Drazí bratři a sestry! Zatímco na Květnou neděli se čtou pašije podle Matouše, Marka, Lukáše t.j. podle synoptických evangelií, na Velký pátek se vždy pašije čtou podle sv. Jana. Proč asi? V Janově evangeliu a také i v pašijích je nejvíce ze všech evangelistů zdůrazněno Ježíšovo božství a jeho královská důstojnost. Ať už v Getsemanské zahradě, když před Ježíšem strachy padli ti co ho zatýkali, ať už když Ježíš stál před veleknězem anebo před Pilátem, kdy se Ježíš prohlásil za Božího Syna a za krále, ale ne pozemského, ale nebeského. Království Ježíšovo je království Boží pravdy a Boží lásky a Božího života. V tom smyslu se musí chápat i nápis na Ježíšově kříži. Z této Boží lásky dává Ježíš z kříže Janovi a v něm i nám věřícím svou matku Pannu Marii za duchovní matku. Poslední slovo na kříži – “ dokonáno jest “ – naznačuje, že Ježíš dokonal Boží dílo spásy. Podle vůle Boží usmířil hříchy, ďábel a jeho moc jsou přemoženi, smrt je zrušena, svou smrtí otevřel bránu nebe. Kříž se stal klíčem od “ brány nebeské „.
Ježíš Kristus v pašijích od sv. Jana vystupuje sice jako bezbranný, trpící hrozná muka kříže, ale silný Boží pravdou a láskou a tím je vlastně královsky vyvýšen nad všemi lidmi. “ Nemá větší lásky než ten, kdo dává život za své přátele.“ Ježíšova pokora, tichost, bezbrannost vítězí nad pýchou, tvrdostí srdce i agresivním jednáním lidí.
Pán Ježíš je nám věřícím na křížové cestě také příkladem, abychom kráčeli, s jeho pomocí, po křížové cestě svého života, abychom následovali krále, jehož království není z tohoto světa, ale je začínající již uprostřed tohoto světa a vrcholí v nebi. Kdo nese kříž svůj s Ježíšem pak podle Ježíšových slov, jeho kříž bude lehký a břemeno sladké. Abychom uměli přijmout jako Ježíš utrpení a smrt jako vůli Boží – “ ne má, ale tvá vůle se staň „a jak se to modlíme v modlitbě Páně “ buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi „. Abychom podle vzoru Pána Ježíše na naší křížové cestě života měli srdce plné lásky pro druhé lidi, srdce odpouštějící, vlídné slovo i slovo vděčnosti pro všechny kdo nám pomáhají. A abychom jako Ježíš odevzdali svou duši Bohu Otci a tak jsme mohli říci s Ježíše
m „dokonáno jest“, že jsme naplnili své poslání, své povolání, rozmnožili hřivny nám dané a mohli jsme s důvěrou očekávat od Nebeského Otce: “ služebníku věrný, vejdi v radost Pána svého.“
A po příkladu Pána Ježíše, po jeho smrti, chceme i my, aby náš pohřeb byl ve znamení víry ve věčný život a vzkříšení doprovázený modlitbami věřících bratří a sester a tělo, aby v posvěceném hrobě očekávalo podle slibu Pána Ježíše vzkříšení a život věčný.“ S touto vírou a láskou vykonejme nyní velké přímluvné modlitby.