31. neděle v mezidobí “ C „

Dnešní evangelium nám ukazuje povolání celníka Zachea k následování Pána Ježíše a já bych  se chtěl také zmínit o následování Pána Ježíše svatou Anežkou, naší českou světicí, kterou budeme tento měsíc slavit. Následovat Pána Ježíše může ten, kdo je chudý v duchu a pokorný. Chudoba i pokora je pravda jak řekl papež sv. Jan Pavel II.  Člověk je bytost stvořená, omezená, závislá, hříšná, avšak toužící po Bohu, po věčnosti a dokonalosti. Anežka si přála plnit slova evangelia důsledně, být dokonalá na těle i duši, nenechala se přemoci láskou k pozemským věcem ačkoliv byla jimi obklopena jako princezna. Zejména tím více zatoužila po ideálech Ježíšova učení, když se dozvěděla o sv. Františku z Asisi a sv. Kláře a jejich naplňování ideálů Ježíše, zejména ideálu chudoby a pokory. Anežka se zbavila všech šperků, které jí zdobily, všech drahocenných ozdob a šatů a výnos darovala chudým Další příklad jejich příbuzných a to sv. Hedviky a sv. Alžběty Durynské ji přivedl k tomu, že založila špitál pro ošetřování nemocných. Spolu s pěti dívkami z předních šlechtických rodin vstoupila do kláštera Klarisek, k nim se připojily další řeholnice, které jim poslala sv. Klára z Asisi. Následování Ježíše v jeho učení vytváří mezi stejně smýšlejícími pevné pouto přátelství, spojuje je láska ke Kristu i láska Boží, touha po dokonalosti života. Ježíš přece řekl svým věrným: “ Už vás nenazývám svými služebníky, ale přáteli.“ I Zacheus z evangelia byl puzen, toužil se setkat s Ježíšem, vidět Ježíše – přítele hříšníků a celníků. A on byl obojí: celník i hříšník.Toužil se změnit a následovat Ježíše jako svého Mistra. Vytušil, že v Ježíši by mohl najít šanci ke změně života, proto musel nejprve překonat svou hříšnou pýchu a zaslepenost ze svého bohatství. Nedbal na množství lidí, kteří ho dobře znali, vylezl na strom s odhodláním napravit své hříchy, rozdat nespravedlivě získaný majetek chudým. Toto Zacheovo pokorné smýšlení Ježíš přijal a proto Zachea osobně oslovil, povolal. ho k sobě a vstoupil do Zacheova domu se svými učedníky. Událost Zachea platí i pro každého jiného člověka. Ježíš rád přijde do domu duše každého člověka a přinese mu spásu, ale musí jako Zacheus být pokorný a chudý v duchu. Proto se před sv. přijímáním modlíme: „Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.“ Ježíš každému pak řekne slovo, které řekl Zacheovi: “ Pojď, pojďte ke mně všichni, kdo jste zarmoucení…“ Avšak my často nejednáme jako Zahceus nebo jako Anežka česká. Máme překážku, svůj “ poklad“, své bohatství, na kterém lpíme, pouto, které nám nedovoluje žít důsledněji podle evangelia, bezvýhradně následovat Ježíše Krista. Čím dříve tuto  překážku odhalíme a odstraníme, tím lépe. Často doplácíme na své kompromisy vůči Bohu. Říkáme Bohu sice ANO, přídáváme však ALE. Nechce se nám nic měnit, jsme spokojeni sami ze sebou, nemáme chudobu ducha, jsme spoutáni nejenom věcmi, ale i osobami, i sami sebou, svým hříchem. Nechceme často, aby naším centrem byl Bůh, Ježíš Kristus, ale naše vlastní JÁ, vlastní hrdost, pýcha. Spása, kterou Ježíš přinesl Zacheovi je vždy spojena se změnou života. Zacheus byl ochoten tuto změnu života provést a po setkání s Ježíšem se opravdu změnil, především rozdal polovici majetku chudým a způsobenou škodu nahradil čtyřnásobně. Ježíš dává  šanci ke svému následování a ke spáse všem. Jak čistým duším jako byla Anežka a jí podobné, tak hříšníkům jako byl Zacheus. Pro všechny však platí podmínka pokory a chudoby ducha, zřeknutí se svého JÁ, přijmout změnu smýšlení. V dnešním světě možná platí více než jindy, že hříšníci a celníci se spíše obracejí k Ježíše než tzv. lidé slušní ( tehdy to byli farizejové). Ježíš je přítelem celníků a hříšníků v tom smyslu, že k nim jde, oslovuje je, podává jim pomocnou ruku k novému životu, ale jejich hřích neschvaluje, naopak ukazuje jim kam se svou hříšností se ženou a jaký by byl jejich konec. Pane Ježíši ať se v nás posvětí tvé jméno, ať i do nás přijde tvé království. Aman.