3.neděle v mezidobí “ B “ – katechetická

4. 01. 2021

Slyšeli jsme z listu sv. Pavla Korintským výzvy a napomenutí sv. Pavla, aby křesťané byli jednotní a nebyly mezi nimi roztržky. Ve skutečnosti však tam roztržky a různice byly. I v pozdějších dobách v církvi se objevovaly silné osobnosti, které strhly za sebou mnoho důvěřivých pokřtěných lidí např. Eutychus v polovině 5. století, který učil, že v Ježíši je jenom Božská přirozenost, lidství je jen zdánlivé. Naopak zase Nestorius také v 5. století učil, že Ježíš byl jenom člolvěk a božství mu bylo jenom přidáno. Největší roztržka nastala v 9. století také na Východě, kdy východní církev s patriarchou v Cařihradě nechtěla uznat papeže za viditelnou hlavu církve a zástupce Pána Ježíše na zemi a tak z této různice došlo k roztržení církve na Východní s patriarchou a Západní s papežem. V 16. století v západní církvi vystoupil Martin Luther se stejným argumentem, e neuznal papeže za hlavu církve a vznikla roztržka uvnitř západní církve což je reformace a protestantismus. Tato situace přinesla uvnitř západní církve protestantské ještě vznik množství protestantských tzv. svobodných církví, které se od sebe lišily ve větších nebo menších věroučných pravdách. Nazývají se např. Metodisté, Presbyteriáni, Adventisté, Anglikáni, Lutheráni a v nejnovější době se vytvářely a vytvářejí mnohá menší křesťanská společenství s různými názvy např. Křesťanské sbory, Cesta života atd.                                                                                                          Bohudíky, zejména po dvou světových válkách, kdy často proti sobě stáli křesťané a také proto, že svět ateismu – nevěry se spojil proti vší víře ve světě, křesťané jistě pod vlivem Ducha sv. se dali na cestu pokání a na cestu sjednocování. Zejména k tomu přispěl 2. Vatikánský koncil, který této snaze o sjednocení dal název ekumenismus. Papežové po Koncilu, zejména sv. Jan Pavel II. i Benedikt XVI s Františkem pokračují v této cestě jednoty. Je to uznání toho, že kdo je pokřtěn, ať v jakékoliv církvi ve jménu Otce i Syna i Ducha sv. tvoří se všemi pokřtěnými bratrské a sesterské společenství. A pokud jde o větší či menší názorové rozdíly a učení či praksi je třeba vycházet zl toho co je všem věřícím společné a v tom spolupracovat a je toho vždy více než to co věřící rozděluje. Zejména je třeba společně s modlit i vzájemně za sebe a společně konat skutky lásky. Jsem rád, že v této době lásky, odpuštění a spolupráce mezi křesťany mohu žít a proto i tuto dnešní  mši chci chci obětovat jako dík Bohu, že se všemi křesťany v současnosti kráčíme stejnou cestou v lásce k Bohu a bližnímu do společného domova v nebi.