5. neděle v mezidobí “ B “ – katechetická

Četl jsem z listu sv. Pavla ke Korintským 2,1-5 že Pavel hlásal učení Pána Ježíše – evangelium. Sv. Pavel tak chtěl naplnit poslání, které dal Ježíš své církvi: “ jděte do celého světa a hlásejte mé učení a kdo uvěří a bude pokřtěn bude spasen.“ Četl jsem, že sv. Pavel nikomu nic nenutil ani nikoho nepřemlouval pomocí světské moudrosti. Respektoval svobodu každého člověka tak jak to vyjádřil i 2. Vatikánský koncil v dekretu o lidské svobodě, že nikdo nemá být nucen k víře – Dignitatis humanae č. 11. Sv. Pavel věděl, že víra je především m i l o s t   tj. nabídka Božího daru. Jako slunce ozařuje lidi po celý jejich život tak milost Boží osvěcuje duši, aby měl člověk sílu uvěřit, že Bůh existuje, že Ježíš je Božím Synem a dosvědčil to svými zázraky i učením, ale zejména svým zmrtvýchvstáním. Sv. Pavel se však setkal s pýchou rozumu např. když kázal v Aténách a oni nic nechtěli slyšet o zmrtvýchvstání. Podobně i dnes je v mnohých lidech pýcha rozumu, někdy i tma srdce způsobená nezřízeným životem, hříšným životem, takže milost Boží víry padá do duše jako zrno na kamenitou nebo zaplevelenou ornici a zrno nemůže buďto ani vyklíčit anebo je udušeno v růstu.                                                                                                                                                                                                                         Je dobrým znamením pro milost víry, že člověk začíná se ptát po víře, že si opatřuje náboženskou knihu, že se snaží odstranit své námitky proti víře – to vše je již spolupráce s milostí. U někoho proces přijetí víry rozumem a vůlí je poměrně rychlý, u jiného různě dlouhý a těžký. Někdo dojde k víře až na  konci svého života. Sv. Augustin řekl.: „Věřím, abych chápal a chápu abych lépe věřil.“ Kdo přijme víru nakonec dojde k poznání, že pravdy víry nejsou proti našemu rozumu, ale přesahují náš rozum. O pravdách víry říkáme také, že jsou to tajemství víry, která budeme plně chápat až na věčnosti. Sv. Pavel o tom říká: “ nyní poznáváme Boha jen jako v zrcadle, nejasně, ale na věčnosti ho budeme poznává a vidět tak jak je, tváří v tvář.                                                                                                                                Kdo už věří vírou nadpřirozenou a božskou, kterou ještě posílil křest sv. s darem ctnosti víry, se má snažit, aby jeho víra byla živá tj. podle učení Pána Ježíše žít, aby víra jako světlo svítila, aby víra jako sůl byla účinná. Člověk s vírou živou se pravidelně modlí, snaží se naplňovat Boží přikázání, vyznává své hříchy, živí duši svátostmi, zejména účastí na mši sv. a sv. přijímání, koná skutky lásky k bližnímu. Víra živá se nestydí víru vyznávat před lidmi a Ježíš takové víte slibuje “ kdo mne vyzná před lidmi k tomu se také přizná Syn člověka na soudu Božím.“ Víra živá nám dává už zde na zemi zakoušet počátek štěstí a radosti věčného života. Ať nám přímluva i příklad Panny Marie, která také šla cestou víry, pomáhá, abychom nejenom víru neztratili, ale abychom v ní stále rostli. Proto také volejme s apoštoly v modlitbě “ Pane dej nám více víry.“