Slavnost Nanebevzetí Panny Marie “ C „

Matka Pána Ježíše a Bohorodička se na rozdíl od ostatních svatých, oslavuje v církvi vícekrát v roce, připomínají se totiž její výsady a události jejího života.: Narození Panny Marie, Jména Pany Marie, Neposkvrněné početí P.Marie, Zvěstování a Navštívení Panny Marie, Bolesti Panny Marie, Srdce Panny Marie, ale především nejstarší událost v církvi slavená je Nanebevzetí Panny Marie. Nejstarší název pro nanebevzetí P.Marie byl Blažené usnutí Panny Marie a až 1.12.1950 prohlásil papež Pius XII. pravdu víry o nanebevzetí Panny Marie, do té doby to bylo všeobecnou tradicí víry církve.                                                                                                                                                                                                                                                              Církev Kristova je církví již 2000 let a to hlavně pro svou hlavní pravdu víry, která uchvacuje srdce a přes všechny těžkosti vybízí k následování a životu z víry a tou hlavní pravdou je Kristovo zmrtvýchvstání. “ Kristus opravdu vstal z mrtvých jakožto první ze všech zemřelých“ řekl sv. Pavel ve svém listě ke Korintským. O všech, kdo věří a jsou spojeni s Kristem poutem křtu a milosti Boží také platí příslib Pána Ježíše: “ Kdo uvěří a bude pokřtěn bude vzkříšen v poslední den.“Také Maria slyšela Ježíšovu radostnou zvěst o životě věčném, o vzkříšení, uvěřila a šla po cestě za Ježíšem, stála pod křížem, byla svědkyní Ježíšova zmrtvýchvstání. Na Marii platí slova sv. Alžběty: “ Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to co ti bylo řečeno od Pána.“ Maria, jako vyvolená mezi ženami byla vyvolena, aby sice prošla branou smrti, ale její tělo, aby nezůstalo v hrobě, nýbrž jako první z Božího lidu – církve, byla vzkříšena, oslavena a vzata i s tělem do nebe k věčnému životu. Nejen tedy Ježíš, náš Pán a Mistr – Boží Syn, ale i jeden člen Božího lidu – církve a to právě matka Pána Ježíše Panna Maria obdržela již nové, oslavené vzkříšené tělo a byla vzata do nebe, do nebeského domova, kde nám všem Ježíš připravil místo. Jsme v období léta – dovolených, prázdnin, možná, že jsme měli možnost vidět mnoho krás na svých cestách. Boží krásu přírody, krásy kulturních památek, výstav, koncertů, divadel. I lidé v létě jakoby se zdáli být krásnější. Při slavení tohoto svátku bychom si však měli uvědomit, že nic z tohoto pozemsky krásného není ničím proti kráse Božího nebe a oslaveného člověka. Maria je nám znamením z nebe o této kráse a to nejenom jak o ní píše kniha Zjevení sv. Jana, ale i jak se Maria ukazuje ve své kráse nebeské při svých zjeveních v Lurdech, ve Fatimě, naposledy v Medžugoriji. Mimořádná krása a láska Boží září z celé Mariiny bytosti.  Maria – žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama z knihy Zjevení  – to je i příklad pro nás.. I my máme být blahoslavení za to, že uvěříme, že se i na nás splní co řekl Pán Ježíš. “ Kdo uvěří a bude pokřtěn – bude spasen a vzkřísím ho v poslední den. “  Dále Ježíš řekl“ kdo jí mé tělo a pije mou krev má v sobě život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ “ Nikdo nemůže přijít k Otci než skrze mne, já jsem cesta, pravda a život“, “ to je vůle mého nebeského Otce, abych neztratil nikoho z těch, které mi Otec dal.“Alespoň těchto několik slov příslibů Pána Ježíše by nám mělo postačit. Maria jim věřila, tato slova uchovávala ve svém srdci a také naplňovala ve svém životě. Zúčastňovala se slavení večeře Páně s apoštoly a učedníky, přijímala Tělo a Krev Páně, plnila Boží slova evangelia, Boží přikázání, žila modlitbou a prací, podílela se na apoštolátě i na utrpení. Byla oděná sluncem tj. byla v milosti !Boží, byla spojena s Ježíšem vírou a láskou, její duše byla čistá a zářila jako slunce. Měsíc pod nohama z knihy Zjevení znamená, že věci světské pro ní byly bezvýznamné, druhořadé, nelpěla na majetku, nehledala slávu ani moc, vítězila nad jejich démonickou silou.                                                                                                                                                                                                                                           Cesta Mariina je i naší cestou – to je ten pravý feminismus v církvi – jít cestou Mariinou! Jít za Marií cestou svatosti a těšit se na nebe i na vzkříšení a oslavní. Touto cestou šli všichni svatí, které během církevního roku uctíváme. Na tuto cestu nám Maria z nebe dává účinný prostředek a to růženec. který znamená vždy skrze Marii k Ježíši a skrze Ježíše k lásce k Bohu a bližnímu a skrze svatý život si zasloužit jako Maria vidět Boha tváří v tvář a podílet se na kráse a radosti nebeského domova. Touto cestou mariánskou šel i sv. Maxmilián Kolbe, polský františkán, ctitel Panny Marie, který nakonec ukázal lásku k Bohu a bližnímu, když v koncentračním táboře se dobrovolně vydal na smrt za jiného vězně, otce dětí a pak zemřel v bunkru smrti. Radujme se proto, že máme Pannu Marii již v nebi s tělem i duší a že Maria je v nebi naší dobrou matkou, orodovnicí a přímluvkyní a také bránou nebeskou. Amen.