3. neděle velikonoční “ A „

Dnešní evangelium je nám jistě velmi blízké, protože i my prožíváme mnohdy zklamání a smutek, často ovšem také radost z víry v Ježíše Krista. Emauzští učedníci patřili k užšímu kruhu učedníků Pána Ježíše a vedle Kleofáše, který je jmenován a byl bratrem sv. Josefa, ten druhý poutník byl pravděpodobně syn Kleofáše Simeon, který se stal druhým Jeruzalémským biskupem po Jakubovi a také byl r. 107 pro víru umučen. Emauzy jsou  starověkým městem, ale po pohnutých dobách v Izraeli zaniklo v r. 4 a proto sv. Lukáš ho nazývá vesnicí. Avšak na jeho místě je dnes město Amwas, kde vykopávky a nálezy dosvědčují starokřesťanské chrámy. Učedníci tedy zakoušeli zklamání ze smrti Ježíšovy, jejich víra se zhroutila, protože nepochopili ještě plně Ježíše a jeho Boží poslání. Chápali Ježíše jako proroka, čekali od něj snad obnovení pozemské slávy starozákonního náboženství nebo svržení Římské okupační nadvlády. Ježíšovo utrpení, smrt nemohli pochopit jinak než jako konec jeho poslání, nenaplnění Ježíšových možností a plánů. Proto Ježíš, když se k nim připojil jim řekl“ Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit všemu co mluvili proroci. A sám jim začal vysvětlovat správný smysl Písma sv. Starého zákona, zejména proroků, hlavně Izaiáše, Micheáše, Sofoniáše, žalmů o sobě, o své vykupitelské smrti za hříchy lidí, o vzkříšení a životě věčném.                                                                                                                                                                                                        Jako emauzští učedníci jsme i my putujícím Božím lidem jak to zdůrazňuje 2.kapitola dekretu o církvi 2.Vatikánského koncilu. Zde na zemi nemáme trvalé bydliště a trvalou vlast – to máme v nebi. Naše víra se má zde na zemi řídit Písmem sv., Biblí. Nepodobá se však mnoho věřících křesťanů emauzským učedníkům? Nepodobáme se jim mnohdy i my sami ve svém zklamání, slabé víře? Mnozí křesťané jsou zklamáni tou nebo onou představou o Bohu, o Ježíši, o církvi, jejich víra je otřesena a oni odcházejí pryč z církve, ze společenství věřících, z kostela, někteří dokonce vystupují z církve buď výslovně nebo bez jakéhokoliv oznámení. Avšak – jako tehdy zklamání bylo způsobeno špatným pochopením Písma sv. ve špatném pochopení Ježíše, tak i v dnešní době je nejvíce chyb na straně věřících lidí utíkajících od Ježíše i z jeho církve. Vytvořili si totiž nesprávné představy – řekněme to přímo: vytvořili si představy lidské, pozemské, často prospěchářské a zištné. Ježíš Kristus však, bohudíky, putuje stále s námi, se svou církví a věrně s Boží autoritou vykládá věřícím Písmo sv. Kdo má otevřené srdce pro pravdu, kdo nelpí tvrdošíjně na svých lidských názorech a předsudcích, tomu také hoří srdce jako emauzským učedníkům, když slyší hluboký a správný výklad Písma sv. Ježíš dnes především mluví ke svým věřícím hlasem nebo psaným slovem učitelského úřadu církve – papežem, biskupy, kněžími.                                                                          Naší radostí ať je, že Ježíš vzkříšený i dnes chce být s námi na naší cestě ve společenství víry a lásky, když se koná památka jeho poslední večeře a přijímá se jeho chléb a víno života tj. jeho tělo a krev. Proto bychom i v dnešní době neměli být lhostejní ke mši sv., kde Ježíš nám dává svůj chléb slova a chléb svého těla pro život pozemský a věčný. Jen tam, kde Ježíše budeme pokorně prosit ve víře “ Pane, zůstaň s námi“, jen tam bude nám hořet srdce láskou Boží a uvidíme Ježíše. Pane Ježíši, často jsme i my jako emauzští učedníci, protože nechápeme proč je tolik zla a nespravedlností ve světě, ale věříme, že nám vše objasníš svou pravdou a posílíš nám svým pokrmem věčného života. Amen.