Pondělí velikonoční “ C „

29. 03. 2019

Velikonoční doba je dobou radosti! To se projevuje především v kostele a to různým způsobem. Zpívají se zde velmi radostné velikonoční písně na př. Raduj se a vesel nebo Vesel se nebes královno a jiné, liturgická barva je bílá to je barva radosti, zpívá se nebo recituje často slovo aleluja což znamená sláva. Radostnost zdůrazňuje i květinová výzdoba v kostele, když během postní doby byl kostel bez květinové výzdoby. Všichni známe důvod této radosti: je to vzkříšený Ježíš Kristus. Křesťané od svého počátku si uvědomovali, že Ježíš svým vzkříšením vykonal něco velkolepého, jedinečného, z čehož je třeba se radovat, tím spíše, že toto vzkříšení neplatí pouze pro Ježíše, ale slíbil je všem kdo uvěří a budou pokřtěni. U prvních svědků Ježíšova vzkříšení – a byly to ženy – jsme četli, že velká radost se pojila se strachem, ale tomu se není třeba divit, vždyť nikdo nečekal, že toto vzkříšení Ježíše nastane. Ženy šly ke hrobu, aby pomazaly Ježíšovo mrtvé tělo vonnými mastmi. A místo toho byl hrob prázdný. Radost však zcela vystřídala strach, když se Ježíš ženám zjevil a mluvil s nimi. Pro nás, současné křesťany, je nejen radostí, že Ježíš vstal z mrtvých, že totiž zvítězil nad smrtí, hříchem a zlým duchem a že toto vzkříšení chce darovat lidem věřícím, ale radujeme se i z toho, že Ježíš dovedl odměnit věrnost, statečnost a lásku žen, které zůstaly na křížové cestě a i pod křížem blízko Ježíše na rozdíl od mnohých apoštolů a učedníků Pána Ježíše. Stejným způsobem jedná Ježíš i během dějin církve a i v době dnešní. Je mu milý ten, kdo naplňuje vůli Boží a nedělá rozdíly mezi mužem a ženou, chudým či bohatým, mladým či starým. Ježíš jistě má radost i z vás, kdo jste přicházeli na křížovou cestu do kostela, na obřady Svatého týdne a po pravdě řečeno v naší farnosti to byly hlavně ženy nebo starší věřící.                                                                                                                                                                                                                             Druhá část dnešního evangelia byla méně radostná. Stráže, které sice hlídaly hrob, ale neuhlídaly, byly podplaceny velekněžími a staršími, aby řekly lidem, že učedníci Pána přišli v noci, když stráže spaly a ukradli Ježíšovo mrtvé tělo. Nehledě na to, že stráže v tomto případě by musely být potrestány nejen za to, že jim někdo ukradl předmět jejich hlídky, ale i proto, že stráže nemají na stráži spát. Jisté je, že mrtvý Ježíš by se nemohl jako živý nikomu zjevovat.  A právě zjevování Ježíše je pro nás tou největší radostí a to zjevování po dobu 40 dní ode dne vzkříšení, ale později během dějin církve. Vzpomeňme zase některé ženy, kterým se během dějin Ježíš zjevil: sv. Markétě Mariii Alaquoque, sv. Kateřině Sienské, Sv. Terezii z Avily, sv. Faustině Kowalské a další Proti těmto zjevováním nepomohou nic ani peníze, které mocní lidé nevěřící vydávají nakladatelům knih anebo producentům filmů, aby zpochybňovali Ježíšovo vzkříšení. Ježíšovo vzkříšení neznamená, že je Ježíš viditelně stále s námi, ale že je v jiné a to Boží existenci, která je sice vzdálena našim smyslům, především zraku, ale komu se Ježíš chce zjevit, tomu dá tuto schopnost jej vidět. Možná že jsme smutní, že my sami jsme Ježíše neviděli, ale pro nás všechny jsou útěšná slova, která řekl Pán Ježíš Tomášovi: “ blahoslavení tj. šťastní ti, kteří neviděli, ale přesto uvěřili.“ Tímto je naše víra ještě záslužnější než těch,  kteří Ježíše viděli. A z toho se můžeme a máme radovat.  Ve víře a lásce se můžeme s Ježíšem setkávat, protože slíbil: “ já s vámi budu až do skonání světa.“ A také řekl: “ kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, jsem uprostřed nich.“ A to je především při bohoslužebných shromážděních. Přicházejme proto rádi do těchto našich shromáždění, abychom posílili naši radost jako tehdy ženy ze setkání s Pánem Ježíšem vzkříšeným. Amen.