31. neděle v mezidobí “ A „

Po dnech Všech svatých a Věrných zemřelých jsme četli dnes příhodné Boží slovo, které nám ukazuje jakým způsobem i my můžeme následovat svaté a věrné duše do života věčného. Podle svatého Pavla praví křesťané mají přijímat evangelium ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží. Co prospělo sv. Augustinovi nejdříve, že chodil na vzácná kázání sv. Ambrože v Miláně, když vše bral jen jako slovo lidské – pouze posuzoval řečnické umění kazatele. Co bylo platné sv.
Augustinovi, když ve své mladosti četl mimo jiné i Bibli, když ji četl a zůstával ve svých hříších a tak to četl jen jako slovo lidské. Až se však obrátil, konal pokání, až byl pokřtěn, pak rozuměl kázání zcela jinak jako slovu Božímu, pak rozuměl i četbě z Bible jinak a to také jako slovu Božímu. Pak také s lítostí volal často: “ Jak pozdě jsem Tě začal poznávat a milovat Pane.“ Jestliže Ježíš řekl “ ne samým chlebem žije člověk, ale slovem Božím“ pak v dnešní době bohužel platí, že se žije pro pozemské hodnoty, ale na Boží slovo se zapomíná. Kolik tun papíru se obětuje na často pochybné časopisy, noviny, knihy, ale časopisy, noviny, knihy s Božím obsahem zůstávají většinou bez povšimnutí. Kolik kilometrů filmových pásů a videopásek či cédéček chrlí dnes zábavní průmysl a to většinou s pochybnými a mravně nebezpečnými programy.  Náboženské programy jakoby se někde zapomněly a když tak není o ně zájem. Mnoho lidí má sice doma i Bibli nebo nějakou náboženskou knížku, ale jen v knihovně, zatímco se mají stát slovem věčného života a to každodenním. S tímto souvisí i předávání víry a náboženského života. Ov šem, co sám nemám, nemohu druhým dát – je pravdivé přísloví. Sv. Pavel byl plný Božího slova, Boží lásky, Božího života a proto byl člověkem, o kterém Ježíš říká: „Čeho je srdce plné, tím ústa přetékají. “ Sv.Pavel i svatí křesťané rádi předávali radostnou zvěst a to s mateřskou láskou tj. laskavě, srdečně a obětavě, formou služby a příkladem svého života. Matka svým dětem, přítel příteli,příbuzným spolupracovníkům, spolubydlícím. Být svatým křesťanem to znamená také šířit lásku k Pánu Ježíši, která je silnější než smrt. Ač s učením Jehovistů nesouhlasíme, přece jejich horlivost v šíření jejich víry můžeme obdivovat. Další vlastností svatého  a věrného křesťana je, aby byla u něj shoda jeho slov s jeho životem, aby nebyl člověkem rozštěpeným, schizofrenním nebo farizejským. Je přísloví: “ Jaký život, taková smrt.“ Sv. Pavel říká:“ To je vůle nebeského Otce vaše posvěcení.“ Křesťan má tedy slova Boží, slova učitelského úřadu církve naplňovat ve svém životě. Ježíš sám je garantem, když říká: „Moje slova jsou duch a život.“ A apoštolové to pochopili když řekli: “ Ke komu jinému bychom šli, ty máš slova věčného života. “ Kdo chce věčný život měl by se již zde na zemi řídit slovy, pravidly věčného života – pak mají naději na přijetí buď do nebe nebo do očistce. Dalším předpokladem svatosti je být bratrský, vážit si nade vše, že patřím do církve, do společenství bratří a sester, se kterými se rád stýkám, rád jim sloužím, pro které rád nacházím čas. Kdo má toto smýšlení, rád se modlí za druhé křesťany živé a zemřelé , za duše v očistci. V nebi totiž nebudou žádné individualistické, introvertní osoby, ale bude tam společenství lásky bratří a sester. Kdo zažil spiritualitu lásky členů společenství Fokolare, které založila Klára Lubichová z Italie ten pochopí co je to již nebe na zemi. Podobně mluví i mladí lidé, kteří zažili společenství lásky v Taize ve Francii. Kdo se takto snaží o svatý život musí mít jediného učitele a to Ježíše Krista a také příklady svatých, především Panny Marie. Pane, ať umíme přijmout jen Tebe za svého učitele a mistra a ať sloužíme pravdě a lásce slova Božího Bohu a lidem. Pane, veď nás po cestách svatosti a věrnosti života věčného. Amen.