6. neděle velikonoční “ A „

Tuto neděli slavíme před Nanebevstoupením Páně. 40 dní se Pán Ježíš zjevoval, aby pak před zraky mnohých svědků vystoupil do Boží skutečnosti. Ježíš svým učedníkům slíbil, že s nimi zůstane se svým svatým Duchem tj. neviditelnou, ale mocnou duchovní přítomností. Věřící tuto duchovní přítomnost silně zakoušeli hlavně při slavení Večeře Páně a přijímání Těla a Krve Páně. Proto první křesťané přicházeli všichni ke stolu Božímu, aby přijímali Ježíše jako duchovní pokrm pro posilu a posvěcení. Vyjímkou byli ti křesťané, kteří dočasně museli konat pokání za své hříchy a to za hříchy cizoložství, vraždy nebo odpadu od víry. Tito se mohli zúčastnit pouze bohoslužby slova. Další svátostí Ducha sv. bylo svaté Biřmování. Jak jsme četli ze Skutků apoštolů to bylo přijímáno vkládáním rukou apoštolů na hlavu pokřtěných, aby přijali Ducha sv. a tak aby měli plnost darů tohoto Ducha tj. aby měli Ducha pravdy, Ducha zbožnosti a svatosti. Tento dar Pána Ježíše – totiž Duch svatý – posiloval křesťany, aby mohli vůči Ježíši vyznávat nejen víru živou a pevnou, ale také, aby Ježíši mohli prokazovat lásku a to nejenom slovy a citem, ale především skutky jak si to Ježíš přál. Aby totiž z lásky k němu věřící plnili Boží přikázání jak jsem to četl z dnešního evangelia. “ Jestliže mne milujete budete zachovávat má přikázání.“ Nejen desatero Božích přikázán, která Ježíš nezrušil, ale potvrdil, ale také naplnění přikázání lásky i k nepřátelům. Tento dar Ducha sv. dával křesťanům sílu a statečnost, aby mohli vyznávat neochvějně svou víru a pro ni snášet protivenství i utrpení podle příkladu Pána Ježíše jak jsem to četl? “ Buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás zeptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností..“ Tento dar Ducha sv. dává křesťanům také poznání Ježíšova Božství, poznání a zakoušení Boží přítomnosti v duši věřícího člověka, dále pak učí oči živé víry, aby poznávaly Ježíše v druhém člověku, zejména v tom, který potřebuje pomoc.  Nesmíme si myslet, že to o čem jsem četl z Písma sv.  a o čem jsem mluvil je něco pouze minulého. Toto vše se uskutečňuje v církvi až do dnešních dnů a bude platit až do konce světa. Pouze se v církvi během staletí upravovaly vnější formy na př. při udělování svátostí jak Památky večeře Páně tak svátosti biřmování a dalších svátostí a to vše podle potřeb věřících a podle chrámového prostoru.  Vrcholem a cílem všech svátostí je přijímání svatého pokrmu – Těla a Krve Páně pod způsobou chleba a vína – který je největším zdrojem Ducha sv. Proto už věřící děti se uvádějí přípravou k prvnímu svatému přijímání, neboť Pán Ježíš děti měl rád, chválil je pro jejich čistotu a zval je k sobě, proto i dospělí novokřtěnci při svém křtu ihned přijímají pod obojí svaté přijímání. Ze stejného důvodu se i v dnešní době uděluje nástupcem apoštola – biskupem svátost biřmování vkládáním rukou, aby věřící přijali plnost Ducha sv., i když i u této svátosti se k prostému vkládání rukou vytvořil v církvi doprovodný obřad s modlitbami a zpěvy a spojen se mší sv. a vrcholem sv. přijímáním. Z dějin církve a z životopisů svatých můžeme poznat, že ze síly častého sv. přijímání a síly svátosti biřmování čerpali křesťané sílu k životu podle Božích přikázání ať už v manželství nebo ve stavu svobodném či řeholním. V síle Ducha sv. čerpali věřící sílu k vyznávání víry i za doby pronásledování ať už v prvních 3 stoletích nebo kdykoliv později, zejména pak ve století dvacátém za nacismu nebo komunismu anebo za pronásledování a utrpení v současné Africe, v Asii lze strany fanatických režimů.  Nám ať jsou krásnými vzory naši světci, zejména sv. Václav, který žil ze síly svátosti Ducha sv., rovněž sv. Anežka česká jako řeholnice či sv. Zdislava jako manželka a matka, které ukázaly, že ze síly Ducha sv. čerpaly sílu k mnohým skutkům lásky k bližnímu – k trpícím a nemocným. Ukazujme proto i my lidem dnešní doby ovoce Ducha sv. na př. lásku, radost, mírumilovnost, čistotu, tichost a trpělivost a ukazujeme tak lidem, že učení Pána Ježíše je nejenom pravda, ale také i života. Amen.