8. neděle v mezidobí “ C „

4. 02. 2019

Dnes slavíme poslední neděli před postní dobou. V katolických krajinách ještě v tyto dny vrcholí karnevaly, fašinky a pak se lidé budou věnovat vážnějším myšlenkám a skutkům. Už dnešní  Boží slovo z listu sv. Pavla Timotejovi nás věřící usměrňuje k těmto vážnějším myšlenkám doby postní. Lidé to neradi slyší, ale my věřící to nesmíme přeslechnout, že jsme tělesně smrtelní lídé. Z několika kostí a lebky nebo z hromádky prachu co z člověka zbude, poznal by někdo třeba nějakou krasavici či prezidenta? A přece má člověk možnost získat nesmrtelnost a neporušitelnost.Ten kdo totiž změní své smýšlení a jednání, kdo se obrátí, činí pokání a uvěří radostné zvěsti Pána Ježíše. Kdo však věří jen sobě a člověku, byť by to byl vědec, politik, herec či kdokoliv jiný, takový zůstává stále v zajetí hříchu a smrti, jak jsme slyšeli z Písma sv. Kdo však věří Bohu a Ježíši Kristu a přijme od něho nový život milosti, ten vítězí nad hříchy a smrtí věčnou. Pán Ježíš jakoby nám dnes chtěl dát rady a pokyny jak dobře vstoupit do postní doby, aby to nebylo jen vědomí,  že je nějaká postní doba v kostele a přitom život by šel dál svým směrem a my s ním To bychom byli podle Ježíše slepými. Slepými bychom byli na př. kdyby zejména naši nejbližší nepozorovali na nás ,  že jsme věřící a prožíváme postní dobu, že konáme pokání, půst, modlitby, že se znovu více snažíme o změnu smýšlení a jednání. Jak by na př. mohla věřící manželka přivést manžela k víře, když on by o ní věděl, že sice jde do kostela, ale to je vše, jinak nežije podle víry. Doba postní nás má více připodobnit Ježíši Kristu. Ježíš je velký kavalír, protože chce, aby jeho žáci a žákyně, tedy věřící křesťané byli jako on moudří, spravedliví a svatí, nic si nechce nechat pro sebe. Postní doba  a křížová cesta jsou zvláště vhodné pro školení u Pána Ježíše. Ježíš nás věřící chce naučit především pokoře a tichosti. A jestliže Pán svým učedníkům vytýká nějakou vadu, pak je to na prvním místě pokrytectví, přetvářka. Jednou z forem přetvářky je to co bychom mohli vyjádřit, že nejlepší obranou je útok. Totiž kritizovat a napravovat, kárat soukromě nebo veřejně druhého, druhé lidi a zakrýt tak své vlastní chyby. Tak si počínala již biblická Eva i Adam, tak to dělají mnozí i dnes. Už děti svádějí vinu na toho druhého sourozence, tak to dělají i dospělí, že říkají já ne – to on, to ona, to oni. Sice je křesťanskou láskou bratrské napomenutí chybujícího, ale to se řídí určitými pravidly např., že to nemá konat, kdo sám má stejné chyby, že se to má konat s pokorou v srdci a jemně jako když  se vyndavá tříska z oka.  Dříve či později se přetvářka pozná, spadne maska, vždyť stále platí slovo Pána Ježíše: “ čeho je srdce plné tím přetékají ústa.“ Proto je tak blahodárná doba postní pro nás křesťany, abychom zase více odstranili nějaký ten trám ze svého oka ( ze své duše ), abychom ještě více naplnili své srdce a svou duši Ježíšovými slovy a svou duši vyčistili od špatného “ ovoce“, které jsme vědomě či podvědomě přijímali od okolního světa a prostředí ve kterém žijeme. Pane, Ty jsi řekl, kdo není se mnou je proti mně a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje. Ať kráčíme s Tebou po křížové cestě života a jsme vždy bohatí na Boží skutky lásky. Amen.