíši, k Marii, k modlitbě, do kostela, k lásce k Bohu a bližnímu. Ať díte je vychováváno především příkladem křesťanského života svých rodičů, hlavně své matky a také příkladem společenství věřících v kostele. Jak je vždy krásné když rodiče berou malé děti do kostela, s dítětem v náručí jdou třeba ke svatému přijímání, kněz může i dítě požehnat. Tak tomu bylo i v prvotní církvi. Jan Křtitel vyslovil krásnou větu: “ On Kristus musí ve mně růst, já se musím menšit.“ To je věta pro křesťanskou výchovu, aby rostla víra a láska k Ježíši v dítěti, aby síla Ježíšovy milosti byla silnější než náklonnosti lidské přirozenosti i pokušení, aby vůle dítěte byla formována poslušností k vůli Boží, aby dítě vždy a všude hledalo na prvním místě království Boží. Ateisté nám někdy vyčítají, že špatně křesťansky vychováváme své děti, na rozdíl od nich, že oni lehce ze svých dětí vychovávají ateisty. Bohužel mají pravdu, protože nám chybí dobří věřící rodiče jako Alžběta a Zachariáš. Mnozí křesťané jdou raději pohodlnější a širší cestou světského života. Jan Křtitel i Pán Ježíš nám však ukazují cestu k nápravě. Je vždy čas změnit své smýšlení, obrátit se od světa k Pánu, od těla k duchu, od konzumního způsobu života k životu podle evangelia. Ježíš nepřišel lidi odsuzovat, ale spasit, nechtěl povolávat jen spravedlivé, ale i hříšníky. Tehdy hlas Jana Křtitele poslouchali spíše lidé prostí a hříšní, ale ne pokrytci a farizejové, kteří si mysleli, že jsou spravedliví. Tak tomu bývá většinou i dnes. Tak jako Jan dostal při narození jméno tak i my zvláště na křtu svatém jsme všichni dostali jméno od Ježíše Krista, jsme křesťané. Sv. Pacián řekl.: “ křesťan je mé jméno a katolík příjmení.“ Mějme rádi toto jméno, dělejme jménu Ježíše Krista radost a čest a ať je Ježíš vždy naší stálou inspirací, posilou a útěchou v životě. Nezapomeňme také, že Ježíš sice vyzdvihl Jana Křtitele, ale řekl také o všech pokřtěných, že i ten nejmenší v novém zákoně je větší než Jan. Prosme proto na závěr Jana Křtitele: Ať pronikne do našich duší tvůj hlas, pravdivý a přísný, ale z lásky k našemu dobru časnému i věčnému, ať se odhodláme změnit kurs svého život, ať žijeme v milosti a kráčíme po úzké cestě křížové do nebeského domova. Amen.