4. neděle velikonoční “ A „

Dnešní neděle je ve znamení Ježíše jako Dobrého pastýře. Máme rádi obrázky s Ježíšem – pastýřem ovcí ať už ovečky vede nebo ovečku drží v náručí nebo ovečku vyprošťuje z trní. I křesťané prvních století zobrazovali Ježíše především jako Dobrého pastýře. Nezazlíváme vůbec Pánu Ježíši, že znázorňuje lidi jako ovečky a sám sebe jako pastýře. Ježíš totiž dobře znal práci pastýřů a věděl, že mezi ovečkami a pastýřem vždy existuje vztah. Je-li pastýř dobrý a obětavý pak ho ovečky následují. Děti v náboženství mají obzvláště rády diapozitivy o pastýři, zejména když vidí, že pastýř zápasí s vlky a brání ovečky, čímž se pastýř zraní a ovečky ho pak mají ještě víc rády. Ježíš je dobrým pastýřem, proto vchází dveřmi: vyvádí ovečky, volá je jménem, zná je, jde před nimi a ovečky ho následují, znají jeho hlas. Ježíš dává život za své ovečky. Takový byl a je Ježíš i po svém vzkříšení. Ježíš však viditelně po svém vzkříšení a nanebevstoupení ustanovil své zástupce pastýře a to papeže jako nejvyššího pastýře, biskupy jako pastýře diecézí, kněze jako pastýře farností. Tito pastýři jsou velmi blízcí svým ovečkám, protože byli vzati z Božího lidu pro pastýřskou službu. Kněz jako dobrý pastýř Ježíš má mít rád své svěřené ovečky, má se o ně zajímat, má je znát jménem, má znát jejich radosti i bolesti, problémy, aby jim pomohl. Kněz jde před nimi, tj. snaží se je vést dál a výš – ne být na nízké úrovni. Je známé přísloví či úsloví: Kněz průměrný bude mít špatnou farnost, kněz dobrý bude mít průměrnou farnosti, ale kněz svatý bude mít dobrou farnost. Kněz jako dobrý pastýř hledá také ztracenou a zatoulanou ovečku. Dnes jich je, bohužel, až příliš ztracených a zatoulaných v pozemských radovánkách. Někdy ani nejsou rády, že je dobrý pastýř hledá a chce přivést do ovčince, k životu podle Božích přikázání a k svátostnému životu. Někdy se knězi vysmějí, zavřou před ním dveře, vyhoví ho, uráží ho atd. Kněz však zůstává dobrým pastýřem i nadále, prosí v modlitbě za všechny tyto ovečky, obětuje za ně oběť kříže Ježíše Krista ať je to vhod nebo nevhod. Krev Kristova stále teče z ran pro ovečky, které nepřítel spásy ničí, které svůdce odvedl, aby jim vzal Boží život z duše. Kněz jako dobrý pastýř se stará jak o jednotlivce a to děti a mládež, manžele a rodiče, řeholníky a řeholnice, nemocné a trpící, dále pak čekatele křtu a nově pokřtěné, stará se o společenství, aby to bylo společenství lásky, vzájemné pomoci a modlitby…v jednotě víry. Na diafilmech je kněz ukázán, že tehdy když uděluje svátosti, když hlásá slovo Boží,když učí, setkává se s lidmi, tehdy zastupuje Dobrého pastýře Ježíše. Poslední věta z evangelia je pro nás nejdůležitější. Ježíš přišel, abychom měli život a to v hojnosti: proto za nás Ježíš trpěl a vstal z mrtvých. Totéž chce Ježíš prostřednictvím své církve, aby lidé měli pravý život a to v hojnosti. Jako každá nemoc ukracuje život pozemský tak i nemoc duše ukracuje život Boží anebo jej i odnímá. Ježíš jako dobrý pastýř chce tedy naše dobro: život. Zloději a lupiči tento Boží život věřícím berou, často zabíjejí duše a působí zkázu. Aby mohl být tento Boží život v církvi darován, je třeba aby pastýři i ovečky tvořili jedno společenství. Nic by nebyl pastýř bez oveček a zase nic by nebyly ovečky bez pastýře. Slibme proto Dobrému pastýři Ježíši, že i v naší farnosti si budeme navzájem jak věřící laici i kněz pomáhat, modlit se za sebe, mít se rádi a společnou cestou kráčet do nebeského ovčince kam nás předešel již Dobrý pastýř – Vzkříšený Pán. Aman.