4. neděle v mezidobí “ B „

15. 01. 2018

Na svátek Uvedení Páně do chrámu budeme číst proroctví starce Simeona, že Ježíš bude k pádu a povstání mnohých a jako znamení, kterému se bude odporovat. Toto proroctví se zcela na Ježíšovi naplnilo. Ježíš se sice přizpůsobil všem lidem: nosil stejné šaty jako všichni, měl jako všichni muži tehdejší doby dlouhé vlasy a vousy, jako většina lidí žil spíše chudě – a přece byl jiný.  Především byl bez hříchu: nemyslel na podvody a krádeže, na lži a přetvářky, nemyslel na intriky a nemravnosti. Nejen nemyslel, ale také nekonal. Lidé, kteří byli zasaženi dědičným hříchem a jeho následky – žádostivostí těla a  pýchy života, byli tímto novým životem ohromeni, překvapeni a zaskočeni. Ne vždy a všichni Ježíše přijímali a nechali se jím vést k podobnému vysokému ideálu, kde Boží duch má prioritu. Proto mnozí lidé si vymýšleli důvody jak by potlačili a zesměšnili nepříjemného rušitele běžného života. Mnozí Ježíše nazvali pomateným – bláznem, protože nedělá nic špatného jako všichni, jiní Ježíše obvinili, že je hříšník. Sám se sice nazval přítelem celníků a hříšníků, ale proto, aby hledal ztracené a zatoulané lidi a volal je k nápravě. Opět jiní Ježíše obvinili z rouhání a ze spojení s ďáblem, protože nemohli snést jeho sílu dobra. A konečně jiní se snažili o jeho právní a fysickou likvidaci nastražením slovní pasti, že číhali na jeho nepřesnosti v jeho projevech, aby pak mohl být obviněn, odsouzen a usmrcen. Co se dělo tehdy v době Ježíšově, dále se i během dějin křesťanství a děje se i dnes. Ježíše jako lidumila – to ano! Ježíše jako nového učitele slušného chování – to ano! Ježíše jako mýtickou osobu pro zpestření šedi života, aby se v jeho jménu mohlo slavit – to ano! Ale Ježíše, který učí a jedná jako ten, který má moc, který vyžaduje závazné rozhodnutí ze sankcí buď odměny věčné spásy nebo věčného zavržení, Ježíše, který boří konvenční pozemskou morálku slušné neslušnosti a strhává masku pokrytectví a dává šanci spásy i lidem odepsaným – to ne! Ježíše, který sám o sobě tvrdí, že je Boží Syn, že je Bůh, tak jak jsme to slyšeli z úst posedlého “ jsi Svatý Boží “ – takového Ježíše mnoho lidí nechce a spíše s nečistým posedlým člověkem volají: “ co je ti do nás Ježíši, církvi, papeži, knězi…“ Člověk, ovládaný zlem a libující si ve zlu, kdo si zvykl na pohodlnost hříšného života a na zlý návyk, nectnost, neřest, která vždy přináší alespoň chvilkové potěšení, pokládá každého rušitele tohoto života za nepřítele! Bohudíky, že Ježíš je silnější v lásce, která není jen nějaký cit, ale zároveň i služba Bohu, služba životu, služba pravému dobru a zároveň i velká oběť, která se nebojí ani odmítnutí, pomluv, urážek, odsuzování, utrpení a smrti. Bohudíky, že Ježíš ukázal, že odmítnutí jeho jako Boha, libování si v hříšné posedlosti nemůže lidem prospívat jak v pozemském tak věčném životě. Proto ukázal sílu lásky, sílu milosti Boží: člověk nečistý se stal člověkem novým, šťastným, radostným, pokojným, Božím. Od doby tohoto zázraku se Ježíše stává pro tisíce, sta tisíce, miliony lidí stejným Zachráncem a Spasitelem, který změnil jejich život. Pane Bože, ať i nám proniká meč bolesti srdce jako Pannu Marii, že mnozí Ježíše odmítají, odsuzují, využívají k nečestným cílům. Ať se vždy radujeme, že nás i druhé vysvobodil z posedlosti nevěry a hříchu, abychom byli novými a šťastnými lidmi. Amen.